V zajetí Vikinga

Přehnaně ochranářský-Erik

Obrázek nemá s příběhem nic moc dělat, maximální trošku a to že dívka je rudovlasá (dělejme, že je) a brečí. Nu co, líbí se mi.

Tak jsem byla poprvé v životě v Starbucks. Aneb spolubydlící mě přinutila jít s ní, protože měla narozeniny a 22 je pěkný číslo. Uznávám, že jsem takový hnus ještě nepila. Vždyť to neobsahuje skoro žádný kofein. A to jsem si dala espresso. No jo, měla bych na odvykačku :D

„Ale no tak, Rose. Je to jenom sen. Všechno je v pořádku. Nemáš se čeho bát." Šeptal Erik uklidňující slůvka do ucha své manželky, která se právě zmítala v noční můře.

„To není noční můra, ale realita." Zašeptala. „Stejně jako každou noc se mi zdálo o Branovi a Eithe.

„Musíš se tím konečně přestat trápit. Myslím to vážně. Není to tvoje chyba. Bran přísahal, že se nevrátí, dokud jí nenajde. Vždyť víš, jak posvátná je přísaha na Valhallu."

„Ano vím, ale přesto. Nejprve ztratíme Eithe a teď i Brana."

„Co kdybychom to udělali takhle? Víš, že má moje malá sestřička dvojčata, tak je pojedeme navštívit. Ty sama máš zkušenosti s tím, jak je těžké starat se o dítě. A o dvojčata je to ještě horší. Tudíž tam pojedeme a ty jí budeš pomáhat. Vždyť víš, jak jsme my chlapy neschopní postarat se o dítě."

Zasmála se. „Myslíš tím tvoje pokusy o přebalení Eithe? Uznávám, že to bylo velice zábavné."

Mávnul nad tím rukou. „Já nemůžu za to, že je tak malinká. Moje ruce jsou uzpůsobené k bojování, ne abych přebaloval děti."

„Tak to si to budeš moci zase procvičit."

„U Ceaniných dvojčat?"

„Ne, jsem zase těhotná."

„Cože? Zopakuj to, prosím."

„Jsem těhotná."

„Takže se mi to nezdálo. To je skvělé." Zvednul jí do vzduchu a přitiskl si jí k hrudi.

„A co když se zase ztratí nebo vyrazí do světa? Po třetí bych to už nepřežila."

„Nespustíme toho drobečka z očí ani na minutu. Pořád ho bude někdo hlídat. Stejně si myslím, že za zmizením Eithe je Bard."

„Nejsi jediný. Určitě to byl Bard. Kdo jiný by se nám tak zoufale snažil pomstít, že by nám unesl dítě."

„Chápal bych, kdyby za ní chtěl výkupné. Zaplatil bych cokoliv, jenom kdyby nám jí vrátil, ale takhle. Upřímně si myslím, že pakliže najdeme Barda, získáme zpátky i naší dcerušku."

Objal jí kolem pasu a hladil po žebrech. Místo jídla se rozhodli zajít do krčmy. Erik znovu začal zase svojí přílišnou starostlivostí, ostatně jako pokaždé, když Rose čekala dítě, byla nemocná či unesená. Nenechával jí nic nosit, měl zakázano dělat jakoukoliv práci a musela pouze ležel v posteli. Erik z ní skoro nespouštěl oči, kdykoliv mohl být s ní. Učetnictví spojené s jeho titulem také nedělal, jak byl zvyklý v pracovně u jeho skladu, ale nosil si je domů a pracoval u stolu v ložnici.

Nadešel den jejich odjezdu za Ceanou a Baodanem. Od té doby, co se obě království spojila, přestěhovali se a Erik o nich skoro nic nevěděl. Čas od času se dověděli novinky, jako třeba o dvojčatech, ale to bylo všechno. Rosalie začala připravovat věci, když tu do pokoje vešel Erik.

„Přece si nemyslíš, že pojedeš na koni. Čekáš dítě." Vyčetl jí její manžel.

„Přesně to si myslím. Jsem jenom pár dní těhotná. Nejsem těsně před porodem."