V zajetí Vikinga

Bandita-Baodan, Rosalie

Doufám, že jste si řádně rozmysleli mojí vraždu, protože to budete potřebovat. Jinak už mám všechny známky kromě Aj uzavřený. Juchů. A co to znamená. Čas na psaní. Volejte sláva a tři dny se radujte. 

Přemýšlela jsem o tom, že udělám tu nejvíc cliché věc a vytvořím rozhovory s postavami. Pokud budete mít zájem, pište mi na ně otázky. Kdyby byl zájem, napíšu to, až nebudu mít inspiraci na psání normálních kapitol.  Co vy na to?

A ještě něco jsme ve čtvrtině knihy. Cirka. Tohle je patnáctá kapitola a já počítám s tím, že jich bude kolem 60. Zatím mám do puntíku naplánovaných čtyřicet. 

Potřebuju pomoc. Nemá někdo zkušenosti s poste restante? Aneb objednávám z ebay. 

Letní větřík hladil věčně zelené jehličí stromů. Sledovaly ho přitom zvědavé sluneční paprsky zjištující, co je kde nového. U ušlapané lesní cestě jel na koni urostlý muž ve středních letech se světlými vlasy vyholenými po stranách hlavy a hustou bradkou. Jeho oblečení naznačovalo, že půjde o někoho bohatého. Obchodníka nebo snad jarla. Když se však vzala v potaz obrovská sekera, kterou měl pověšenou na zádech, bylo ihned jasné, že to žádný obchodník nebude. Přes ramena mu visel plášť s důmyslně umístěnými kapsami na cennosti. U boku mu pak visel vak s jídlem.

Muž se protáhnul, sesednul z koně a posadil se pod strom, aby si na chvilku odpočinul. Vytáhl si z vaku pecen chleba a kousek si ukrojil dýkou. Napil se i vody a po chvíli se zvedl, že zase půjde dál. Chtěl být co nejdřív u svojí ženy Ceany a svých dětí, dvojčat. Chtěli navštívit Ceanina bratra a jeho nejlepšího přítele, Erika, kterému se vrátil jeho dlouho ztracený syn, Erik. Naneštěstí musel řešit Baodan několik problémů ve městě, takže je nechal jet o pár dní dříve a sám zůstal doma, aby tyto problémy vyřešil.

Několik obchodníků si totiž založilo trh, kde každý týden prodávali svoje zboží. To se samozřejmě nelíbilo blízké konkurenci, která taktéž pořádala trhy a byla tak podle svého tvrzení okrádáni o výdělek a požadovala náhradu. Obě dvě strany se neustále hádaly a způsobovaly tím problémy. Jednou dokonce zapálili skladiště se sklizní z celého roku, v celém kraji pak panoval hladomor.

To už se Baodan naštval a začal to řešit. Jednoduše sjednotil obě tržiště a čekal, co se bude dít. Na obchodníky navíc uvalil daň, kterou je potrestal. Veškeré jídlo, které bylo, se striktně rozdělovalo. Každý dostal pouze tolik jídla, kolik potřeboval. Nakonec to přežili do další sklizně, ale bylo to těsné. Ke konci, kdy už nezbývalo žádné jídlo, musel ho Baodan odkupovat od sousedních jarlů. Využil na to peníze, které dostal od obchodníků, ale ani to nestačilo.

Dobrá zpráva byla, že se obchodníci alespoň trochu uklidnili. Alespoň si to Baodan myslel. Ve skutečnosti se všichni obchodníci spojili dohromady proti jarlovi a plánovali ho svrhnout. Při jedné veřejné popravě se na Baodana vrhnul vrah a kdyby nebylo jarlových rychlých instinktů, už by hodoval ve Valhalle.

Baodan musel jednat rychle. Poslal Ceanu i s dvojčaty na cestu k Erikovi a s ní čtyři vojáky, muže, kterým věřil a věděl, že ji ochrání. Sám pouze ve společnosti bojovníků plánoval, jak se zbavit bouřících se obchodníků. Nemohli jednat zbrkle, právě naopak. Po dlouhé poradě se dohodli, že se jeden obchodník, Baodanův přítel, vydá za rebelujícími obchodníky a bude se tvářit, jak moc jarla nesnáší. Je to obchodník s vlnou a čerstvě se přistěhoval, takže ho tu nikdo neznal.  A plán zabral. Několik dní později už Baodan věděl, kde se scházejí, i kdy plánují zaútočit na jeho osobu a znovu se ho pokusit zabít.

Baodan vyslal svoje vojáky na právě jedno z těchto setkání a než s tím mohli rebelové něco udělat, pozavíral je všechny do vězení. A konečně byl klid. Přenechal dočasnou správu města svému zástupci a vyrazil za Ceanou. Bylo mu jasné, že v době, kdy on vyrazil, ona už byla na místě. Proto chvátal, aby ji co nejrychleji zase spatřil. Sbalil si sebou jenom nezbytnosti, nasedl na koně a rozjel se za svou milou.