V zajetí Vikinga

Postel-Gormal

Abych neporušila tradici tentokráte díl věnuju @Dagordae za čtení všech mých románů a psaní mi chyb. A to všechny chyby, které mi někdo do komentáře napíše, opravuju. No jo, asi už jsem slepá. 

Jsem naprosto vyřízená. Píšu hromady testů a učím se do rána. Tohle bylo napsaný ve vlaku, kdy jsem myslela, že už z toho učení zešílím. Někdo totiž do noci překládal Martiala. 

Jo a pořád je mi blbě, ale něco musím dělat. Člověk by si řekl, že když celý den zvrací a nic nejí zhubne, ale ono ne. Ach jo. 

Jinak všiml si někdo toho hejtu v minulé kapitolce nebo jsem to smazala dostatečně rychle? Jistá nejmenovaná holka mi totiž psala, jak jsem úplně vypatlaná, a že Vikingové atd. nikoho nezajímají. Plus tam bylo i pár sprostých slov, které jsem si musela vygooglit. Místo toho, abych byla smutná a dostala z toho depresy, jsem dostala záchvat hihňání. Já vím, jsem divná. To vážně lidi nemají nic lepšího na práci, nežli šikanovat ostatní?

         Z malé hospody u cesty se ozývaly opilecké písně. Mezi hrubými, hlubokými hlasy vynikal jeden vyšší, ale přesto lehce chraptivý. Hospůdka to byla malá. Pár pokojů pro hosty, jídelna, kuchyň, sklep a pokoj, kde bydlili majitelé. Uvnitř jídelny stála na stole středně vysoká mladá žena se dvěma copy a obličejem posetým pihami. U téhož stolu seděl i vysoký muž se zelenýma očima a jemně zarostlou tváří v klidu popíjejíc medovinu. Další muž se válel pod stolem a spal. Byl o trošku vyšší nežli muž sedící u stolu, měl delší vlasy, výraznější vousy a světle modré oči. Hlasitě chrápal.

„Gormal," řekl sedící muž ženě na stole, „jsi opilá. Pojď spát! Nebo tě tam odnesu."

Žena ho nevnímala a dál si prozpěvovala na stole. Po chvíli dokonce sedla muži na klín a začala se vrtět. Muž zavzdychal, ale rychle zavrtěl hlavou snaže se tak odstranit si z mysli nadržené myšlenky. Posadil Gormal na stůl, vstal, přehodil si ji přes rameno a vydal se směrem k pronajatému pokoji. Zatímco si ženu přidržoval jednou rukou položenou na jejím kříži, tou druhou odemykal dveře. Položil ji na postel a sundal jí boty. Po delším přemýšlení jí svlékl i kalhoty, protože její košile byla dostatečně dlouhá, aby všechno bezpečně zakryla. I tak si byl jistý, že ho bude chtít Gormal zavraždit za to, že ji svléknul. Podíval se do jejího krásného obličeje. Spala. Nemohl odolat pokušení a políbil ji na dokonale tvarované plné rty. Celý polibek trval pouze pár vteřin, ale bylo mu jasné, že hebkost jejích rtů ucítí ještě několik dní. Gormal něco mumlala a Valdemar se k ní přiblížil ještě blíž, aby jí rozuměl.

„Miluju tě, Valde," říkala ze spaní.

Muž nad tím pouze zavrtěl hlavou. Něco se jí určitě zdálo. Rozhodl se, že se jí na to zeptá následujícího dne. Svlékl si boty a košili a vlezl si k ní do postele. Gormal se překulila ze své poloviny postele, položila si hlavu na jeho svalnatou paži, objala ho kolem hrudníku a spokojeně spala dál. Zato Valde se pořád kroutil a snažil se vyprostit svoji paži zpod Gormaliny hlavy tak, aby ji nevzbudil. Bylo mu jasné, že to bude ještě dlouhá noc.

*

Gormal se probudila v něčím náručí. Vzhlédla a zjistila, že s ní v posteli spí Valdemar. Natáhla ruku a projela mu rozcuchané vlasy rozházené po polštáři rukou. Valde ji za tu ruku chytil, konkrétně za zápěstí a přitáhl si ji k sobě blíž. Hrudníkem se dotýkala toho jeho.

„Proč jsme skoro nazí a ležíme ve stejné posteli?"

„Co jsme podle tebe dělali?" Odpověděl jí Valde otázkou.