V zajetí Vikinga

Anglie-Knut

Nejsem si jistá, jestli jestli tenhle týden ještě něco vyjde. Každopádně příští týden-pondělí, úterý, možná středa píšu zase testy v Čr, tudíž díl nebude. No a potom mě čeká velký vánoční úklid. Sdílím totiž pokoj s bratrem a jak bydlím na intru, nemůžu korigovat, jak moc mi z mé poloviny pokoje dělá bratr skládku. A navíc shánění dárků. Nezrušíme Vánoce? 

A ano, vůbec nejsem s kapitolou spokojená. Je to jenom přehnaně dlouhá výplň. A navíc ani nemám moc náladu. Má to 1759 slov-nepočítám své informační kecy. 

Písnička: Twenty One Pilots - Stressed Out (Alyssa Poppin Acoustic Cover)

Vítr foukající od moře ovanul tváře mladé asi tak dvanáctileté dívky. Stála na pláži a dívala se do dáli. Přemýšlela nad tím, co se ukrývá za obzorem, za veškerou tou vodou. V životě nebyla dál, jak deset mil od svého města. Zavrtěla hlavou zahánějíc taky myšlenky, vyhrnula si sukni a s útrpným výrazem způsobeným chladností vody se vydala k síti, kterou zde předchozího večera rozestřela. S vítězoslavným úsměvem na rtech vytáhla svůj úlovek. Dva pstruhy a plno korýšů. Odhákla past a brodila se břehu. Kořist vysypala do proutěného košíku, kde už ležely mořské řasy. Zatím byly sice od písku, ale jakmile se umyjí a usuší u ohně, budou tak akorát. Nic moc dobrého, ale zase velmi výživné. Oba pstruzi poslouží jako jídlo pro její sourozence a korýše prodá. Všechno to měla naplánované. Dříve vždy prodávala korýše na ulici, ale nedávno poznala jednu moc hodnou paní, kuchařku nějaké šlechtické rodiny a ta od ní vždy všechny korýše odkupovala.

S úsměvem na rtech se vydala za onou paní, když tu uslyšela nějaký hluk, konkrétně zpěv, ovšem v jazyce, jemuž vůbec nerozuměla. Podívala se směrem k moři, a co nespatřila? Lodě, desítky lodí, jedna za druhou. A ten podivný tvar! Po bocích byly navíc připevněné kulaté malované štíty a z přídě vystupovala socha nějakého nestvůrného hada. Dívka stála, jako přikovaná na písku pláže a jenom vyděšeně pozorovala, jak lodě zakotvily u břehu a vyskakovali z nich vysocí, ramenatí a zarostlí barbaři.

*

Knut se hbitě přehoupl přes bok lodi a jako kočka dopadl na všechny čtyři do písku. Dál od vody spatřil nějakou holku, jak je vyděšeně pozoruje. Nenápadně přikázal svým mužům, aby ji chytili. O malou chvilku později už stálo děvče před ním. Třásla se, tak přes ni přehodil svůj plášť.

„Jak se jmenuješ?" zeptal se jí mírně.

Dívka se však tvářila nechápavě. Ještě párkrát se jí zeptal, ale děvče mu vůbec nerozumělo. Najednou se davem přihlížejících prodrala nějaká mladší žena.

„Já mluvím jejím jazykem a můžu to přetlumočit," řekla tiše.

„Dobře, zeptej se jí na jméno a pak, kde je nejbližší bohaté město. Jo a ujisti ji, že jí nechceme ublížit."

Žena na dívku promluvila jazykem, kterému nikdo jiný nerozuměl, angličtinou. Jejich rozhovor ovšem přerušil rozhořčený hlas.

„Anno, kdo ti dovolil se ode mě vzdalovat. Za to tě trest nemine. Já ti dám ode mě utíkat. Že já tě vůbec kupoval..."

„...Uklidni se, Flaithe," přerušil ho Erik, „Anna pro nás překládá. Jestli ji nechceš, já ji klidně koupím."

„To určitě, Knute, všichni známe tvůj zlozvyk v neustálém osvobozování otroků. Sophia tě zkazila."

„Prosím tě, neřeš to. Anno, co si zjistila?"

„Jmenuje se Maria, je jí dvanáct a kousek odsud je její město. Klidně Vás tam zavede."