V zajetí Vikinga

Dítě-Knut

Kapky deště velké jako bukvice dopadali na dřevěnou střechu části hradu, kde sídlil léčitel. Celá tato oblast byla značně rozsáhlá, zabírala totiž celou věž. Jednotlivá patra byla rozdělená podle nemoci, kterou daní lidé trpěli. Úplně nahoře leželi muži a ženy s dýchacími problémy. Bylo zde několik případů souchotin a potivé nemoci. Pod nimi pak leželi pacienti s ostatními zraněními, jako byli zlomeniny a vykloubeniny. A úplně vespod měl svůj pokoj druid. Celá místnost voněla sušenými květinami, na dřevěných policích ležely sklenice s naloženými roztodivnými živočichy a částmi lidského těla.

Právě v druhém patře léčitelovi věže se skláněla mladá královna nad lůžkem jedné židovské otrokyně. Královna jí vyměňovala obvaz na stehnu. Růžová kůže kolem zranění naznačovala, jak vážné to musela být zranění, naštěstí měla dívka štěstí a přežila. Přesto bylo jasné, že po ráně zbude ohyzdná jizva.

Najednou se místností ozval slabý bolestný sten a královna se chytila za břicho. Vylo na ni znát, že už bude brzy rodit. Odhrnula si tmavě modrou košili a pohladila si bříško. Znovu se jí obličej zkřivil v bolestné grimase a žena se zapřela o dřevěný sloup, aby nespadla. Otrokyně opřená o lokty se jí zeptala, zdalipak je v pořádku a královna pouze přikývla, ale při dalším pohybu se zřítila k zemi vstříc bezvědomí.

Strážný v rohu, který ji měl hlídat, se k ní rozběhl a chytil ji dříve, nežli se uhodila o dřevěnou podlahu. Vzal ji do náruče a odnesl do její ložnice, kde jí jemně položil na postel a poslal pro krále a druida. Odešel teprve, když oba muži přišli a postavil se před dveře. Král Knut uchopil svojí rozkošnou ženušku za křehkou ručku a hrubým velkým palcem ji hladil po zápěstí. Na druhé straně postele stál léčitel a snažil se zjistit, proč vlastně královna omdlela. Otrokyně mladé ženě ležící v posteli položila na čelo kapesníček namočený do ledové vody.

„Co jí je?" zeptal se král druida, na tváři vyděšený výraz.

„Dýchá a srdce jí taky bije. Měla by se probudit každou chvilkou."

„Co dítě?" Pokračoval dál ve výslechu Knut.

„To nemůžu posoudit. Můžeme pouze žádat Lordura, aby dítě ochránil. A samozřejmě i jeho matku."

„Dobře. Můžete jít. Věřím, že máte hromadu práce. Kdyby se objevily komplikace, hned vás zavolám."

„Ano, Vaše Veličenstvo," pravil druid a odešel.

Mladá královna se v posteli zavrtěla a něco zamumlala. Knut se k ní sklonil a jemně ji políbil na čelo, když se znovu pozřel do jejího nádherného obličeje, spatřil, jak na něho zírají dvě pomněnkově modrá očka. V tu chvíli se její obličej znovu zkřivil v bolestné grimase. Oči se zavřely, nosík nakrčil a na čele se jí objevily vrásky. Po chviličce bolest pominula a dívky obličej se uvolnil zpátky do své nádherné bývalé podoby.

„Bolí to," zašeptala vyčerpaně, ruku přitom měla položenou na vyklenutém bříšku.

„Pošlu sem druida, aby se na tebe podíval. Kde přesně to bolí?" Políbil místo, které mu dívka ukázala.

„Hele princezničko, netrap maminku a konečně vylez," řekl směrem k dítěti stále ještě žijícímu v Sophiině bříšku. Následně poslal jednu otrokyni, aby přivedla léčitele.

Druid nakoukl do pokoje a usmál se na královnu.

„Má paní. Rád vidím, že už jste vzhůru. Co se tam vůbec stalo?"