V zajetí Vikinga

Návštěva-Eithe

Písnička: Crystallize od Lindsey Stirling

Obrázek: model vikinské pevnosti na největším dánském ostrově Zealandu sloužící k invazi do Anglie.

Slavnostně oznamuju, že jsme překonali 30 000 slov. Ještě jednou tolik a kniha bude dopsaná :D

Světlovlasá dívka se skláněla nad zemí a sbírala lesní plody. V poslední době se skoro ničím jiným neživila. Ano, občas, když měla štěstí, se jí do pasti chytil nějaký zajíc, ale jinak musela jíst pouze lesními plody, houbami a kořínky. Nedalo se však říci, že mi jí to vadilo. Vždycky jedla velmi málo a to se projevilo na její postavě.

Na svůj věk byla velmi malá, měřila pouze něco málo přes 4 stopy a vážila pouhé tři kameny. Sice jí bylo teprve 10 zim, ale to nic neměnilo na situaci. Bylo jasné, že pokud by nějakou dobu měla zdravý přísun rozmanitější stravy, vyrostla by, ale v takové životní situaci, ve které se právě nacházela, nemělo její tělo šanci vyrůst a vyvinout se.

Popošla k nedalekému potůčku, aby se napila a zároveň i umyla. Vyhrnula si starou potrhanou pánskou tuniku, kterou měla na sobě u více než rok a vlezla do potoku. Drhla si alabastrově bílou kůži jemným pískem, když tu ji někdo drsně z vody vytáhl a postavil na zem.

Jednalo se o nějakého muže středního věku oblečeného do blankytně modré tuniky a pláště ozdobeného kožešinou. Podle množství broží a šperků se dalo velmi jednoduše určit, že se jedná o jarla. Ovšem ne ledajakého. Soudíce dle všech jeho zbraní, které měl zavěšené na opasku, by se dalo říci, že bude i dobrý bojovník. Na druhou stranu by se mohl chtít svými zbraněmi pouze vychloubat, protože to byla díla mistra kováře, za které jarl určitě utratil celé jmění.

„Hledám loupežníka Barda. Vidělas ho, holka?" zeptal se hlubokým a poměrně děsivým hlasem.

„N-ne, neviděla," vykoktala pochopitelně mírně vystrašená Eithe. „Je m-mrtvý."

„Mrtvý, říkáš? Tak dobře. A kde je jeho hrob."

„V našem starém domě. Ale vesničané ho vystopovali a dům nám zapálili."

„Tak se zeptám jinak. Víš, kde schoval prachy, který mi dluží?"

„Ne, pane. Pokud dobře vím, tak všechny peníze propil a následně na to i zemřel. Můžete zkusit rozkopat zahradu, jestli něco nezakopal, ale pokud by něco schoval, dal by to do domu a ten shořel."

„A ty jsi jeho dcera nebo kdo?" zeptal se jí jarl, v očích se mu zableskla zvědavost.

„Já sama nevím, ale domnívám se, že byl mým strýčkem. Vzal si mě k sobě, když moje rodina zemřela."

Jarl se ušklíbl a následně se otočil ke svým mužům. „Chyťte ji. Bardovi dluhy si odpracuje. Buďto ji prodám někomu jinému nebo si ji nechám. Taková hezká holka se za pár let bude dát velmi dobře provdat. A nepoškoďte zboží."

*

Eithe nejspíš usnula při dlouhé cestě na koňském hřbetu, kdy seděla před jedním z jarlových mužů, se svázanýma rukama. Zajímalo jí, kam to vlastně jedou, ale když se zeptala, muž jí pouze uhodil. Rozhodla se, že si ještě na chvilku odpočine. Přece jenom bude potřebovat sílu na později.

Bude muset vymyslet plán, jak se odtamtud dostat a to rychle. V žádném případě nechtěla být prodána do otroctví. Musela tedy utéci, dříve nežli ji prodají a následně ji vypálí znak jejího majitele na záda rozpáleným železem. Kdyby se totiž stalo toto, už by nikdy nebyla svobodná.