Right Choice / N.H.

2. Vzpomínáš Nialle?

Stálá jsem před dveřmi vily a zvažovala, jestli mám zaklepat, nebo počkat na Nelly, která telefonovala v autě.

Ale jelikož mi bylo blbé tam jen tak stát, zaklepala jsem.

"A-a-ahoj-j." Vykoktala jsem že sebe, když mi otevřel Niall, který byl zřejmě stejně překvapený jako já.

"Ahoj B-Beth." Řekl a v koktání nezůstával pozadu.

"Co tu děláš?" Řekl po chvíli ticha Niall.

"No, už dlouho jsem neviděla kluky, tak jsem sem přijela s Nelly, která mě navštívila."

"Tak já zavolám kluky." Řekl.

"Nialle, nechceš si první promluvit... víš..-" chtěla jsem to doříct, ale ke dveřím přicházely ty dvě paka, nemohla jsem to vydržet a běžela je obejmout.

"Louisi" křikla jsem mezitím, co jsem mu skočila kolem krku a své nohy obmotala kolem jeho pasu.

"Beth, nevěděl jsem, že máš přijet." Řekl a vlepil mi pusu na čelo.

"Já taky ne, věděla to jen Nelly, která mi to oznámila." Zasmála jsem se.

"Mě neobejmeš, nebo co?" Řekl se smíchem Liam, když jsem konečně seskočila z Louiho.

"Jasně, že obejmu Liame!" A než jsem to dořekla, byla jsem schovaná v Liamově náruči.

Sotva jsem se stačila obejmout s Liamem, už jsem slyšela dupod na schodech, který značil to, že poslední z těch mých pak zaregistrovalo můj příchod.

"Tak upřímně, čekal jsem Nelly, ale s tebou se taky spokojím." Vtipkoval Harry a obejmul mě.

"Harry, je sice hezké, že vítáš Beth, ale mě jsi taky neviděl skoro týden." Řekla ze srandy Nelly.

Jakmile ji Harry uviděl, přiřítil se k ní a kdyby je Louis neupozornil, že jsme tady taky, nejspíš by si to tady na chodbě i rozdali.

"Hele slaďouši, jsem rád, že jsem vás odradil od toho si to tady na místě rozdat, ale myslím, že na vaše ocumlávání taky nejsme opravdu zvědaví." Zasmál se znova Louis.

"Koukám, že ty ses Loui nezměnil." Zasmála jsem se a rozcuchala mu vlasy.

"Beth! To že jsem tě dlouho neviděl neznamená, že si můžeš dovolit mi šahat na účes! To nebude moct nikdy nikdo!" Řekl Louis a dělal naštvaného.

"Kde je vlastně Niall?" Zeptala jsem se.

"Asi u sebe v pokoji, je pro něj asi těžké tě po tom všem vidět, furt ho to bolí. Sice nevím, jak přesně jste se rozešli, nechtěl nám o tom totiž nic říct. Asi by jsis za ním měla jít promluvit." Poradil mi Liam.

Pohled Nialla:
Když jsem otevřel ty dveře, všechno se mi vrátilo. Tehdy před rokem jsme takhle stáli před těmito dveřmi a naposledy spolu mluvili. Ona se se mnou tehdy rozcházela a já ji opakoval jak moc ji miluju. Ona mi naposledy řekla, že mě miluje a pak jsem ji dlouho neviděl. Až do dnešního dne.

Do mých myšlenek náhle vnikl zvuk, který tam neměl co dělat. Bylo to klepání. Zvedl jsem se proto z postele a šel otevřít dveře od pokoje.

Stála tam Beth a usmívala se na mě, bylo vidět, že je nervózní.

"Můžu dál?" Zeptala se a usmála se.

"Jasně." Řekl jsem a otevřel jí dveře, aby mohla vejít.

Posadili jsme se společně na pohovku, kterou jsem tu měl už od dob, kdy tu ještě chodila Beth.

"Jak je to dlouho, co jsme tu spolu seděli naposledy, už rok? Připadá mi to jako před týdnem, když jsem tady byla naposledy a leželi jsme tu a jen si povídali a všemu se smáli." 

"Ano, už rok. Tehdy bylo vše ještě krásné, a já věřil, že tady spolu budeme ležet navždy."

"Já taky, och ta naivita. Byli jsme ještě moc mladí na vztah, nezvládala jsem ten nátlak médií. Oba jsme se za ten rok posunuli." Řekla a usmála se na mě.

"To ano, ale bylo to nádherné období, které skončilo a já vlastně ani nevím proč." Řekl jsem a doufal, že se na mě nenaštve.

"To bylo, skočilo Nialle kvůli nám oboum. Hlavně kvůli naší tvrdohlavosti."

****

Ahoj❤
Tak co říkáte na tento díl? 😅
Jste rádi, že jsem se rozhodla pro pokračování? Já teda rozhodně, baví mě to psát snad ještě více, než předešlý příběh😅💞.

Omlouvám se, ale věnování už opravdu nezvládám dávat všem, kteří mi tento příběh komentují. Věřte, že nejraději bych to věnovala všem, kteří mě podporujete, ale je vás hodně. Proto díl věnuji všem.

Přece jen, jednu konkrétní osobu snad vždy zvládnu. Tentokrát to je kthxx7❤❤❤.