36) V angličtině učitelka spolužačce řekla: „Tell me something about your favorite singer or band." A já si v duchu řekla: „Kdyby si zeptala mě, tak bych se pěkně rozjela."
37) Maruška na mě: „Já se strašně bojím, že až je potkáme, budeme zklamaní. Že třeba zjistíme, že nejsou tak úžasní, jak si myslíme. Že se třeba ukáže, že jsou to jen namyšlení idioti, kteří si o sobě myslí, kdo ví co." A já na to: „Já docela taky. A taky se bojím, že budu vyšší jak Brad." Měřím asi 171cm.
38) Mému bráchovi je 12 a je vyšší než já. Měří asi 174cm. Dělá si srandu, že by měl Bradovi ukázat, jak má správně vypadat vysoký chlap. Idiot. Mám vlastně stejný problém, jako Connor. Takže, ahoj Connore, jestli tohle čteš, (Což určitě nečte, ale dělejme, že čte.) soucitím s tebou. Vím, jaké to je, každému vysvětlovat, že starší jsi ty a ne tvůj sourozenec. Máme těžký život.
39) Pro pochopení, já studuju pedagogickou školu a Maruška zdravotnickou. Říkám ji: „Maru! Víš, co by bylo boží? Kdybychom s nimi mohli strávit celé jejich turné...Napíšeme dopis, ve kterém je o to požádáme!" Jako by toho po tom balíku nebylo málo. Ona: „A co bychom tam jako dělali?" Já: Hmm, to nevím...Už vím. Connor byl přece na operaci s kolenem a lidé, kteří měli jednou problém s kolenem, už se toho nezbaví. Prostě, víš jak to myslím....jakmile si jednou uděláš něco s kolenem, problémy s ním máš napořád." Ona: „Jo, to máš pravdu, musím Connora pravidelně kontrolovat. A nikdy nevíš, co se může stát ostatním. Oni mě potřebujou!" Potom jsme přemýšleli, co budu dělat já. Mohla bych se starat o jejich děti, jenže nikdo žádné nemá. Maruška pokarčuje: „Budeš Bradovi česat vlasy." Já: „Joooo, to beru." Sice netuším, co to má společného s pajdákem, ale ten nápad se mi líbí. Opravdu by mě někdy zajímalo, jaké je naše IQ.
40) Stalo se to přibližně před půl rokem. Byla jsem doma a strašně jsem spěchala. Už jsem měla někde dávno být a já prostě nestíhala. Na poslední chvíli jsem se malovala řasenkou u zrcátka u stolu. Normálně se nemaluju. Bylo takové středně velké. Jelikož jsem spěchala opravdu hodně, vstala jsem ze židle rychle, to zrcátko jsem strhla na zem a to se ovšem rozbilo. No a co se říká? Rozbité zrcadlo = 7 let neštěstí. Par dní před tím jsme posílali ten balík. Když jsem o tom zrcadle řekla Marušce, řekla něco ve smyslu: „Co že se ti stalo? Děláš si srandu? Jsi normální? Teď jim ten balík vůbec nepříjde! Teď se to s náma ponese! Určitě ten balík teď plave někde v La Manche." Dnes mi Maruška napsala do zpráv: „Teď jsem rozbila zrcadlo." Takže teď se to totálně....omlouvám se za to slovo.....dosralo. Už jsme si vážně jistá, že ten balík někde v La Manche plave. My už vlastně víme, proč o tom balíku nic nevíme.
Tak trochu jsem přemýšlela a něco mě napadlo. Je dost možné, že je tu pár z vás, co si myslí, že naše přátelství existuje jen skrz The Vamps. Že si neumíme povídat o ničem jiném. Ale já nechci, aby jste si tohle mysleli, protože tohle je naprostý nesmysl. Nejlepšími kamarádkami jsme přibližně pátým rokem a fanynkami The Vamps jsme od videoklipu Wake Up. The Vamps považuju v našem přátelství za tzv. doplněk a v žádném případě se o nich nebavíme každou vteřinu. Máme společné sny a cíle. Co jsem chtěla, to jsem napsala. A je na vás, jak to vezmete. Snad jste pochopili, co jsme tím myslela:)
btw. Nejsem žádný fyzioterapeut, ale znám hodně lidí, kteří si uděli něco s kolenem a stále s ním mají jen problémy.
ČTEŠ
My obsession with The Vamps
RandomKlidně by se to mohlo jmenovat "Deník bláznivé fanynky". Zkrátka, jsou to fakty o mně a z velké části i o moji nejlepší kamarádce souvidející s hudební skupinou The vamps, na kterou máme doslova posedlost.