Klidně by se to mohlo jmenovat "Deník bláznivé fanynky".
Zkrátka, jsou to fakty o mně a z velké části i o moji nejlepší kamarádce souvidející s hudební skupinou The vamps, na kterou máme doslova posedlost.
Venku je docela škaredě a tak mě popadla psací nálada.
Enjoy:)
191) V dramaťáku (Už jsem to zmiňovala, ale kdo zapomněl...můj předmět ve škole.) momentálně nacvičujeme pohádku pro děti a já hraju Šípkovou Růženku. Úplně mimo, my vždycky hlasujeme, kdo co bude hrát. Z mé role nejsem moc nadšená, protože radši mám ty záporné postavy. Já na Marušku: „Ta představa, že můj princ by byl Brad." Ona: „Jen představa..."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
192) V životě jsem jím pod žádnou fotku nenapsala žádný komentář a ani neplánuju. Prostě mi to příjde, jako bych se jim vtírala. Stejně bych byla jen nějaká ta další fanynka... Dokonce ani všechny fotky jim nelikuju. A ani jsem je v životě nějakým způsobem nespamovala. Balík a dopis, to je jiný případ. Teď mám na mysli sociální sítě:D
193) Nejen, že jsem děsně netalentovaný člověk, ale jsem i člověk, který může vyjít třeba milion schodů a já na tom posledním zakopnu. Tím chci říct, že bych klidně mohla vyhrát cenu za trapas roku. Myslím, že málokdo dokáže jít do kuchyně, zakopnout o odpadkový koš, vylít psovi z misky vodu, následně před sebe kopnout koš s plasty a spadnou na něj. Věřte nebo ne, ale prohla jsem se tak, že jsem si v ten moment myslela, že se mi zlomila páteř. Větší bolest zad jsem snad v životě nezažila. This is not funny. Jako docela se bojím toho, že se třeba s The Vamps setkám a mně se tam stane něco takového. O odpadkový koš tam s největší pravděpodobností nezakopnu, ale jde o to, že já dokážu zakopnout na rovné podlaze...a ano, už se mi to několikrát stalo. Ta představa, že bych se tam před nima rozplácla na zem...já bych asi na místě spáchala sebevraždu. Upřímně, v mém podání bych se tomu ani nedivila. To mi tak trochu připomíná úplně první větu Connora v knížce v jeho části. Connor! I feel you! Další věc, které se bojím, je, že já často omdlévám. Nebo takhle, hodně často mi je na omdlení. Ale to je z velké části moje vina, protože já zapomínám pít. Je to asi měsíc zpátky, v sobotu ráno jsem si usrkla čaje a večer jsem si uvědomila, že to usrknutí čaje byla jediná tekutina, kterou jsem do sebe za celý den dostala. Většinou se to stává, když dlouho nehybně stojím na jednom místě, tak se mi začne motat hlava a několikrát jsem už i omdlela, ale vždy byl v přítomnosti můj táta a vždy mě chytil...to je docela náhoda. Prozatím se to stalo jen doma. Dlouho stání na jednom místě, to se docela hodně podobá stání v řadě na M&G. Takže já si asi s sebou beru celý balík minerálek, nebo neznám jiný způsob, jak to vyřešit. Ovšem si ho brát nebudu. Pane bože, omdlít před nima, ale z úplně jiného důvodu, než oni by si nejspíš mysleli. Každý si na to udělejte svůj názor, ale já si myslím, že se těchto věcí bojím oprávněně. Zas až takovou smůlu jako Connor jsem v životě NAŠTĚSTÍ neměla a snad ani nebudu!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
194) Co si budeme vykládat, Brad svou výškou nevyniká. Hodně krát jsem už četla, že Connor je menší, ale mně to teda nepříjde. Když má někdo narážky na Bradovu výšku, tak je mi ho docela líto. Vždyť on za to nemůže! Ale vtip je v tom, že můj bratranec (Ten, co řekl, že mám na ploše notebooku buzeranty.) také svou výškou nějak extra nevyniká. Měří 174cm, což jsem se dočetla i u Brada, takže když vedle něj stojím, občas si v duchu řeknu: „Takže takhle nějak bych vedle Brada vypadala." Já měřím 171cm. Na něho ale narážky mám...hodně narážek. Například na Velikonoce jsem se ho zeptala, jestli ta jeho pomlázka není větší jak on. A nebo když hrajeme basketbal, tak narážky na sebe křičíme navzájem. Jednou jsem to trošku přehnala tak, že se naštval a já se mu omlouvala. Jsem hold krutá. Ale Brade! Přísahám, že na tebe budu hodná!
195) Včerejší rodinný výlet na kolech, který naplánoval můj táta, patří mezi největší katastrofy na světě. Já to nechci nějak extra rozebírat, ale tak například mi praskla guma u kola. Já to nezjistila a jela jsem polovinu té cesty s vyfouklou gumou. Jelo se mi opravdu špatně. Další události z včerejšího dne nehodlám vypisovat. Táta: „Až tu stejnou trasu pojedeme příště, tak....." Já: „No to ne! Tu stejnou trasu už v životě nejedu!" Mamka: "A kdyby ti třeba někdo řekl, že když to pojedeš znova, tak dostaneš lístky na koncert The Vamps?" Já: „Tak to bych klidně jela." Táta: „I s tím vyfouklým kolem?" Já: „Ano, i s tím vyfouklým kolem."
