My obsession with The Vamps

Fakt 121 - 125

Jeden moudrý člověk řekl: 

Na světě jsou 2 typy lidí. Ti, kteří jsou dobří v matematice a nejdou jim jazyky. A ti, kterým nejde matematika, ale jsou dobří v jazycích. - Bradley Will Simpson 

Nějak tak to v té knížce bylo:D On je prostě můj člověk! Jsem jako on, ten druhý typ.

121) Aktualizovala jsem si své fotky nad postelí. Přesněji řečeno, některé jsem si vyměnila za novější. No všechny fakt ne, protože táta by mě asi zabil, kdybych si vytiskla 35 fotek, to už tu bylo jednou. Ono to u mě není jen tak, já si je totiž ještě lepím na tvrdý...extra tvrdý papír a pane bože! Mě tak bolely ruce, když jsem to stříhala. Netuším, co je to za papír, ale nestříhá se vůbec snadno. Vyměnila jsem si jich 12. Když jsem dělala těch 35, myslela jsem si, že umřu. 

122) V pátek u mě byla Maruška ještě s jednou kámoškou. Když přišli do pokoje, Maruška si hned všimla, že některé fotky jsou nové. Říkám ji: „Schválně, jestli víš, které jsou nové." No tak začala jmenovat a šlo vidět, že ty fotky měl fakt v paměti. Kámoška stála s rukama složenýma na hrudi a na fotky se dívala taky a poslouchala nás. Když jsme se na ní s Maruškou podívali, museli jsme se začít smát. Protože vypadala, jako by si říkala: „Pane bože, s kým já to kamarádím?"

123) Ve čtvrtek jsme ve škole byli místo výuky v aule a dívali jsme se na ročníkovky, což nás čeká příští rok. Jedna holka měla téma Anglie. A na konci řekla, že Angličané nemají smysl pro humor. Jako mají, ale hodně odlišný. Že prý například pro nás to humor není. V hlavě mi proběhlo: „Tak to neznáš The Vamps." Je fakt, že já se směju fakticky úplně každé kravině. Já se směju i v situacích, kdy to není vůbec vhodné. Řeknete mi vtip, který není mega vtipný a já se stejně budu smát. Já se fakt směju všemu. Někdo třeba může říct, že to, jak se The Vamps chovají je trapný, ale mě to prostě příjde vtipný. Všichni víme o čem mluvím:D

124) Jak u mě byli v pátek Maruška s kámoškou, tak jsem jim říkala o tom, jak ve třeťáku musím mít na něco ročníkovku. Už teď bychom prý měli vědět, o čem ji chceme dělat, ale já prostě nevím. Já: „Dělala bych o psech jak v devítce, ale musíme mít praktickou část a fakt nevím, o čem by ta praktická část byla. To mám jako přivést do školy psa a ukázat jim, jak umí sedni a lehni?" Maruška: „Tak piš o The Vamps a aspoň budeš mít důvod jít na jejich koncert. Setkáš se s nimi osobně a máš praktickou část." Kámoška: „Udělej s nimi rozhovor." Já: Jo jasně. Příjdu a řeknu: Ahoj, já mám takovou práci do školy. Mohla bych se vás zeptat na pár otázek? ...Pane bože, jen si to představte."

125) Já: „Maru! Viděla si na Instagramu, že budou mít turné po Evropě?" Ona: „Cože?! Ne neviděla." Já: „Já teď netuším, kdy přesně, ale umíš si představit, kdyby byli ve Vídni? Podle mě, Vídeň je pravděpodobnější než Praha." Ona: „Jo, to si taky myslím." Jo, já vím, teď si určitě říkáte: „Ale vy jste říkali, že nechcete, aby byli někde tady poblíž. Že chcete jet po maturitě do Anglie." Ano, to jsme říkali. Ale představte si, že bydlíte 15 minut od Rakouska a 1 hodinu od Vídně. Oni tam měli koncert a vy byste seděli doma s myšlenkami typu: „Už to začalo.." A oni by od vás byli tak blízko. Do Krakowa jsme to měli 6 hodin. Ale do Anglie plánujeme tak i tak, české vlajky přes sebe si rozhodně necháme až tam! No jo, je to hodně předčasný:D Doufám, že chápete, co jsem tím chtěla říct. Ale jak říkám, vlajky zůstávají do Anglie!