Klidně by se to mohlo jmenovat "Deník bláznivé fanynky".
Zkrátka, jsou to fakty o mně a z velké části i o moji nejlepší kamarádce souvidející s hudební skupinou The vamps, na kterou máme doslova posedlost.
Cože? Jako doopravdy jsem tohle začala psát, když mi bylo 17? A jako fakticky mi teď je 19? To už letos maturuju?!! Proč život tak děsně rychle proplouvá mezi prsty? Jak se stalo, že Brad nabral tolik dospělosti? Tohle se stane i mně? Proč už není tolik vtipnej, jako dříve? A proč už Connora nevídám tak často s gumovými medvídky? Proč se James tváří na fotkách hrozně vážně? A jak se sakra stalo, že Tristan se zasnoubil?! Takže tohle je život? Celý život je o tom, jak se měníme? A co když to takhle nechci? Proč mám pocit, že včera jsem poprvé uslyšela Wake Up? A Bradovi je už 23? To je hrozný...
Taky to tak vidíte?
Ale teď vážně. Já v Bradovi momentálně vidím inteligentního člověka.......a nevím, jak tu větu dokončit.
Jako kdyby byl tím, kým být chce. Jako kdyby našel své pravé já. Jako kdyby přišel na to, jak chce vlastně žít. Sakra! Já prostě nevím, jak to vysvětlit!
Vidím v něm člověka, který má v životě pořádek, má to v hlavě uspořádané.
Je to přesně ten člověk pro život🖤
Vidím v něm dospělého člověka, vedle kterého vidím úplně normální holku, se kterou plánuje budoucnost. (Třeba mě...ne, to byl vtip😅)
Jeho osobnost chápu tak, že má pojem o tom, co chce a působí na mě hrozně vznešeně.
Jeho pohled je....ehm....taky máte občas pocit, jako by vás svlékal pohledem?
Nechci, aby to u mě vyznělo, že ho znám. Protože neznám. Vím o něm jen to, co internet. A i internet si občas myslí, že ví vše, ale neví.
Protože Brad se změnil. Ale když se nad tím zamyslím, i já se změnila. Kvůli mé vlastní změně (já tomu říkám krok dopředu v mém životě) jsem hodně lidí ztratila, ale i získala. Protože jsem něco zjistila, něco jsem si uvědomila, tenhle rok je pro mě významný pro něco hrozně důležitého: Pokud máte nízké sebevědomí, nemůžete za to vy sami. Můžou za to lidé okolo vás. Třeba jste byli chytřejší a zjistili jste to dříve než já. Ale pokud ne, na další rok si vaši společnost lidí, se kterou žijete, trochu protřiďte.
Netvrdím, že z mého života můžu vymazat svého bratra, který když mě vidí u zrcadla, řekne mi, že už to lepší nebude👍
Ale já to nemyslím ve zlém. Možná mi tak trochu chybí ty jeho momenty, kdy jeho IQ z minutu na minutu kleslo pod nulu. Nebo jeho fotky, které by se občas hodily do nějakého gay časopisu. Ta jeho praštěnost, která neznala hranice a za kterou jsem ho vlastně začala tak děsně milovat. Když jsem vždycky vybouchla smíchy při jeho nějakém pohybu. Ale na druhou stranu, já stále vidím, že tady tohle v něm ještě pořád vězí a občas to dává najevo. Takhle to vidím já. Ale víte co? Tohle je uděláno časem, protože ať chceme nebo ne, my se měníme. Jak venku, tak i uvnitř. A já jsem věděla, že tohle jednou přijde a je dost zvláštní, že já to vidím pozitivně. Protože tohle je přece ten Brad, který chce žít tak, jak právě žije🙂
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
