Neobyčejná ✔

Omluvy

"Cole, tos nemusel." Řekla jsem mu, šla jsem k němu objala ho a dala pusu. "Nelíbí se ti?" Smutně se na mě koukl, vyvlíkl se z mého objetí a sednul si na gauč. "Jasně, že líbí! Je nádhernej, lásko! Jen říkám, že sis nemusel dělat škodu. Nemyslela jsem to zle." Šla jsem k němu, sedla mu na klín a objala ho. "Musím ti taky něco vyrobit a nebo koupit, hm? Zítra po škole semnou pujdeš do zlatnictví a vybereš si něco, ano?" Koukla jsem na něj, ale moc nadšeně nevypadal. "Né lásko, to ne. Nebudeš zbytečně utrácet." Pohladil mě po tváři a dal mi pusu. "A ty utrácet můžeš? Když jsi to vyráběl, musel sis na to něco koupit, lásko, já ti chci něco koupit." Cole je prostě tvrdohlavej, nechápe, že já jsem zvyklá všechno oplácet. Vstala jsem z jeho klína a šla si vzít něco k pití. Fakt bych nečekala, že se naštve kvůli tomuhle. Vzala jsem si skleničku a nalila si Sprite, zavřela jsem flašku a vrátila ji do lednice. Když jsem zavřela lednici, přišel ke mě Cole a objal mě ze zadu. "Nechci, abys byla naštvaná a nechci abys utrácela. Oplácíš mi to už tím, že jsi." Ježiši, on je sladkej. Najednou ze mě to naštvání vyprchlo. "Lásko, ty víš, že já jsem prostě zvyklá všem něco oplácet, hlavně když mi někdo něco koupí, nebo vyrobí." Otočila jsem se a objala ho ze předu. "Prostě zítra pujdeš semnou a něco si vybereš, cokoliv, jasný?" V jeho objetí jsem si vzala skleničku a napila se, jenže mě Cole začal lechtat a já to pití vyprskla. Začali jsme se smát, docela se divim, že na nás ještě nepřišel jeho brácha. Ani nevím kolik mu je a ani jak se jmenuje. "Hele Cole? Kolik je tvýmu bráchovi?". "Bude mu dvanáct, proč se ptáš?" odpověděl, vzal hadr a začal vytírat to vyprsklý pití. "Dej mi ten hadr, já to udělám." Řekla jsem mu a usmála se. "No, protože se divim, že nám ještě nepřišel vynadat." Zasmála se a sebrala Colovi ten hadr. "No on totiž spí u nějakýho kamaráda". Šli jsme si zase sednout na gauč v obýváku. "Povídej mi o vašich, prosím". Zeptala jsem se ho, protože mě to zajímalo. O Colovi jsem věděla všechno, ale o jeho rodině nic. "No tak máma od nás utekla, když bráchovi byli dva a táta.." klesl hlasem. "Táta umřel loni.. Týden před Vánocema." Sklopil hlavu, viděla jsem, jak se mu hrnou slzy do očí, musela jsem ho pevně obejmout. "Je to těžký viď? Cole, to bude dobrý! Máš mě, máš bráchu. Nikdy tě neopustim, miluju tě." Objala jsem ho ještě pevněji. Koukla jsem se na mobil, kolik je. Byla jedna ráno, jelikož je zítra škola, šli jsme spát.

Ráno mě vzbudil můj telefon, protože mi někdo volal. Tím "někdo" myslim mámu. Nezvedla jsem jí to, stejně by mě seřvala jestli si nedělám prdel, ať přitahnu domů a takový kecy. Jen jsem ten telefon zamkla, aby ten telefon zmlkl a neprobudil Cola. Vzala jsem si kosmetickou taštičku, oblečení, hřeben, kartáčky a šla nahoru do koupelny. Čistila jsem si zuby asi 10minut, protože mám ty rovnátka, grr. Rozčesala jsem si vlasy a dala si je do drdolu, cucfleky už nebyli vidět. Namalovala jsem si linky a řasenku. Převlékla se do košile, legín a na nohy jsem si vzala martensky. Když jsem šla dolů, cítila jsem vůni omelety, taky, že je Cole dělal. Šla jsem ke Colovi objala ho a dala mu pusu na tvář, pak jsem nalila vodu do konvice a udělala dva hrnky kafe. Cole mezitím dodělal omelety, nandal je na talíř a dal na stůl. "Dobrou chuť." Řekl a pustil se do jídla. "Voní to krásně, dobrou chuť". "A Cole? Kdy přijde brácha? Jak se vlastně jmenuje?" Zeptala jsem se ho, protože mi bylo blbý říkat furt "brácha". "Jmenuje se Alex a neboj, je zadanej." Mrkl na mě a zasmál se. "Hmm, škoda." Řekla jsem "smutně", chtěla jsem ho potrápit. "Jo, tak ty jsi na mladší jo?" Vstal ze židle a zase mě začal lochtat. "Nech mě! Chci se najíst!" Odstrčila jsem ho a zasmála se.

Jeli jsme autem do školy, zaparkovali a šli ke škole. Jenže.. před školou čekala máma. Schovala jsem se za Cola a naštěstí si mě nevšimla, uff. Do školy jsme přišli včas, vlastně jsme měli ještě 20minut, takže když jsme přišli do třídy, zase měli všichni kecy. Naštěstí Sarah nebyla ve škole tak si Cole sednul ke mě. Asi jsem zapomněla zmínit, že spoluc hodíme do školy a když jsme měli tu první schůzku, tak jsem měla o jednu hodinu navíc, proto čekal.