Nebe v Pekle (FF Harry Potter) POZASTAVENO

Část druhá - Callum

Dívka tedy vstoupila. Zastavila se hned za dveřmi, které za ní jeden z Malfoyů zavřel. Pomyslela si, že to bude asi proto, že by mohla ze strachu utéct. Ale ona neutíká. Neutekla před opilým Blackem mladším ani starším. A to ten starší je opravdu pořádný horor i za střízliva. Neutekla před šílenou Blackovou, neutekla před svými 'rodiči', když zjistili, že se dostala do nebelvíru.... a neuteče ani před samotným Pánem zla.

Dívali se jeden druhému do očí, ale nikdo se neměl ke slovu. Proč taky. Ona neměla důvod a taky se musela soustředit na to, aby měla úplně uzavřenou mysl. Po asi dvou minutách se Pán zla konečně probral.

"Si stejná jako tvá matka. Vypadáš jako ona a stejně málo mluvíš," řekl.

Dívka stojící naproti němu se musela uchechtnout. Její otec byl prvním člověkem, jenž jí řekl, že je málo výřečnalá. Pán zla na ni pohlédl tázavě. Dívka to ovšem nechala být.

"Vidíš mě poprvé po zhruba patnácti letech a řekneš mi, že jsem stejná jako máma, kterou neznám?" Řekla. "Prosté vítej, či ahoj by stačilo".

"Řekli, že to s tebou nebudu mít lehké. A měli pravdu" zamumlal si pro sebe. "Vítej Victorie. Rád tě vidím. Doufám, že se máš v Bradavicích dobře a Sorwotů též. Co tě baví, máš přátelé, v jaké si koleji? Co je to za otázku, jasně že jsi ve zmijozelu. A co m..." byl přerušen svou dcerou. Victorie v jeho hlase nenašla lhostejnost, jakou by čekala, ale našla tam opravdový zájem. A nebo byl tak dobrý herec, ale to je nemožné. Kdo by Lordu Voldemortovi dával kurzy herectví?

"Nejsem ve zmijozelu" rozhodla se, že mu to řekne hned. "Jsem v nebelvíru".

Ty víš kdo vypadal, jako kdyby mu někdo řekl, že má velký nos.

"To-tto ne-nevad-nevadí. Ko-kolej ni-nic neznam-neznamená," vykoktal. "A co tě teda baví? Jsou na tebe všichni hodní? Sorwotovi, v Bradavicích?"

"Baví mě bruslení. Na černém jezeře, to je na to dokonalé místo. Jinak mě baví OPČM a lektvary. Ale ten úplně nejhorší předmět je věštění. Hodní, no v rámci možností," nechtěla lhát,ale kdyby řekla, co jí Sorwotovi dělají, nenechal by to jen tak. To pochopila. On totiž nepředstíral zájem.

"V rámci možností? Co tím myslíš?" Chytil se její poslední věty.

"Ale nic. Vše je v pořádku, ale mám hrozný hlad. Nemohla bych..." snažila se změnit téma. Ve skutečnosti hlad neměla ani náhodou. Dělalo jí problém, být s ním v jedné místnosti natož s ním jíst.

"Samozřejmě, půjdeme se okamžitě najíst. Cestou mi můžeš popovídat něco o svém dosavadním životě"vybídl ji.

"Jistě. Jednoho dne, když mně bylo..."

Dívka s ním být nechtěla. Ale byl to její otec a choval se starostlivě. Nechápala to. Tohle jako by nebyl ten Voldemort, kterého každý zná. Tenhle Voldemort má srdce. Dívka se snažila dostat se na téma, na které by se mohla ptát jeho. Chtěla zjistit kdo on vlastně je a taky něco o své matce. Pár profesorů v Bradavicích ji určitě znalo, ale ona nezná ani její jméno. Několikrát se ji snažila vypátrat, ovšem bez úspěchu.
______________________________________

Sirius s matkou se přemístili před honosnou villu. Mladý Black ji poznával. Byl v ní na několika plesech pro čistokrevné. V kostce by se to dalo popsat jako Smrtijedský ples za účelem shazováním mudlů a kouzelníků z mudlovských rodin.

Sirius tyhle plesy nesnášel. On sám měl na věc úplně jiný názor. Neviděl rozdíl mezi čistokrevnými rodinami a mudlovskými kouzelníky.

Walburga Blacková se bez zbytečného otálení vydala k bráně. Tichošlápek chtěl alespoň chvíli v očích Sorwotů vypadat jako někdo, kdo měl alespoň slušné vychování. Což samozřejmě měl, ale když se bavil s přívrženci Voldemorta, šlo stranou.

Žena zazvonila na dveře a čekala po boku se svým synem. Otevřela asi pěta třiceti letá žena s uhlově černými vlasy. Na svůj věk byla velmi krásná a elegantní. Šlo vidět, že pochází z dobré rodiny.

"Walburgo, už jsme vás čekali"pokynula jí hlavou na pozdrav. "Tohle musí být jistě váš syn. Sirius, že ano," neptala se, ale konstatovala. I Siriovi pokynula na pozdrav.

"Kirstro, ráda tě vidím," opětovala pozdrav pokývnutím. "Smíme dál?".

"Ale jistě pojďte. Callum vás velmi rád uvidí," pozvala je dál.

Sirius měl co dělat, aby se nerozesmál. Před prázdninami totiž tímhle jménem nazval Jamese, když k vůli Evansce skočil oblečený do černého jezera. Tehdy se ho James ptal, co to je a on odpověděl že neví. To je rozesmálo ještě víc. Slyšel to říct jeho spolužačku - Sorwotovou, když mluvika se svými přáteli. Že by v tu chvíli mluvila o Callumovi Sorwotovi? Ale to bylo nemožná. Tichošlápek pochyboval, že by ho znala. Jak moc se v této myšlence mýlil.

Sirius tedy poslušně vešel do dveří za svou matkou. Nestačil se ani rozkoukat a už je Kirstra táhla dál. Zpomalila až před obývacím pokojem.

"Máme tu konečně naši dlouho očekávanou návštěvu, Callume" pronesla.

A to Siriusovi zacukaly koutky po druhé za deset minut v přítomnosti své matky. A to se směje velmi málo.

Jeho matka se s Callumem přivítala stejně jako s jeho manželkou. Sirius nedostal právo mu tykat, takže pozdravil klasickým "Dobré odpoledne". Odpovědi se mu dostalo pouze pokývnutím.

Kirstra je vyzvala, aby si sedli, což hlavně mladý Black, velmi ocenil.

"Takže, měli bychom probrat převýchovu vašeho syna Walburgo," začal Callum. Oslovená jen přikývla.

"O prázdninách tu bude trávit čas, bude s námi chodit na společenské akce, čímž se aspoň trochu naučí základy společenského chování. Také se postaráme o to, aby se nemohl stýkat s mudlovskými šmejdy. Poslušnosti ho naučíme, to se nebojte. Příkladem toho je i naše neteř, kterou vychováváme. Ještě něco je potřeba?" Zakončil svůj monolog pan Sorwot.

"Ne, tohle bude perfektní. Sirius by jistě rád viděl jeho pokoj. Můžete ho tam zavést?" Zeptala se přehnaně sladce Walburga.

"Jistě. Pokoj má zařízený jako ten u vás doma," odpověděl kladně.

Tichošlápkovi bylo jasné, že v jeho pokoji nebyli, to by to totiž neříkali s takovým klidem nebo by mu pokoj udělali podle sebe.

Tichošlápek chtěl podívat se do pokoje a nejlíp z tama už nikdy nevyjít. Poprosil Kirstru aby ho tam zavedla a k jeho překvapení souhlasila. Když vyšli na chodbu ozvalo se bouchnutí vchodových dveří a tiché kroky. Směřovaly směrem k nim...