Nebe v Pekle (FF Harry Potter) POZASTAVENO

Část pátá - cucflek od biče

Po prohlášení Viki, se nikdo z přítomných nepokusil o jakoukoli konverzaci. Mlčky dojedli a rozloučili se s Walburgou. Když Sirius s Viki chtěli odejít, přikázal jim pan Sorwot aby zůstali. Oba se tedy posadili zpátky ke stolu a čekali. Paní Sorwotová v místnosti nebyla, o čemž Viki věděla, že není dobré znamení. U jakýchkoli trestů se totiž Kirstra nezúčastnila. Viki věděla, že je jiná než její manžel, ale nemůže to dát znát.

Kirstra je velice aristokratická žena, ovšem nechce vystupovat z pomyslných řad kouzelníků ze vznešených rodů. Kirstra pochází z rodu, který nepatří mezi ty čistě smrtijedské. Je rozená Prewettová. Její rodina ní pohrdá, díky slabosti ke svému muži, díky němuž si podle nich zničila život. Kirstra se na to dívá samozřejmě jinak. Ale to už je jiný příběh.

Mezitím co Viktorie se Siriusem seděli u stolu, pan Sorwot pochodoval po místnosti sem a tam. Byl nervózní. Jeho mimika byla dokonalá, stejně jako schopnost sebekontroly, jenže když s ním žijete šestnáct let, už toho člověka alespoň trošku znáte.

Naopak Victorie byla naprosto klidná. Z její rodiny strach neměla. Na kletby, které jí mají ublížit byla zvyklá a zabít ji nemohli. A teď, když se zná s jejím otcem budou opatrnější. Moc dobře si uvědomovali, že nesmí dceři Pána zla ublížit a toho byla Victorie připravená využít. 
  Jediný strach, který v ní zbyl, patřil, ač si to sebevíc nechtěla přiznat, Siriusovi. Bylo jí jasné, že jeho život procházka sadem nebude, ale přece jenom, Orion byl časově vytížený a Walburga nepatřila ke smrtijedům. Díky tomu dívka usoudila, že nebude tak tvrdá, jako otec plavovlásky.

Sirius, ač to na sobě nedával znát, měl strach obrovský. Nevěděl, co může čekat. Byl trestán často. V rámci možností si zvykl. Jeho práh bolesti byl vysoký, ovšem ne na 'ohnivý bič'. Byl ním trestán jen párkrát, ale i to stačilo, aby poznal, že je to ta nejhorší metoda trestání.

Zato Victorie měla s již zmíněným ohnivým bičem dlouhodobý vztah. Dřív to byl jen lehký flirt, ovšem poslední rok, vždy když je doma si udělali spolu 'krásné' odpoledne. Ohnivý bič totiž uměl velmi dobře líbat. Po celém těle od něj měla na dlouhou dobu 'cucfleky'. Chtěl, aby každý věděl, že je jen jeho... Prostě takový klasický vztah, bohužel (bohudík) na dálku. Vydají se jen o prázdninách.

Druhý měsíc těchto prázdnin byl její strýc s trestáním naštěstí mírný. Jestli za to mohl dívčin otec, to se můžeme jen dohadovat.

Uběhlo pár minut, co seděli za stolem a pozorovali pana Sorwota, který pořád přecházel sem a tam.

Dívka už to nevydržela a ačkoli byla velmi klidná, byla šíleně netrpělivá. Z toho důvodu celou dobu bubnuje prsty do stolu. Odkašlala si.  Jak její strýc, tak i Sirius na ni upřel pohled.

"Co si nám to chtěl říct, Callume?" Zeptala se Viki svého strýce.

"Pravidla," Viki si tiše povzdechla. Bohužel ne tak, aby ji neslyšel. 'Hodil' po ní pohled alá ještě něco a máš další "rande" s bičem. O to Victorie nestála a proto znova ovládla svou sebekontrolu.

"Pravidla se v tomto domě dodržují. Tvá matka," mluvil na Siria," říkala, že si děláš co chceš, stýkáš se s nevhodnými lidmi," poslední dvě slova říkal s takovou nechutí, jako kdyby se mu na hlavu vys... pták.

"Tady se to ovšem změní. Budeš poslouchat na slovo a vhodně se chovat. Já odmítám se za tebe stydět. Tvá matka mi dala právo trestat tě, dle libosti. Takže si rozmysli, jak se budeš chovat. Victorie, ti bude příkladem," vrhl nevraživý pohled na svou neteř."Mám ještě práci," řekl, čímž dal signál, že je tahle věc uzavřena. Sirius s Victorií se co nejrychleji zvedli a rozešli se ke svým pokojům. Před pokojem Siriuse se oba zastavili.

"Za pěta dvacet minut buď nachystaný," řekla a odešla do svého pokoje. Sirius ještě chvíli propaloval pohledem  místo, na kterém před malou chvílí stála. Nechápal proč se najednou chová tak jinak. Před tím si bez problému povídali i s několika lety vzájemné nenávisti za zády. A teď se s ním ani nerozloučí. Ale taky ho velmi zajímalo, proč má být za dvacet-pět minut nachystaný. Byl ochotný to zjistit a tak se rozhodl, že nachystán bude.

Vešel tedy do pokoje, našel nějaký pergament a brk a sedl si na parapet. Chtěl napsat dopis Jamesovi. Vůbec ho nezajímalo, že nemá sovu. Když mu do dopisu líčil situaci u stolu, došlo mu, že by tu poštu mohl číst i někdo jiný, než James. K vůli tomu začal psát znovu a zakódovanou řečí. Doufal, že ji Dvanácterák pochopí. Byl velice chytrý, to ano, ovšem mohl to brát pouze jako vtip. Napsal tedy na první řádek "není to vtip" a byl spokojen. Teprve v tuhle chvíli si Tichošlápek uvědomil, že dopis nemá jak poslat.

V tom se ozvalo klepání na dveře a pomalé otevírání dveří...

Šťastný nový rok, lidi