Nebe v Pekle (FF Harry Potter) POZASTAVENO

Část třicátá čtvrtá - pravda

"Voldemort není tvůj otec."

"Cože?" Vyjekla dívka. Na nic víc se nezmohla. Jen na matku zírala. Právě zjistila, že celý život žila ve lži. Už od brzkého věku jí vštěpovali do mysli, kdo je její otec. A teď zjistila, že jím není.

"Lord Voldemort není tvůj otec. To ale on neví," odmlčela se. "Tvůj pravý otec je mrtvý. On ho zabil. Aniž by věděl, co jsem k němu cítila. Aniž by věděl, že jsem s ním čekala dítě. Víš, je to složité. Hodně. Ale vysvětlím ti to. Nemám na výběr. Odkud jen začít?" Položila otázku sobě samé. Ale dívka jí přesto odpověděla.

"Co třeba od začátku?" Byla naštvaná. Opravdu hodně naštvaná. Ale hlavně zmatená. Nic jí nedávalo smysl.

"Už ve škole jsem potkala jednoho chlapce. Byl ze Zmijozelu. Byl nádherný, ale hlavně tajemný. Neměl přátelé, až později ho lidé začali poslouchat. Oni mu věřili, ale on jim ne. Už si nevzpomínám proč, ale začali jsme spolu mluvit. Vídali jsme se každou volnou chvíli. To jsem si začala uvědomovat, že k němu něco cítím. Nebránila jsem se tomu. A myslela jsem, že on ke mně cítí totéž. Jenže necítil," její hlas zhořkl a nabral na síle. Před očima jí běhali útržky vzpomínek, jak dobrých, tak špatných, z toho období. Převládaly ty dobré.

"Po škole jsem se k němu přestěhovala. Ze začátku jsme náš vztah tajili, ale potom už to nešlo. Mí rodiče ho museli poznat. A líbil se jim. Líbila se jim jeho cílevědomost a hlavně nenávist k mudlům a křížencům. V té době začal budovat první....jak jen to nazvat...armádu. Díky mým rodičům se k němu přidali první stoupenci. Začal páchat první zlo.
Já to přehlížela. Byla jsem slepě zamilovaná. Až o dva roky později jsem ho konečně viděla takového, jaký ve skutečnosti byl. Uvědomila jsem si, jaké zlo napáchal. A to bylo ještě nic ve srovnání s tím, co páchal o léta později. Zůstala jsem s ním. Musela jsem. A o rok později jsi se narodila ty. Namluvila jsem mu, že jsi jeho dcera. Drželi jsme tě v tajnosti. Já pro tvoje bezpečí a on také, ale z jiného důvodu.
O tom, kdo ve skutečnosti je tvým otcem, věděla jen Kirstra. Byla mi oporou a nevím, co bych dělala bez ní. Každopádně, potom jsem zjistila, že se chystal zabít tvého otce. Myslela jsem si, že to ví. A proto jsem musela utéct.

Bylo to riskantní, ale lepší možnost nebyla. Kdybych neutekla, zabil by mě a možná i tebe. Neměl by tě kdo ochraňovat. Kdybych zůstala, potvrdil by si správnost jeho úsudku. A to by bylo špatné. Kdybych tě vzala s sebou, hledal by tě. A nepřestal, dokud by tě nenašel. Proto jsi musela zůstat. Požádala jsem Kirstru, aby tě vychovala sama. Aby tě nevychoval on. Napsala jsem mu dopis. Žádala jsem ho, aby tě nechal žít u Kirstry a aby jsi ho nespatřila do tvé plnoletosti. Zato jsem mu něco dala. Můj odchod. Nestála jsem mu v cestě, jako předtím. Nemohla jsem mu mařit plány, jako předtím. A to on nejspíš uvítal. A hlavně, nemohla jsem tě chránit. Mohl si s tebou dělat cokoli. Já jen mohla doufat, že udělá, co jsem po něm žádala.

Sedíš teď tady, takže očividně jo. Nevydržel tě nespatřit, ale za něco to stálo. Dala jsem ti dětství bez obav. Bez bolesti a hlavně něj. Když se na to teď zpětně dívám, vím, jak nezodpovědné to bylo. Nechala jsem tě napospas jemu. Záleželo jen na jeho rozhodnutí, které nic nemohlo změnit."

Místnost zachvátilo ticho. Diana domluvila a čekala na reakci dcery. Ta ale nepřicházela. Viktorie si myšlenky musela utřídit. V mysli měla zmatek jako nikdy předtím a příjemný pocit to nebyl. Její pohled na matku se změnil. Otázkou je, jestli k lepšímu. Předtím ji viděla jako někoho, kdo miloval Voldemorta - někoho, kdo byl zlý. A teď ji viděla jako někoho, kdo hazardoval s životem vlastní dcery. Kdo byl tak sobecký, že se chtěl zachránit před hněvem Lorda Voldemorta, že byl ochoten vydat mu vlastní dceru napospas. Ve skutečnosti to tak nebylo, ale to si Viktorie nemyslela.

"Obětovala si mě. Jen proto, aby ses zachránila," vyčetla jí. Diana se zatvářila udiveně a vstala z křesla.

"Ale tak to vůbec nebylo, Viktorie. Copak si mě neposlouchala?" Zeptala se.

"Poslouchala. Příliš dobře. Jsi sobecká. Nechtěla si, aby tě zabil. O mě tam vůbec nešlo. Šlo tam jen o tebe a toho, kdo je prý mým biologickým otcem," dívka dala důraz na slovo "biologickým. Chtěla, aby pochopila, že ho za skutečného otce nebere a  vyskočila z křesla.

"Ne, chtěla jsem tě zachránit! Máš pravdu, byla jsem sobecká. Ale jinak než si myslíš! Kvůli tobě jsem ho nechala zabít spoustu nevinných. Kvůli tvému bezpečí jsem se připravila o tebe. Kvůli tvému životu jsem se připravila o ten svůj. A víš proč? Protože jsem byla příliš sobecká, než abych žila s tím, že ti ubližuje!" Poslední věty Diana křičela. Slzy jí stékaly po tvářích, ale nezajímaly ji. Ji zajímala jen její dcera. Osoba, kvůli které zahodila vlastní život.

Viktorie se nebyla schopna ani pohnout. Snažila se vstřebat všechno, co její matka vypustila z úst. V hlavě si vše přehrávala dokola a dokola, ale stále jakoby si to nemohla uvědomit. Nadechla se, chystala se její matce omluvit, ale něco to překazilo. Příchod nějaké osoby.

"Diano," kývl hlavou Brumbál na dívčinu matku.

"Brumbále," zatvářila se překvapeně. Na návštěvy nebyla zvyklá a na tak vážené už vůbec ne.

"Viktorie, musíme jít. Rozluč se. Diano, rád jsem tě viděl," kývl hlavou a chystal se odejít, aby jim ponechal soukromí.

"Ráda bych řekla totéž, ale nebudu lhát, Brumbále," zamumlala si "pod vousy" Diana. Jmenovaný to zaslechl, ale nereagoval. Viktorie by ale dala ruku do ohně zato, že se pousmál.

"Ráda jsem tě viděla, Viktorie. Vím, že ty mě ne, ale pamatuj, vše jsem dělala pro tvé dobro. Třeba to jednou pochopíš. Opatruj se," přišla k ní blíž a  vtiskla jí mateřský polibek na čelo.

"I já tě ráda viděla, mami. Měj se," řekla a odešla. Dianě se při těch slovech roztáhly rty samovolně do úsměvu. A zůstaly tak ještě dlouhou dobu. Nikdy by se nepomyslila, že tohle slovo bude nejkrásnější, jaké kdy slyšela.

ZMĚNA
Možná si pamatujete, že ve 4. části Viktorie odrazila kletbu Kirstry pomocí bezhůlkové magie. Pokud ne, četli jste až po opravení (v tom případě tohle nemusíte číst) nebo jste naprosto normální a nezabýváte se něčím tak zbytečným.
Každopádně to, že umí bezhůlkovou magii je CHYBA, které teď lituji a proto to MĚNÍM. V té kapitole to je přepsené, takže by nikde nemělo být nic takového napsané. Viktorie tedy bezhůlkovou magii NEOVLÁDÁ, ale její matka ANO.

Ahoj, doufám, že se kapitola aspoň trochu líbila. O mé aktivitě, bych se radši nezmiňovala, i když to jsem právě udělala :-D
Ráda si přečtu vaše dojmy, rady,  kritiku, tipy, ...cokoli.

Přežijte nějak závěrečné písemky, doufám, že jich máte míň než já a že je nepíšete všechny v jednom týdnu...tak jak já.

Mějte se krásně, pa pa.

-Wewe