Nebe v Pekle (FF Harry Potter) POZASTAVENO

Část desátá - v přítomnosti toho druhého

Zbytek prázdnin utekl překvapivě rychle. Sirius s Viki ještě párkrát tajně zmizeli a nikdy je přitom nezahlédli. K Siriusově velké radosti o prázdninách nebyl žádný ples. Jak Callum Sorwot řekl, tak i udělal. Snažili se ho naučit etiketu a všechny ty věci, jenž kouzelník z dobré rodiny umět musí. Černovlasý mladík se opravdu poctivě učil a poslouchal. Dělal to jen proto, že mu to poradila Viki. Ačkoli sám věděl, že bez problémů by se tam měl líp, nehodlal si nechat vtloukat do hlavy všechny ty žvásty o čisté krvi. Ale na Viki opravdu dal. Celé prázdniny ji poslouchal a snažil se s ní vycházet. Díky ní to u Sorwotů zvládal. Bál se, že jak začne školní rok, celé to jejich velmi křehké přátelství skončí. Ptáte se: Přátelství? Ano přátelství. Den po jejich prvním výletu se totiž stali oficiálně přáteli. Ovšem ani jeden z nich nevěděl, jestli to v Bradavicích bude stejně. Ani jeden nevěděl, ovšem doufali oba.

V krásném prostorném pokoji,jenž byl laďen do béžovo-stříbrno-bíla, ležela ve velké posteli se stříbrnými nebesy mladá dívka. Vypadala klidně, jako anděl. Spokojeně ležela a spala, jenže to už dlouho neměla. Po několika minutách se rozrazily dveře a dovnitř vtrhl černovlasý mladík. Vlasy mu splývaly skoro po ramena, na tváři sebevědomý úsměv a v jeho bouřkově šedých očích se zračila opravdová radost. Chlapec vypadal v obličeji velmi pěkně a jeho tělo za ním nezaostávalo. Byl vysoký asi metr devadesát a velice svalnatý.

Jeho oči skenovaly pokoj, do kterého vstoupil. Pohledem ho celý projel a zastavil se až na mohutné posteli. Přesněji napsáno, na dívce v ní. Jeho úsměv se rázem roztáhl ještě víc. Přešel až k posteli a pomalu, jako by se bál, že se dívka rozsype, ji pohladil po tváři. Dívka se jen usmála, otočila se na bok a spala dál. Chlapec ji tedy pohladil ještě jednou, ale znova bez úspěchu.

"Viki," pošeptal a do třetice ji pohladil po tváři. Ona plavovláska dvakrát zamrkala a rozhlédla se kolem sebe. Zrak se jí zastavil na stejně starém chlapci před ní. Ten hned ustoupil, ale zrak z ní nespustil.

"Co tu děláš?" Otázala se dívka a při tom si přivykala na světle, které v jejím pokoji panovalo.

"Je prvního září," řekl jen a dívce se rozzářily její hnědá očka. Další vysvětlení nepotřebovala. Vyskočila z postele s takovou energií, s jakou se ráno probudí dítě na Vánoce, přesněji na Štědrý Den. Okamžitě přešla ke skříni, otevřela ji a pohledem v ní něco hledala. Po minutě se plácla do čela a s lehkým úsměvem přešla ke křeslu v rohu místnosti. Z něj vzala vínově červené tílko, bílé plátěné kraťasy a černý svetrový přehoz. Podívala se na chlapce, který ji důkladně pozoroval.

Dívka po chlapci jasně chtěla, aby odešel z místnosti. Jenže chlapec byl zaslepen její krásou a nemohl od ní oči odtrhnout. Její světle hnědé vlasy, které na sluníčku zlatě zářily,jí splývaly až pod prsa. Její hebké rty byly jako vždy v rovině. Usmívala se jen, když měla k úsměvu důvod. Korunou jejího vzhledu, ale nebyly její úchvatné vlasy. Byly to její měděno hnědé oči. Lidem by se na první pohled mohly zdát obyčejné, ovšem na ten druhý se nedaly zaměnit.

"Můžeš prosím odejít? Chtěla bych se převléct," požádala ho slušně. Chlapec byl ještě pořád v zajetí jejích očí a proto mu chvíli trvalo, než se vzpamatoval.

"Co?...Jo jasně. Promiň už jdu," dostal ze sebe a odešel z místnosti. Dívka se tedy převlekla do předem nachystaného oblečení a na necelých deset minut zmizela v koupelně. Už upravená, v ruce kosmetickou taštičku z ní vyšla. Tu spolu s dalšími věcmi zabalila do kufru. Ten vzala do ruky, do vnitřní strany přehozu schovala hůlku a s oběma kufry vyšla z pokoje ven.
________________________________

"Chyťte se mě," přikázala Kirstra. Dívka i chlapec poslechli a v mžiku už nestáli v hlavním sídle Sorwotových, ale na nádraží King Cross. Všude panoval chaos. Nástupiště byly přecpané, všude se mačkali lidé a i u přepážky devět a deset bylo narváno. Kouzelníci se snažili nenápadně proklouznout zdí, ale v téhle tlačenici se to zdálo nemožné. Kirstra a za ní i dva studenti šestého ročníku se vydali ke vstupu na nástupiště devět a deset. Kirstra nebyla zvyklá čekat a tak jenom pořád opakovala: "S dovolením," nebo "Promiňte." Všichni si tedy něco brblali pod vousy, ale udělali to, co po nich paní Sorwotová žádala. Měla velice vysoké postavení, tak se tomu nešlo divit. Občas s někým prohodila pár slov, ale vesměs se nezastavovala. Sirius s Viki také občas někoho pozdravili, ale nechtěli ztratit Viktoriinu tetu z dohledu a tak si pospíšili. Přece jen, jim by takhle nikdo neuhýbal.

Před přepážkou se žena rozhlédla a pokynula svým svěřencům, aby šli první. Ti se i se svými vozíky rozběhli proti zdi. Ve chvíli, kdy měl přijít náraz a ohromná rána zmizeli. Kirstra to zkopírovala a za pár vteřin už stála na nástupišti devět a deset.

Nástupiště bylo stejně jako ty předchozí narvané. Všude postávaly skupinky starších studentů, kteří se po prázdninách shledali, rodiny, jenž se loučily se svými dětmi i jednotlivci, co čekali na své pozdě chodící kamarády. Celému nástupišti ovšem dominoval krásný červeno-černý vlak a to nejen ledajaký. Byl to Bradavický expres.

"Má smysl vám něco říkat? Stejně to nedodržíte," povzdechla si Kirstra. "Nedělejte nám ostudu!" Pronesla a bylo jasné, že na tomhle trvá. "Očekáváme výborné známky, ... užijte si to," domluvila. Ani Sirius a ani Viki, která s ní žila skoro šestnáct let, nečekali, že by jim tahle žena mohla popřát pěkný školní rok. Ale stalo se. Kirstra ještě Siriusovi stiskla ruku a k Victoriinu překvapení ji objala. Potom zamířila pryč z nástupiště.

Oba studenti toho využili a bok po boku a za hlasitého hovoru šli najít své přátele.
"Tam je James!" Vykřikla plavovláska, aby přehlušila okolní hluk.
"I Evanska,"zavolal nazpět černovlasý mladík. Oba přátelé se rozběhli za touto hádající se dvojcí.

"Lily!" Volala na její nejlepší kamarádku dívka. "Jamesi!" Přidal se i její 'spolubydlící'. Oba volání zaslechli a otočili se na místo, odkud zvuk přicházel. Co spatřili, opravdu nečekali. Usmívajícího se Siriuse s Viki, kteří si povídali a běželi těsně vedle sebe k nim.