"Trest. To nám sakra musela dát trest za něco, za co jsme nemohli? U Merlina!" Rozčilovali se Sirius s jeho brýlatým přítelem na střídačku. Ačkoli Viki to připadalo nespravedlivé taky, nestěžovala si. Je pravda, že to, že se s tou bránou snažili hrát chlapci famfrpál, nebylo nejlepší rozhodnutí, ale co...
"Můžete být rádi, že nám dala jen jeden trest," podotkla plavovláska s hnědýma očima. Blondýna stojící vedle ní přikývla a doplnila ji: "Měli jsme, no aspoň někteří z nás," vrhla pobaveným pohledem po Lily a zadívala se na ty, o nichž mluvila, "mnohem horší tresty". Na to nikdo neměl co říct. Jen Lily si celou dobu než došli ke společenské místnosti, pod nos mumlala: "To střapaté pako, ten pitomec...".
"Pojďme. Aspoň první den bychom měli jít spát brzy," uchechtla se věčně tichá Marlen. Poberti se sice netvářili zrovna nadšeně, ale když uviděli Marlenin výhružný pohled, okamžitě přikývli a už si to rázovali do Nebelvírské věže. Jako první šel Sirius. Mělo to jednoduché vysvětlení. Snažil se odčinit to, jak této tiché dívce kdysi ublížil. Kate totiž nebyla jediná, kdo se Siriusem chodila. Ono to nebylo tak dávno, stalo se to v pátém ročníku. Marlen do něj byla zamilovaná a neuvědomovala si, že on její city neopětoval.
Marlen si na to vzpomínala moc dobře. Bylo to nejhorší období v jejím životě. Probrečela několik nocí a přes den nevycházela z pokoje - jen na vyučování. Dívky ji musely přemlouvat, aby aspoň něco snědla. Na jídlo do Velké Síně nechodila, takže jí ho nosily, ale velkou část z něj zbytečně.
Sirius si na to také pamatoval. Skončilo to na vánočním plese, když ho Marlen viděla s jinou holkou. Ještě tu noc za ním přišla Sorwotová, neuvěřitelně moc ho seřvala, vlepila mu facku a potom důstojně odkráčela. Několik následujících dnů ho potom ztrapňovala. Jeden den chodil jen v růžové, další měl vlasy na zeleno, jednou se díky ní přilepil k židli a ještě pár dalších kousků, kterými směle konkurovala pobertům. Sirius se jí to ani nesnažil oplatit. Když zjistila, že spolu tento černovlasý mladík a její černovlasá kamarádka spolu chodí, přišla za ním a řekla mu: "Jestli jí ublížíš, rozloučíš se se svými vlasy a už v klidu neusneš. To si uvědom". A myslela to vážně.
Tahle plavovláska se mu chtěla pomstít za to, co on udělal jedné z jejích nejlepších kamarádem. Jenže v tu dobu nebyla s Marlen kamarádka. Marlen si myslela, že se Siriusem něco má. Respektive měla a to, že se mu mstí, si vykládala jako, že udělal i jí něco. Bylo to samozřejmě směšné a o týden později se plavovlásce omluvila. Ta její omluvu přijala, ale nikdy na to úplně nezapomněla. A Marlen taky ne.
Cestou se tahle skupinka neúmyslně rozdělila. Sirius, James, Lily, Marlen a Kate, šli pár metrů před Viktorií a Remusem. I těch pár metrů stačilo, aby se schody otočily před tím, než na ně hezká bruneta s hnědýma očima a světlovlasý chlapec s nespočtem jizev na těle, stihli vyjít. Takže mezitím co se jim zbytek smál, si oni v klidu povídali.
"Kdy je další úplněk, Reme?" Zeptala se Viki, zatímco vstoupila na první schod schodů, které se uráčily vrátit na předchozí místo.
"Už ve čtvrtek," zbledl ještě víc Remus.
"Neboj, to zvládnem. Jenom budeme v pátek nepoužitelní," snažila se to odlehčit dívka.
"Nemusíte..." "Reme, nech toho! Dobře víš, že nás to neodradí. Půjdeme, od toho jsou přátelé," zarazila ho.
"Fajn," řekl smutně, ačkoli byl velice rád, že to nemusí prožívat sám.
"Jak jsi se vlastně, a proč, stala zvěromágem?" Zeptal se mladý vlkodlak dívky. Nikdy jim to neřekla.
"Jednou jsem to už doma nezvládala. Potřebovala jsem ven. V knihovně jsem našla nějakou knihu o zvěromágách a snažila se. Bylo to ve třetím ročníku, jak jsem měla asi třičtvrtě roku tu domácí výuku. A za tu dobu jsem to zvládla. Viděla jsem v tom možnost útěku. Ačkoliv jsem se potom hned mohla vrátit do Bradavic, rozhodně jsem nikdy nelitovala, že jsem se o to vůbec pokusila," usmála se na něj. "A nikdy toho litovat nebudu. Budu ti pomáhat, kdykoliv a kdekoliv. Na to nezapomeň,"její úsměv se ještě víc rozšířil. Až v tu dobu si uvědomila, že už stojí před Buclatou Dámou. Remus řekl heslo, protože ona ho samozřejmě nevěděla a vešli do společenky. Tam se rozloučili a každý se vydal do svého pokoje.
Plavovlasá dívka ještě dlouho potom, co se rozloučila s jedním ze svých nejlepších kamarádů, se převalovala v posteli a snažila se oddát se spánku. Měla obrovské problémy s nespavostí, ale doufala, že jí to aspoň chvíli dá pokoj. Vznikala hlavně ze stresu. O to bylo zvláštnější, že nezvládala usnot první noc v Bradavicích. Bylo jí jasné, že usne až nad ránem, ale přesto její krásně vyhřátou postel neopustila. Místo toho přemýšlela. Přemýšlela o tom, co se tenhle školní rok změní. Bylo jí zřejmé, že se něco změní. Už jenom proto, že se Sirius nastěhoval k nim domů a že jsou přátelé. Taky se dostala k tomu, kdy po ní její opatrovníci, kteří jsou zároveň její rodina, začnou chtít aby se přidala k tomu - jehož jméno nesmíme vyslovit. Po nějaké době přemítání, se zvedla a potichu v županu zabalená, opustila místnost. V té tmě by to nikdo nezpozoroval, prozradilo by ji jenom tiché cvaknutí dveří. Prošla prázdnou společenkou ven do chladných bradavických chodeb. Postupovala v naprosté tichosti, s hůlkou nachystanou v ruce pro případ potřeby. V loňském roce se naučila kouzlo, jež ji dokonale skrylo i bez neviditelného pláště. Takže chodbou procházela skryta tmou bez jakékoliv obavy o jejím objevením. Nevěděla ani kam jde. Byla zcela oddána jejím myšlenkám a představám. Schody stoupala automaticky. Jako by to dělala denodenně - což dělala. Kde je si začala uvědomovat až když ji ofoukl chladný noční vzduch. Byla na Severní věži, ale co bylo důležitější - nebyla tam sama.
Ahoj, doufám, že jste si kapitolu užili. Vyšla po několika dnech - nevím přesně po kolika, protože jsem ji před čtyřmi dny aktualizovala, ale vím, že uplynulo už více než čtyři dny. Dneska mi nebylo vůbec dobře, takže jsem zůstala doma a tím pádem měla čas i chuť abych něco napsala. Hned jdu psát i další část, tak uvidíme jestli ji vydám o víkendu, jak bych chtěla.
Budu ráda za každé vote i komentář. Určitě mi pište jakékoli připomínky a třeba i vaše nápady, jak byste si to představovali dál, ale ty do soukromých zpráv, (kdybych to chtěla použít, tak abychom nekazili překvapení).
Mějte se pěkně pa pa
ČTEŠ
Nebe v Pekle (FF Harry Potter) POZASTAVENO
Fanfic"Podvedl jsi mě! A já husa si myslela, že mě miluješ!" "Ne, tak to není!" "Chceš mi říct, že nemám pravdu?" Ne, to ne. Ale..." nedokončil. "Tak vidíš," otočila se a pomalu odcházela. "Počkej!" --- Život kouzelnice není lehký. A mnohem těžší je, když...
