Nebe v Pekle (FF Harry Potter) POZASTAVENO

Část osmá - On mnou pohrdá?

"Neřekl bych. Sirius byl vždycky ten odvážný, který se neshodoval s ostatními a ani za mák ho to netrápilo. A já jsem ten poslušný synáček, který se stane smrtijedem," řekl smířeně. Viki to otřáslo. Řekl to, jako by to už nešlo změnit. Jako kdyby se nemohlo nic stát. Jako kdyby bylo jasné, že se smrtijedem stane. Viki v hloubi duše už dlouho věděla, že tohle se stane, ovšem nechtěla si to připustit. Byla velice paličatá, sebejistá a odvážná. Byla schopna toho hodně změnit, jen díky těmto třem vlastnostem a ona to věděla.

"To neříkej. Nic není rozhodnuto. Může se stát cokoli. Neztrácej naději - to je ta největší pitomost, kterou můžeš udělat, Reggie" okamžitě to ze sebe vyhrkla.

"Ree, tomu přece nevěříš," podotknul.

"Ree?" Nechápala.

"Jo Ree, jsi Victory- Ry, takže 'Rí'," vysvětlil. Viki se usmála od ucha k uchu.

"Obdivuju na tobě ten optimismus," upřímně se usmál. Jeho oči se aspoň na malý okamžik rozzářily.

"To je zajímavé. Někdo mi zase řekl, že jsem hrozný pesimista," zasmála se a její úsměv se ještě víc roztáhl, div že se jí pusa neroztrhla.

"Spíš optimista, dokážeš každému zvednout náladu, ale ty moc dobře víš, že se smrtijedem stanu. Jestli ne v pátém ročníku, tak v šestém budu muset," jeho úsměv povadl. Tvářil se velice smutně a vážně. To nejhorší bylo, že měl pravdu a Viki to opravdu věděla.

"Víš co? Budeme se bavit o něčem míň ... temném? Takže, jaké předměty chceš mít u NKÚ?" Zeptala se plavovláska.

"No... jsem Black, takže toho mám celkem hodně. Nově budu mít péči o kouzelné tvory, bohužel jasnovidectví a astronomie - "hrozně mě baví poslouchání o své rodině". To je skoro každou hodinu - "Pan Black by nám mohl říct ve kterém souhvězdí se nachází hvězda Arcturus," a tak dále. Ale tenhle předmět mi jde, takže v pohodě. Co máš ty?"

"Já mám věštění - to nesnáším, runy - ty mě baví a astronomii taky. Ale je mi tě líto s tím jasnovidectvím. Měla jsem ho jeden rok. Po první hodině jsem řekla, že už tam v životě nepůjdu. Takže jsem na každou třetí hodinu jasnovidectví sfalšovala omluvenku od Poppy. Občas jsem "náhodou" spadla na schodech na cestě do učebny," při slově "náhodou" naznačila uvozovky a nevinně se usmála. "Občas jsem po lektvarech mluvila s Křiklou, takže jsem zmeškala tak půl hodiny a občas jsem prostě řekla Lil, že je mi špatně ať mě omluví,"usmívala se, když vyjmenovávala veškeré výmluvy.

"Asi to taky zkusím, ale NKÚ bez toho nezvládnu. Potřebuji nejlíp co nejvíc předmětů, abych měl doma co nejmenší problémy a s hodně předmětama je hodně známek..." výraz jeho tváře se zase změnil. Když mluvila, mírně se usmíval, ovšem teď by úsměv na jeho tváři marně hledala.

"To znám," zamračila se." Předměty si ale beru jen abych mohla předstírat, že se musím učit v době, kdy je nějaký ples," uchechtla se.

"Je ti to aspoň k něčemu?" Zeptal se s mírným úšklebkem na tváři.

"Občas. Minimálně tam nemusím být takovou dobu," odmlčela se. "Nevíš kolik ke hodin?"

"Jo jasně," podíval se na jistě velice drahé hodinky. "Za deset minut půl jedné. V kolik máš být doma?"

Plavovláska přikývla. "V kolik mám být doma? Drahý Regulusi, já mám dávno ležet v posteli a spát. Tohle je tajný výlet," u slova "tajný" ztišila hlas tak, že ji černovlasý chlapec sotva slyšel. "Ptám se proto, že mám být v jednu na začátku centra. Vzala jsem sebou totiž Siriuse a v jednu máme jít zpátky."

Regulus sebou nepatrně škubnul, když slyšel jméno svého bratra. Vlastně ani nevěděl proč. Možná se bál, že by jeho rodičům řekl, že tu je. Stejně jako Viki tu byl totiž natajno. Možná se mu příčilo, že je někde s Viki sám. Každý přeci věděl, že je největší cassanova na škole. A možná, taky ...

Ještě si půl hodiny povídali a potom Viki musela jít. Regulus, jako správný gentleman, ji šel doprovit. Se slovy "Nikdy nevíš, co se stane, může se stát cokoliv - což jsou mimochodem tvá vlastní slova" vstal od stolu, zaplatil i přes hlasité protesty od oné plavovlásky i za ni a šli vstříc Siriusovi Blackovi.
_________________________________

Pohled Siriuse
Sirius pozoroval vzdalující se záda krásné mladé dívky. Dívky, která ho vzala na toto místo a dívky, která ho nechala stát samotného na začátku centra vesnice.

Viki kráčela sebejistě po ulici a mířila za přesně daným cílem. Mladý muž hypnotizoval její tělo do doby, než mu úplně zmizela z dohledu. Až potom začal přemýšlet, co vlastně bude dělat on.

Okamžitě ho napadlo zajít do nějaké hospody, ovšem nebyl plnoletý a kdokoliv by ho mohl prásknout Sorwotovým a nejspíš by s tím udělal problémy i Victorii. O to vážně nestál a proto zamířil do hospody. Ano, nestál o problémy a zamířil do hospody - ale samozřejmě nechtěl pít. Vydal se stejnou cestou jako před ním Viki. Nikdy ve Wizard Mannoru nebyl, takže doufal, že když půjde po 'stopách' oné dívky, narazí na vhodnou hospodu.

A opravdu narazil. Vypadala moderně - spíš jako nějaká luxusní diskotéka než jako hospoda. Neváhal ani chvíli, nasadil svůj pověstný úsměv a otevřel těžké dveře. Okamžitě se na něj upřely snad veškeré ženské oči. Sirius dělal, že si toho nevšiml a kráčel dál. Vevnitř nebylo až tolik lidí. Obsazená byla víc jak polovina stolů a bar, ale stejně... Celá místnost byla laděna do modro-stříbrno-fialova. Uprostřed byl obrovský taneční parket na kterém tančilo několik párů. U nejdelší stěny stál stříbrný bar, před ním stoličky s modrým potahem, podél dvou dalších stěn se táhly stoly pro čtyři až šest lidí. Na té nejkratší stěně byly uprostřed obrovské honosné dveře, za kterými se skrývalo Merlin ví co.

Sirius se okamžitě vydal k baru. Objednal jsem si máslový ležák a šel najít volný stůl. Na jeho věk ani nic podobného se nikdo neptal, což je pro něj rozhodně pozitivní. Prošel první místností, kde na něj bylo moc hlučno a tak zamířil dozadu. Za dveřmi se skrývala o polovinu menší místnost než ta první. Panovalo v ní přítmí a opravdu menší hluk. Obsazené byly jen čtyři stoly, ale stejně zamířil na konec místnosti. Bohužel se přepočítal. Obsazených bylo pět stolů. Ne čtyři. A kdo mohl sedět u posledního stolu jiný, než Viki s nějakým chlapcem?

Siriuse bodlo v hrudi. Sám nechápal, proč ho to tak rozhodilo. O moment později jeho údiv přeskočil všechny hranice. Plavovlasá dívka totiž seděla u stolu s Regulusem Blackem...
________________________________

Pohled Viki
Viki s Regulusem šli pomalu vstříc problému. Aneb Regulusově staršímu bratrovi. Plavovláska se snažila svého přítele přesvědčit, aby ji nedoprovázel. Rozhodně nechtěla být svědkem střetnutí Blacků. Ale na výběr neměla a proto hrdě kráčela na pospas svému osudu.

Po pětiminutové cestě, kdy Regulus pusu ani jednou nezavřel, se konečně dostali k místu, kde se mají setkat. Chlapec s bouřkově šedýma očima, tak podobnými těm Siriusovým byl každou vteřinu nervózní víc a víc. Dívka to na něm okamžitě zpozorovala, ale nedala to na sobě znát. Čekali pár minut a potom ... se z centra vesnice vynořila tmavá postava. Chůze by na Tichošlápka seděla, postava - alespoň z té dálky taky. Když došel blíž, poznali, že to opravdu je on. Jen výraz ve tváři tomu nenapovídal.

Tvářil se, jako by viděl ducha. Jeho pověstný úsměv byl pryč, žertovné jiskřičky mu z očí zmizely. Tvářil se najednou tak ... ublíženě? A potom je spatřil. Přejel dívku pohledem, neodpustil si pohrdavý škleb, což vůbec nepochopila a potom se jeho pohled zastavil na Regulusovi. V jeho tváři se míhalo vše. Zlost, zloba, nenávist, překvapení a na malý moment, ne to nemůže být pravda. Na malý moment, tam dívka zahlédla závist. Ovšem neměla čas se tím zabývat. Netušila, co může Sirius udělat...