V tom se ozvalo klepání na dveře a pomalé otevírání dveří...
"Blacku?" Promluvil ke Siriově překvapení velice přívětivý hlas. "Chtěla jsem toho po tobě tolik? Ne, jen aby si byl pěta dvacet minut po tom, co jsme si vyslechli kázání, nachystaný. Bože," pokračovala vyšším hlasem.
"To už je tolik? Omlouvám se, psal jsem dopis Jamesovi a nějak jsem zapomněl na čas," upřímně se omlouval.
"To by mě zajímalo, jak chceš udělat to, aby James ten dopis dostal? To jsi asi vážně tak hloupí, jak jsem si myslela," kroutila nechápavě hlavou.
"No... vlastně jsem doufal, že by si ho mohla poslat po sově. Jak se jmenuje, ... ohh.."
"Blacku, ani já nejsem tak stupidní, abych dala jméno sově "Ohh", ale dobrý pokus," odmlčela se. Samozřejmě věděla, že Sirius místo toho "ohh" chtěl doplnit jméno její sovy, a jelikož si nevzpomněl, tak chtěl, aby mu pomohla. Victorie ovšem sršela ironií a sarkasmem, takže tohle u ní bylo normální. Taky ji žádná urážka neurazila. Nebrala si je osobně, dokázala si ze sebe udělat "srandu". Na věty typu "Jsi hrozný pesimista," reagovala "Já neříkám že nejsem," s notnou dávkou pobavení a úšklebkem na tváři. Nebo třeba klasika - "Pitomá jsem sice dost, ale tohle je i na mě moc."
"Mimochodem, ta sova se jmenuje Erin. A dobře, pošlu ti ten dopis, ale musím překontrolovat jeho obsah. Může si ho kdokoli přečíst. Některé dopisy, jenž jsem odeslala, nepřišli. Proto jsem udělala menší bezpečnostní opatření... ale to není důležité," nedokončila a přešla k jinému tématu. "Jsi oblečený? Vezmi si alespoň mikinu, jdeme ven," přikázala mu, když viděla, že je jen v tričku a kraťasých. Dívka sama na sobě měla černé legíny, bílé volné triko a přes něj černý dlouhý svetr/přehoz bez zapínání. Nevypadala, že by se chystala do mrazu. I Sirius věděl a to se nenáviděli, že je velice zimomřivá. Taky trpěla občasnou insomnií*, to už ale Sirius nevěděl. Poslušně si tedy vzal mikinu, obul si tenisky a následoval Victorii pryč z pokoje.
"Snaž se způsobit co nejméně hluku," řekla mu. Sirius se na ni podíval jako na blbce. Victorie si o něm myslela, že je pořádný vůl. Samozřejmě že mu došlo, že o tomhle jejich 'výletu' se nemá nikdo dozvědět, bylo tedy zbytečné, mu to připomínat.
Sirius jen přikývl a následoval Viki. Ta se každou chvíli otáčela a pozorovala každý kout. Ta myšlenka, že je někdo vidí, oba děsila.
Viki je vedla těmi nejzapadlejšími uličkami. Sirius by se už ani nedivil, kdyby tam měli víc chodeb než v Bradavicích. Nahlas však nic neřekl. Respektoval rozkaz, který udával, že má mlčet. Nehodlal Viki nakrknout ještě víc.
Viki na nějaké myšlenky neměla čas. Od Silvestru, kdy tu byla naposledy, uplynulo hodně času a ona se musela soustředit, aby nezabloudili. Rodinná villa vypadala z veňku obrovská a když k tomu přidáte zvětšovací kouzlo, je z toho hotový labyrint.
Po více než deseti minutách se na sebe hrdá Viki a netrpělivý Sirius vymotali z domu a už stáli na konci zahrady. Sorwot Mannor má tu výhodu, že má velice rozsáhlé sklepení a v něm tunely o kterých nemá nikdo kromě Victorie a teď i Siriuse ani ponětí. A to bylo samozřejmě dobře. Její rodina samozřejmě věděla o sklepení, ovšem mysleli si, že je "jenom" pod budovou mannoru. Ovšem sklepení se táhne pod celými pozemky Sorwotových a můžete si být jisti, že malé rozhodně nejsou. Mají nespočet východu. Victorie si loňské léto založila mapu v níž si značí veškeré chodby a východy, které objevila. Bez ní by se ven nedostali.
"Drž se ve stínu a snaž se nešlapat na větvičky. Je jich tu hodně," upozornila Victorie černovlasého chlapce.
"Buď v klidu, umím se plížit," odpověděl pohrdavým tónem Tichošlápek.
"Asi ne, když tě chytila tvá matka," uchechtla se. Chlapec po ní hodil ublíženým výrazem. Ten už ale dívka ignorovala a vedla je dál. Postupovala do lesa, který se každým krokem víc přibližoval Zapovězenému lesu v Bradavicích.
"Náš pozemek je hlídán kouzel, které spustí poplach když někdo překročí hranice. To se samozřejmě nevztahuje na mou tetu a strýce a naše 'zaměstnance'," "zaměstnance" vyslovila co nejvíc pohrdavým tónem, jakým to vyslovit šlo. Zaměstnanci, se totiž mysleli domácí skřítci. Její strýc zakázal nazývání nich, jakkoli jinak než zaměstnanci. "U mě je to zrušeno jen o prázdninách v době mezi sedmou ranní a devátou hodinou večer. Teď kdybych je překročila, tak to poplach spustí. Mají to abych neodcházela v "nevhodnou" dobu bez jejich vědomí. Je zajímavé, že nikdo neví, že se z tadyka dá dostat i v špatné době. Na jednom místě v tomhle lese totiž tohle kouzlo neplatí. Snažila jsem se ho přerušit, ale kdybych ho zrušila celé, buď by si toho později všimli nebo by to spustilo poplach. Takže jsem si vypočítala na jakém místě by to šlo nějak přerušit. Bohužel je to místo velmi malé a my na něm právě stojíme," na chvíli se odmlčela. "Vidíš tu spálenou trávu? Tam kouzlo nefunguje. Kdybys přelezl zeď na jiném místě než tam, kde je vypálena tráva, spustil by se poplach." Sirius jen zíral. Nemohl uvěřit tomu, že opravdu dokázala takhle dokonale oblbnout kouzlo Sorwotů a hlavně - že jí na to nikdo nepřišel. Přemýšlel a obdivoval by dál, ovšem přerušil ho její hlas.
"Co tak hledíš? Pojď, lezeš první," řekla a ukázala na dva a půlmetrovou zeď za ní.
"To nemyslíš vážně! Jak to mám vylézt, vždyť je skoro úplně hladká!" Rozčiloval se Sirius.
"Máš pravdu, to nemyslím vážně," odvětila klidně. Popošla k nejbližšímu stromu, strčila jednu ruku do dutiny a když nahmatala to, co chtěla, vytáhla ruku i s oním předmětem ven.
Sirius se od srdce zasmál. Věděl, že je bláznivá a velice chytrá zároveň, ale tohle by ho nenapadlo ani v tom nejhloupějším snu. Victorie totiž v ruce držela koště.
*insomnie je nespavost, jsou to problémy hlavně s usínáním, které způsobuje stres, psychické problémy, vnější prostředí ( horko, chlad)
ČTEŠ
Nebe v Pekle (FF Harry Potter) POZASTAVENO
Fanfic"Podvedl jsi mě! A já husa si myslela, že mě miluješ!" "Ne, tak to není!" "Chceš mi říct, že nemám pravdu?" Ne, to ne. Ale..." nedokončil. "Tak vidíš," otočila se a pomalu odcházela. "Počkej!" --- Život kouzelnice není lehký. A mnohem těžší je, když...
