Nebe v Pekle (FF Harry Potter) POZASTAVENO

Část patnáctá - čtyřikrát"Cože"

Ranní shon. To je sousloví, jež zná každý a každý ho určitě i zažil. Ale v internátních školách mají s ranním shonem ještě větší potíže. A to z jednoduchého důvodu. Veňme si příklad třeba z dívčí nebelvírské ložnice šestého ročníku. Před sedmou hodinou ranní se již zmíněnou ložnicí ozval otravný drnčivý zvuk. Rudovlasá dívka, která u něho byla nejblíže se po druhém zazvonění probudila. Nebylo divu, když ten budík byl její a i ona ho večer nastavila. Otráveně a ještě ospale po něm šmátla rukou a jedním pochybem ho vypnula. Ovšem nestihla to dosti rychle, jelikož tenhle strašný zvuk vzbudil ještě jednu další dívku. Tomu se rusovláska podivila, protože bylo zvykem, že tuhle blondýnu musí z postele tahat i násilím. Čekala, že budík vzbudí nanejvýš plavovlasou brunetu, jelikož ta má velice lehký spánek a většinou je vzhůru dřív než její dochvilná zelenooká kamarádka. Ale tentokrát se tak nestalo. Dokonce se ani nezavrtěla.

"Dobré ráno, Lily," popřála s úsměvem a viditelnou dobrou náladou Kate. Rusovláska přemýšlela, jak je možné, že má po ránu tak dobrou náladu. Na tom by nebylo nic divného, ostatně Lily ji mívá taky, až se probere. Jenže u bláznivé blondýny se to nestává. Málo kdy ji přes den zahlédnete zamračenou, ale po ránu jinak nebývá.

"Dobré," odpověděla na pozdrav. "Co se stalo, že máš tak dobrou náladu?" Zeptala se zvědavě.

"Co by se mělo stát? To nemůžu mít dobrou náladu jen tak?" Odpověděla vyhíbavě. Lily bylo jasné, že za tím něco bude, ale věděla, že je naprosto zbytečné se to z ní snažit vytáhnout. Až jí to bude chtít říct, řekne jí to. A s touhle myšlenkou zaplula do koupelny. Ještě před tím houkla na Kate, aby vzbudila i zbylé obyvatelky pokoje. Ta si jen povzdechla, protože pak budou naštvané na ni, že jim odpírá slastný spánek.

Nu co už, pomyslela si a dala se do toho. První zamířila až na konec pokoje k oknu. Tam měla postel jedna spící bruneta. Dala se vzbudit mnohem jednodušeji než její černovlasá kamarádka.
Mírně jí zatřásla a s "Viki" se ji snažila probudit. Ale marně. Zkusila to ještě dvakrát, ale bez úspěchu. Zatřásla s ní tedy silněji, ale znova bez úspěchu. Tak ji nechala být a přesunula se k další posteli, ve které ještě někdo spal.
Zkusila stejné metody, jako na plavovlásku, jen zaměnila jméno. Místo "Viki" řekla "Marlen". Velice se podivila, když se po třetím pokusu tmavovlasá dívka opravdu probudila.

"Dobré ráno, Mar. Už je sedm," řekla Kate. Marlen také popřála dobré ráno a vstala z postele. Ani nereptala, vyspala se dobře, takže se vstáváním neměla problém.
"Pojď mi pomoct vzbudit Vik. Nejde mi to," poprosila blondýna.

"Vik? Jak to? Vždyť je většinou vzhůru první," podivila se.

"Já vím, ale nemůžu ji vzbudit," zopakovala. Obě dívky tedy přistoupily k posteli jejich kamarádky. Chvíli si ji nervózně prohlížely a pak s ní Marlen zatřásla. Zase bez účinku. S obavami se podívala na svou skvělou přítelkyni a zkusila to znova. Ale se stejným účinkem.

"Zkusíme aguamenti?" Zeptala se černovláska. Blondýna přikývla. Nechtěla ji vzbudit tímto způsobem, ovšem neměla na vybranou.

"Aguamenti," pronesla nahlas Marlen a z její hůlky vytryskl proud vody. Ten pokropil dívku ležící v posteli a ta se s jekotem probrala. Tvářila se zmateně a když si uvědomila, co se stalo, tak i velice naštvaně. Měla velké pytle pod očima, z vlasů vrabčí hnízdo a pyžamo od vody mokré. Byl na ni vskutku krásný pohled.

"Promiň, Vik, ale my jsme tě nemohly probudit a už je skoro deset minut po sedmé," dořekla a v tu chvíli z koupelny vyšla už kompletně nachystaná rusovláska s úsměvem na rtech. Ten se jí ještě rozšířil, když uviděla plavovlasou dívku.

"Dobré ráno," popřála, "koupelna je volná," poznamenala, kdyby to dívky náhodou nepostřehly.

"Jdu tam," křikla Kate a než stihl někdo něco udělat, popadla své oblečení a zavřela se v koupelně. Obě čerstvě probuzené dívky popřála Lily též dobré ráno.

Bruneta mezitím vstala, popadla hůlku a kouzlem osušila sebe i postel.
"Děkuju za tu sprchu," řekla, ale ani se neusmála. Dívky poznaly, že je vážně nevyspalá.

"Jak to, že jsi tak unavená?" Zeptala se jí rusovláska.

"Nemohla jsem usnout. Tak jsem šla na Severní věž," vysvětlila. "A nebyla jsem tam sama," dodala.

"Kdo tam byl?" Vyhrkla černovláska.
Ale bruneta se k odpovědi neměla. V klidu si rozčesávala její světle hnědé vlasy. Nevěděla, jestli byl dobrý nápad, že to načala. Přece jenom, Malfoy Lily nejednou nadával, kvůli jejímu původu. Ale teď už se z toho vykroutit nemohla.

"Malfoy," řekla jakoby nic a čekala na reakci, která se po dvou vteřinách dostavila.
"Cože?!" Vykřikly obě dívky současně.

"Slyšely jste," utvrdila je bruneta. "Věděly jste, že rád zpívá a umí to vážně dobře?" Zeptala se jen tak mimochodem.

"Cože?!" Vykřikly podruhé a světě div se, zase současně. Ve stejnou dobu se otevřely dobře od koupelny a z nich vyšla téměř hotová blondýna. Viki si to s ní okamžitě prohodila a dívky tam nechala jen tak stát.

"Ona tam byla vážně s Malfoyem?" Zeptala se zděšeně Lily. "Vždyť jí mohl něco udělat!"

"V klidu, Lil. Je z vážené kouzelnické rodiny, nic by si nedovolil. Ale taky to nechápu," dodala.

"Cože? Kde byla s Malfoyem nebo co?" Dožadovala se vysvětlení jejich blonďatá kamarádka. A tak jí stručně převyprávěly to, co se dozvěděly. Pět minut před půl osmou pomalu a potichu otevřela bruneta dveře a vešla do pokoje. Chtěla vejít nepozorovaně, ale to jí nevyšlo. Dívky už na ni čekaly.

"Vyslechněte ji za mě," přikázala černovlasá dívka a vzápětí zmizela v koupelně. Bruneta si povzdechla a začala vysvětlovat.

"Nemohla jsem večer spát a tak jsem kolem jedenácté šla pryč. Na Severní věž," dodala název místa. "Došla jsem tam a zjistila jsem, že tam někdo stojí. V té tmě jsem ho nepoznala, ale než jsem stihla odejít, otočil se. První jsme na sebe byli hnusní, ale potom mi navrhl, jestli si nechci povídat a já souhlasila. No a tak jsem zjistila, že ho baví zpívat, že by chtěl mít jednoho syna a další nedůležité věci. Když jsem chtěla jít, řekl že mě doprovodí. Před Buclatou dámou jsme se rozloučili a já šla spát. To bylo asi půl třetí. Toť vše," domluvila. Její kamarádky ji celou dobu sledovaly div že ne s otevřenou pusou.

"Je celkem milý,"dodala. To už se dívky neudržely a pusu otevřely dokořán.

"Cože?!" Linulo se už po čtvrté přes jejich pokoj. Ovšem teď to šlo slyšet možná i do zmijozelské společenské místnosti.

"Celkem se opakujete," prohodila Viki jakoby nic. A to už po ní letěly tři polštáře. Ani jedna z nich si totiž nevšimla jejich třetí kamarádky, která už stihla vyjít z koupelny a hodila poslední polštář.