Nebe v Pekle (FF Harry Potter) POZASTAVENO

Část třicátá devátá - Veselé Vánoce

A je to tady. Vánoce. Viki nikdy nepatřila k lidem, kteří je mají rádi. Vánoce u ní doma znamenaly jen krutost, rozhodně ne rodinnou pohodu. Callum je měl rád. Mohl týrat domácí skřítky a Merlin ví,  že to dělal moc rád. Viki musela trávit čas s ním i jeho ženou, čehož taky moc rád využl.

Vánoce jí tak zhnusili, že se na ně nikdy netěšila. Výjimkou byly jen ty v Bradavicích, ale ty poprvé zažila loni. Dřív musela jezdit domů.

Proto 25. vyspávala až do desíti, i když děti v celém státě nemohly dočkat rána. Vzbudila ji až rána do okna.

Těžce rozlepila oči, promnula si spánky a pomalu poslepu se doplahočila k zavřenému oknu.

Chvíli jí trvalo, než si uvědomila,že ten netopýr, který podle ní narazil do okna, byl Sirius. Na koštěti. Ten teď visel z věže, jen rukou se držel parapetu, v druhé tiskl koště a snažil se na něj vyškrábat.

V tom se ozvala druhá rána. To se dívka smíchem skácela k zemi. Schválně, zkuste si představit dlouhovlasého chlapce v bílém triku a kalhotech spadnutých u kolen, jak se mermomocí snaží nesklouznout dolů, v jedné ruce koště a zároveň se ní snaží zachránit další padající část jeho oděvu. Červené trenýrky s bílou vločkou na zadku. Pravděpodobně vánoční dárek.

"Bla...Blacku!" Vykřikla Viky, zalikající se smíchy. Podala mu ruku. První pustil své trenky a pak její ruku silně stiskl. S její pomocí se vyškrábal na parapet, potáhl trenky, které v zápalu boje o parapet odhalily půlku jeho zadnice.

"Díky." Konečně se dostal do tepla. Jeden druhého si prohlíželi a ve stejnou chvíli spustili salvu smíchu.

Mladík s vlasy přes obličej, které pomalu polykal, stál před Viki v kalhotech pro změnu u kotníků a již zmíněném spodním prádle.
Rozespalá dívka oproti němu byla v červeném huňatém pyžamu a bílými bambulemi místo knoflíků, s krásným designem na vrchní části pyžama. Bílou vločkou.

"Vážně?" Ušklíbla se Viki.

"James," převrátil oči Sirius a hodil sebou na Marleninu postel.

"Lily. Loni," sedla si na svoji postel.

"Jsou úplně jiní až jsou totálně stejní. Už by to Evansová mohla pochopit," natáhl se.

"Neboj, to přijde...a mimochodem, tam bys neměl ležet. Marlen tam spala, když byla nemocná." Sirius ihned vyskočil. Ale ne kvůli strachu z onemocnění. Prostě proto, komu postel patří. Viki vstala taky a přešla ke skříni, ze které vytáhla oblečení.

"Dole máš dárky, víš to?" Zvedl obočí. Pro něj samotného Vánoce nic neznamenaly, kamarádi mu dárky dali před odjezdem a od nikoho jiného nic nečekal. Ale názor si nechával pro sebe. Je to jednodušší, člověk si ušetří odpovídání na dotěrné dotazy.

"Nějak to neprožívám," mávla rukou. "Půjdu na snídani, tak to vezmu cestou," odmlčela se. "Ráda bych se oblekla," usmála se jemně. Jen na chvíli, ale ten úsměv dostal chlapce do kolen. Úplně přimrzl a jen jí dál zíral do obličeje. Takhle se neusmívala často. "Můžeš jít? Nebudu se převlékat před tebou."

"Jo, jasně," zatřepal hlavou. "Ale klidně bys mohla," ušklíbl se těsně před tím, než prošel dveřmi. To tak. Před Blackem by se převlekl jen blázen.

V pohodlných kalhotech a teplém svetru sešla dolů. Musela se usmát, když viděla tu krásnou výzdobu. Jen něco to kazilo. Nebo spíš někdo.

Sirius s jeho typicky otráveným výrazem moc vánočně nevypadal.

"Neškleb se tak," hodila po něm Viki dárek. "To je pro tebe."

Prohlédl si dárek ze všech stran a osahal ho. Nic podezřelého sice nenašel, ale na ostražitosti mu to neubralo. Neměl od koho dostat dárek.

Nenašel jediný náznak od koho to je, avšak věděl, že písmo, kterým bylo napsáno jeho jméno, Sirius Black, že ho zná. Styl, kterým bylo písmeno B, to bylo podvědomé.

"Od koho to je?" Vzdal dumání Sirius a pohlédl na brunetu, která seděla na zemi u krbu a prohlížela knihu, kterou evidentně dostala.

Znuděně vzhlédla. "Nemám tušení," pokrčila rameny. "Z domu?" Zeptala se sarkasticky a ušklíbla se.

Sirius se uchechtl. "Jo a ta knížka co držíš, to bude od Calluma, že? "Rady pro všechny smrtijedy" tipuju".

"Ne, je to "Jak být nejlepším smrtijedem". Tu bys měl znát," rozesmáli se znova. "Hej ale ona vážně existuje, to je to nejhorší," smích ji přešel. Ve skutečnosti dostala román "Navždy a věčně". Hned poznala Lilyinu oblíbenou mudlovskou autorku. Věděla, že ta kniha bude dobrá.

"Rozbal to," houkla na Siria, když odložila svůj dárek a vzala do ruky další, podstatně menší, krabičku.

"Nevím, jestli mám," poškrábal se na nose. Dělal to vždycky, když byl nervózní. Jediný problém byl, že Sirius Black nebýval nervózní. Nikdy.

Zatáhl za stuhu. Dárek byl úhledně zabalený. Zelená krabice převázaná rudou stuhou s velkou mašlí. Mašle se uvolnila, Sirius pomalu stáhl stuhu z krabice a opatrně nadzvedl víko. Když mu nic nevybouhlo do obličeje, odložil víko na jedno z opěradel křesla. Na to druhé se usadila Viki i s krabičkou, kterou položila na stehno. Zvědavě nahlížela chlapci přes rameno.

"Tak to rozbal," pobídla ho, když vytáhl svitek, převázaný stejnou stuhou jak celý dárek. Sirius jako by si až v tu chvíli všiml brunety. Cukl hlavou, následně však věnoval pozornost papíru před ním. Pomalu ho rozmotal.

"Přečti ho," vrazil ho do ruky dívce. "Já nemůžu".

Nechápala jeho strach, ale když dodal prosím, dala se do čtení.

"Drahý bratře," pohlédla na Siria. Nakrčil čelo a položil pravou ruku na dívčino stehno, po kterém jí pomalu přejížděl. Nebránila se.

"Chci ti jen popřát veselé Vánoce. Doufám, že se vrátíš domů. Já vím, že spolu nevycházíme a nechováme se jako správní bratři, ale...chci to změnit.
Mám tě rád, Siriusi.
Veselé Vánoce"

______________
Veselé Vánoce <3