Nebe v Pekle (FF Harry Potter) POZASTAVENO

Část třicátá - lítost

"Ano, sestra vaší matky, je to tak?" Zeptal se Křiklan. Viktorii cukaly koutky, ale dařilo se jí smích potlačit. Přesto se hloupě culila.

"Ano," řekla jen.

"To je mi líto. Zmizela brzy, nikdy jste ji neviděla, je to tak?" Zeptal se lítostivě. Kdybys jen věděl, pomyslela si Viki. Dokonce jsem ji viděla zevnitř břicha. To ale nebylo vhodné Křiklanovi říkat a tak raději jen přikývla.

"Pane profesore," přerušila jeho lítostivé poznámky. "Myslíte si, že je naživu?" Postarší profesor se smutně usmál.

"Víte, já bych vám nechtěl dávat zbytečnou naději, ale je to možné. Nikdo o ní nic neví, takže opravdu jen střílím do tmy," díval se na ni stále lítostivě, až to dívce bylo nepříjemné. Ale vlastně tohle chtěla slyšet. Nemyslela si o její matce nic pěkného, ale byla to její matka. Byla to žena, jež ji porodila. Toužila se s ní setkat.

"A nevíte, kde by mohla být?"Profesor se zarazil, Sirius se na ni nechápavě zadíval. Tahle otázka nebyla dobrým tahem. Teď už to věděla i dívka. Bohužel bylo pozdě.

"Slečno Sorwotová," povzdychl si. "Já nevím, jestli je vůbec naživu. Opravdu nevím, kdyby žila, kde se nachází. A i kdyby, je školní rok a vy byste ji stejně mohla vidět až o prázdninách," konejšivě vysvětloval. Dívka si povzdechla. To poslední, po čem toužila, bylo, že si o ní bude Křiklan myslet, že se nesmířila s tím, že nikdy nespatřila tetu, respektive matku. Musela uznat, že to se jí příliš nepovedlo. Chtěla co nejrychleji zmizet. A tak se jen rozloučili a odešli z kabinetu. Křiklan starostlivě pozoroval její záda celou dobu, kdy ji ještě měl na očích.

"To se nepovedlo," vydechla dívka, když se Siriusem po boku vycházeli schody ze sklepení.

"To ne," přikyvoval jí chlapec. "Co teď?" Zeptal se na otázku, na kterou nikdo z nich neznal odpověď. A tak to Viktorie vyřešila jednoduše.

"Co takhle jít na oběd?" Zeptala se s úsměvem. Její nápad schválil i chlapcův žaludek, ve kterém na souhlas zakručelo. Nebylo se čemu divit, taky nesnídali.

"Kde jste byli?" Vypálila okamžitě Lily. Jako jediná vypadala, že žádný alkohol předešlou noc a dnešní ráno nepila. Možná vážně ne. Jediná asi nebyla, ale za pár dní měl nastat úplněk a Peter vypadal, prostě jako Peter. Nejspíš lektvary proti kocovině úplně nezabírají na vše. Sirius se na Viktorii podíval tázavě.Nevěděl, jestli říct pravdu.

"Zastavil nás Křiklan. Chtěl pomoct s ... no to je stejně jedno," lhala jako když tiskne. A její přátelé jí okamžitě uvěřili, k tomu je začali litovat. Nikdo nechtěl trávit nedělní dopoledne s Křiklanem. Naštěstí se na další podrobnosti nikdo neptal. Dívce  nedělalo problémy lhát, ale raději říkala pravdu, kor jejím kamarádům.

"Co budeme dneska dělat?" Unaveně promluvila Kate. O její únavě svědčila hlava, která jí klimbala, ale hlavně dlaň, co se bez problému koupala v polévce.

"No...já nevím jak vy, ale já se vrhnu do úkolů," rudovláska byla plná energie a rozhodla se ji spotřebovat na něčem užitečném. Dle jejího názoru. Petrův prohram zahrnoval jídlo, spánek a překvapivě...zase jídlo.

"Ne, vážně, co budeme dělat?" Zajímalo Marlen, kterou program Lily ani Petera nezaujal.

"Co takhle se proletět na košťatech?" Zatvářil se James stejně zamilovaně, jako když spatří Lily. I Tichošlápkův obličej se rozzářil. Na koštěti nebyl od prázdnin, o famfrpálu nemluvě. Vikrorii nápad také zaujal, milovala létání i přes strach z výšek. Celkem ironie - je nejlepší střelkyní a hlavně výbornou letkyní, přitom se bojí výšek. Před každým nasednutím na koště je nervózní, jako by psala důležitý test, ale jakmile se kousek proletí, nervozita zůstává na zemi a ona si užívá vzduch proudící kolem ní. Vždy milovala vzduch a cítila se na něm lépe než jinde.

"No...já nevím," rozmýšlela Marlene. "Kate?" Dívka věděla, že blondýnu na koště nikdo nedostane. Jednou z něj spadla a od té doby neletěla. Bylo to ještě před nástupem do Bradavic, takže měl Nebelvír i Zmijozel v prvním ročníku o zábavu postaráno. Kate totiž odmítala vzlétnout.

"Já už něco mám, ale stejně bych nešla," vymluvila se. Marlene na ni se zájmem v očích pohlédla, nicméně dívka předstírala, že si pohledu nevšmla.

"No tak, Mar," Vikrorie dojídala snídani a neobtěžovala se oči zvednout od talíře, ale netrpělivě čekala na odpověď.

"Tak jo," svolila černovláska. "Ale jestli se mi něco stane..." nedokončila hrozbu. Bruneta se rozzářila a rychle kamarádku objala, vzápětí však pokračovala v zírání na jídlo.

"Takže domluveno. Viki, malinko zdržuješ," podotkl James a stejně jako ostatní, pozorovali Viki při polykání soust. Dívka si přidala.

"Já nesnídala," obhajovala se. "A jak to, že si nevšímáte Siriuse, který taky jí?" Zraky všech padly na jmenovaného chlapce. "Nejsem jediná, kdo zdržuje."

"Jenže tohle," ukázal brýlatý chlapec na krásného mladíka," je Sirius, jinak nazýván Smradlavý pes. U něj by nikdo nečekal, že si nepřidá," rozesmál veškeré osazenstvo. Dokonce i Siriuse. Ale pak Tichošlápkovi došlo, že ho Potter vlastně urazil a naštval se. To všechny rozesmálo ještě víc. Viktorie nedojezenou porci odsunula před sebe a vstala od stolu.

"Když je to teda takhle...přece nebudeme sedět u  stolu se smradlavým psem," mile se na Siriuse usmála. "Za dvacet minut ve společence?" Zeptala se, ale nečekala na odpověď a s otázkou "Jde někdo se mnou?" Odešla s Kate a Lily v závěsu z místnosti.

Konečně! Psala jsem to dlouho, několik dní tuto kapitolu neotevřela, ale když jo, napsala jsem pár slov, občas stovku a zas to zavřela. Proto mám opravdu radost, že ji mám z krku.

Doufám, že je lepší, než si já myslím.
Budu ráda za názor, klidně ho v komentářích nechte. Pomalu se blížím k prvnímu zvratu.

Jak jste si užili prázdniny? A co pondělí, přežily jste?
Mějte se hezky, pa pa.

-Wewe