Nebe v Pekle (FF Harry Potter) POZASTAVENO

Část čtrnáctá - zpívající barva na vlasy

Byla na Severní věži, ale co bylo důležitější - nebyla tam sama. Dívala se na záda postavy, která se kochala výhledem na bradavickou krajinu. Dívka přemýšlela, jestli by nebylo lepší odejít. Nechtěla toho dotyčného rušit a taky se bála, že by mohla mít problémy. Přece jenom nevěděla, kdo ten člověk je.

Jenže ten člověk cítil, že jej někdo pozoruje a tak se rychle otočil. Čas na únik dívce vypršel.

Dívala se do chladných očí, které se zapichávaly do těch jejích. Znova od té osoby nemohla odtrhnout zrak. Na věži byl stejně starý student jako byla ona sama. Byl tam člověk, kterého toužila vidět stejně málo, jako obrovskou akromantuli. Ten člověk jí byl nepříjemný, ale to nebylo podstatné. To hlavní a dle plavovlásky i špatné bylo to, že zná tajemství, které se tak dlouho snažila střežit. Věděli jej jen ti nejbližší. Jen její nejlepší kamarádky a rodina. Tajila to přede všemi. Ale bylo to samozřejmé. Lidé by na to nezareagovali zrovna  kladně. Měla by jen zbytečné problémy. A zrovna tohle tajemství věděla osoba, stojící před ní. Nebelvírské studentce bylo jasné, že kdyby to vyzradil, byl by v nesnázích. Ovšem ona nevěděla, jestli by to byl ochoten riskovat. Ani by se tomu nedivila.

"Co tu děláš," zeptala se mírně zoufale. Znělo zo tedy spíše jako konstatování, jelikož nezvedla hlas do otázky, ale to dělala často.

"Mohl bych se tě zeptat na to samé. A udělám to," uchechtl se chladně. Dívka sebou mírně škubla, když zaslechla jeho podlý smích. On to naštěstí nezaznamenal. "Takže, co tu děláš?" Zeptal se.

"Já se ptala první," řekla pevně, když byl zticha.

"Mě to ale nezajímá," ušklíbl se.

"Ale mělo by," ušklíbla se zase dívka a pozvedla obočí, jak čekala, co jí na to poví.

"To že znáš svého tatínka ti nějak zvedlo ego," pronesl kousavě. Dívka se lehce zachvěla. Doufala, že o jejím otci pomlčí. Ale byl to Malfoy, takže co mohla čekat. Maximálně to, že jí nabídne poukaz do drogerie na barvu na vlasy. "Jenomže tobě se já klanět nebudu. Já jsem prefekt a ty tu nemáš co dělat," na tváři se mu objevil škodolibý úsměv.

Dívka se uchechtla nad jeho hloupostí. "Jenže já nejsem jediná, kdo tu nemá co dělat," sladce se usmála.

"Kdo tu ještě je a nemá tu co dělat?" Zeptal se okamžitě mladý Malfoy. Znožňoval, když mohl někomu odebrat body. Byl neuvěřitelně škodolibý.

"Přemýšlíš, koho bys mohl ještě potrestat? Ouu, promiň, ty vlastně přemýšlet neumíš," krátce se zasmála. "A ty čekáš, že ti prozradím, kdo tu ještě nemá být?" Na chvíli se pdmlčela. Když už se Malfoy nadechoval, zase spustila. "Víš co, Malfoyi? Já ti to prozradím. Ty. Ty tu nemáš co dělat. To že si prefekt neznamená, že se můžeš pohybovat uprostřed noci po hradě. A i kdybys měl mít hlídku, těžko bys měl být tady," usmála se Viktorie. Malfoy vypadal, že přemýšlí co odpovědět. Samozřejmě na nic nepřišel.

"Fajn," řekl asi po minutě ticha. "Každý si budeme hledět svého a tohle nebudeme řešit, fajn?" Navrhl. Viktorie musela uznat, že jednou vymyslel něco dobrého. Návrh se jí líbil a tak přikývla. Odešla na druhou stranu věže a pozorovala vše pod sebou.

"Ehm.." vytrhl ji po deseti minutách z přemýšlení nějaký hlas. Dívka se prudce otočila a snažila se uklidnit své divoce tlukoucí srdce. Byla tak zahloubána do myšlenek a obklopená tichem, že jí tenhle celkem tichý zvuk připadal jako výstřel z nějaké střelné zbraně.

Dívka nadzvedla tázavě obočí a zahleděla se do chlapcovi tváře.
"Jen mě tak napadlo, jestli by sis noo... jestli by sis nechtěla povídat, když už tu oba jsme," dostal ze sebe překvapivý návrh. Plavovlásku to opravdu zaskočilo.

"Vlastně, proč ne,"  odpověděla po chvíli přemýšlení, když nenašla žádný pádný důvod - proč říci ne. V hlavě se jí honily jen důvody typu: Vždyť je to Malfoy, je to smrtijed, to že ještě nemá znamení nic neznamená. Ale nic pořádného. Ona s Malfoyem nikdy žádný problém neměla. Neměla ho ráda, to ano, ale nikdy jí nic špatného neudělal.

"Proč tu vlastně jsi?" Zeptala se peroxidově blonďatého mladého muže dívka. Přemýšlela, jak rozhovor začít a tohle se jí jevilo jako nejvhodnější.

"No, trpím vrozenou poruchou spánku," vysvětlit. "A ty? Proč jsi tady?"

"Občasná insomnie, to je..." byla přerušena chlapcem: "Já vím, co to je".
Na malý moment bylo zase ticho.

"Celkem dobrá náhoda, že se ve stejný čas, na stejném místě, potkali dva kouzelníci s poruchami spánku, ale každý s jinou," zasmál se a Viktorie se k němu přidala. "Jo, to je," řekla mezi smíchem.

"Co třeba rád děláš?" Zeptala se, když se přestali smát.

"No rád zpívám a..." byl přerušen dívčiným návalem smíchu. Díval se na ni nechápavě. Nechápal, co je na tom, co řekl, k smíchu.

"Promiň, promiň. Jen, nedovedu si představit, nedovedu si představit, jak zpíváš," pronesla pořád za smíchu.

"No dovol! Já zpívám dobře," řekl.

"Zazpívej mi něco, prosím," poprosila se štěněcím výrazem na tváři.

"Dobře," usmál se a začal zpívat.

"You got two black eyes from loving too hard
And a black car that matches your blackest soul
I wouldn't change ya, oh oh
Wouldn't ever try to make you leave, no...

Překvapil ji. Dívala se na něj s otevřenou pusou. Nikdy by netušila, že Malfoy umí zpívat a už vůbec ne, že takhle. Taky přemýšlela nad textem. Seděl k němu, alespoň ten začátek.
"Máš obě oci černé z tak velkého milování," sám sebe, doplnila si dívka v hlavě.
"A černé auto sedí k tvé nejčernější duši," duši má černou hodně.
"Nevyměnil bych tě," protože se má až moc rád. Je zamilovaný sám do sebe.

"To bylo dost dobrý," řekla mu. Normálně by mu nezvyšovala jeho už tak velké ego, ale zpíval fakt dobře.

"Díky," řekl jen. "A co baví tebe?" Zeptal se. Otázkou  zůstává, jestli jen ze slušnosti nebo ho to vážně zajímá. Je velive zvláštní, že na Voldemortovi pozná, že ho to zajímá, ale na mladém klukovi to nezvládne. Ale hlavně to Pánovi zla neříkejte. Ještě by chtěl Luciusovi ostříhat ty jeho krásné vlásky.

"Mě baví čtení, ráda kreslím, bruslím..." řekla tři ze svých mnoha zálib. "Měla bych už jít nebo se zítra zblázním," řekla, když pohlédla na její hodinky. Byly dvě hodiny ráno.

"Taky bych měl jít," řekl a pomalu se vydal ke schodům. "Doprovodím tě před společenku," řekl velkoryse Lucius. Na to se dívka jen usmála a vydala se za mladým Malfoyem. Cestou si povídali o všem možném. O rodině, oblíbených školních předmětech až po to, kolik by chtěli mít dětí. Rozhodně se nenudili. U společenské místnosti se rozloučili a oba se vydali do postele. Dívka po pěti minutovém buzení Buclaté dámy vešla do společenské místnosti a v tichosti vklouzla do její ložnice. Okamžitě padla do postele a do dvou minut už byla v říši snů.

   Ahoj, doufám, že se kapitola líbila. Vůbec jsem se v ní neposunula dál, ale mně je jasné, že tohle bude  celkem zdlouhavý příběh. Tak snad vám to nebude moc vadit. Chtěla jsem ji vydat až o víkendu, ale rozhodla jsem se, že ji vydám už dnes. Mám už předepsanou další, takže ta by mohla vyjít třeba v neděli.
   Schválně napište do komentářů, kdo z vás čekal, že na té věži bude Lucius Malfoy.
    A co si myslíte o tom, že je zpěvák? Mně třeba to k němu absolutně nesedí a proto jsem to napsala. A ten styl písně, kterou zpíval mi k němu taky nejde. Berme to tak, že hlas toho zpěváka je hlas, kterým to Lucius zpíval.
    Budu ráda za koment i vote.
Mějte se pěkně pa pa.