Nebe v Pekle (FF Harry Potter) POZASTAVENO

Část třicátá sedmá - optimismus? ne

Poslední famfrpálový zápas toho kalendářního roku se nesl ve vánočním duchu. Narušovaly ho jen naprosto nevánoční fauly, naprosto nevánoční slova, mnohdy nadávky a naprosto nevánoční počasí. Člověk by si myslel, že když zbývá týden do vánočních prázdnin, že bude sněžit. Jenže ono ne. Byla zima, to ano. Z pohledu diváků třicet pod nulou, z pohledu hráčů mínus devětadvacet. Ale stejně byla zem pokryta zmrzlou trávou a hlínou. Ani stopa po bílé přikrývce.

Diváci poposedávali na lavicích a každou chvíli bojovali s předčasným odchodem. Ani ti, kteří ovládali kouzla na zahřívání, na tom nebyli příliš dobře. Zima byla prostě všudypřítomná.

"Vykašleme se na to, Vik. Stejně tě to nebaví," přemlouvala Kate už po několikáté kamarádku.

"Kate, proti Mrzimoru i Havraspáru teprve budeme hrát. Potřebujeme vědět jejich strategii a tak dále," dala dívce stejnou odpověď jako mnohokrát před tím. Ta si jen zamumlala pár vět, ve kterých se nacházelo příliš mnoho nehezkých slov, mnoho z nich francouzských nadávek, například "merde" a zmlkla. Ale ne na dlouho.

"Mar se tak má," bruneta se chladnokrevně zasmála.

"Má? Do Merlinovi zadnice, Kate, ona leží v posteli se zápalem plic."

"Aspoň nemrzne tady veňku," zvýší hlas. "Je tu zima a nebaví mě to!"

"Odkdy si na všechno stěžuješ? Vždyť to není tak hrozné," Kate se na kamarádku podívala se zvednutým obočím.

"Zamrzl ti mozek? Takhle na tom budu ještě hůř než Marlene. Jdu pryč, buď si tady, ale já mrznout fakt nebudu. Čau," zvedla se a odešla za doprovadu brblání nadávek na její kamarádku a počasí.

Viki si jen povzdechla a dál sledovala zápas. Taky jí byla zima, šílená, ale byla to schopná překousnout. Rukama si třela stehna, aby se alespoň trošku zahřála, ale bylo to zbytečné. A taky ji to bez kamarádky nebavilo. Ačkoli famfrpál milovala, tahle hra nebyla dobrá. Co by dala za zápas Harpijí.

"Není ti zima?" Zasmál se Sirius a i s Remusem a Peterem si přisedli. Nervózní James zůstal stát za nimi.

"Mně? Zima? Nikdy," pousmála se dívka. Dělala si legraci, samozřejmě. Pravda je taková, že jí zima byla vždycky. I když všem ostatním bylo teplo. Což už bylo co říct, jelikož její blonďatá kamarádka rozhodně nebyla teplokrevná.

"Tebe to baví?" Zeptal se Remus. Bylo zřetelné, že tam byl jen kvůli Jamesovi. Nebyl na sport stavěný.

"Ne, ale co už. Musíme vyhrát,"  povzbudivě se usmála na Jamese.

S kamarády už zápas nebyl tak špatný. Dokonce byl dobrý, a to velmi. Smíchem se člověk i zahřeje.

"Kde budete na Vánoce?" Poprvé promluvil Peter až cestou na hrad, když se protloukali mezi studenty všeho věku. Pravda, zase tolik jich nebylo, mnozí nevydrželi nepříznivé počasí.

"S mamkou. Ona...není na tom nejlíp," přiznal vlkodlak. Na to pětici zachvátilo soucitné mlčení. Rem si nezayloužil věci, které ho potkally. Byl skvělý. Na život až moc hodný.

"Já budu taky doma,"prolomil ticho po chvíli střapatý chlapec.

"Já bohužel taky. A ty budeš muset taky, Siriusi," podotkla lechce Viki.

"Cože? Musím?" Vypadal vyděšeně, až ho Vik bylo líto.

"Jo, takhle zněla dohoda s mým...s Calumem a tvou matkou," málem se prořekla. Nikdo by neměl vědět, jak to u ní je. Siriusovi to je pravděpodobně jasné, ale ani holky to neví jistě. Není to zrovna věc, se kterou by se někdo chtěl chlubit, kor ona.

Rozloučili se až ve společenské místnosti, kdy Viki zamířila do její ložnice a chlapci na druhou stranu.

"Ahoj," pozdavila brunetka při vstupu. Odpovědí jí byl prázdný pokoj. Kde pořád jsou? Už je to nějak často.

"No jasně. Na ošetřovně u Marlen. Že mě to nenapadlo hned," řekla si sama pro sebe. Pokoji už nevěnovala jediný pohled a s hlasitým bouchnutím dveří odběhla pryč.

"Ahoj," pozdravila vesele, když konečně uviděla své kamarádky. Pak se pozorně rozhlédla a všimla si velkého kufru, stojícího uprostřed ošetřovny. A nakonec i neveselých výrazů dívek.

Mar se usmála, když zaregistrovala člověka u dveří.

"Proč ten kufr? Co se stalo?" Zeptala se zmateně Viki.

"Jedu domů, Vik,"  odpověděla klidně tmavovláska. "Nezlepšuje se to a doma prý budu mít větší klid a lepší péči. A taky tam nikoho nenakazím."

"Cože? Ty odjíždíš? Teď? Co tu bez tebe budeme dělat?" Sypala ze sebe bruneta otázky, jak na běžícím pásu. Kdyby se v pokoji předtím rozhlédla, všimla by si, že mnoho věcí tmavovlásky bylo pryč. Přesně v hranaté příšeře uprostřed místnosti.

"Vy to zvládnete. Uvidíme se už šestého znova tady. Není to tak dlouhá doba. A budem si psát," nezapomněla poznamenat. Ani jedna z dívek její optimismus nesdílela. Blíží se Vánoce, a i když na ně neměly být spolu, aspoň ten poslední týden si chtěly užít.

Vik se rozběhla přes pokoj a silně Mar stiskla v objetí. Nezajímalo ji, že může skončit taky nemocná. Kamarádka má přednost. Jejího příkladu následovala i Lily a blonďatá Kate.

"Mějte se, holky. Veselé Vánoce," vzala si kufr a pomalu šla ke dveřím. Chtěla je otevřít, ale někdo ji předběhl.

"Profesorko," pozdravila Marlene Minnie.

"Skvěle, jste nachystaná. Můžeme?" Černovláska jen přikývla na znamení souhlasu a s úsměvem, který věnovala kamarádka, odešla.

Dívky tam ještě chvíli smutně stály, neschopné slova.

"Pojďme," pobídla je zrzka. A ony šly.

"Nepřijde vám to divné?" Lily s Kate se na ni nechápavě podívaly. "No to, že kvůli zápalu plic odjíždí."

Obě přikývly.

Omlouvám se.
Šíleně dlouho nic nevyšlo, ale já nevím jak pokračovat. Na prosbu jedné čtenářky jsem se teda dokopala k tomu, abych něco napsala, ale další kapitola...buď bude zítra nebo za měsíc. Prostě nevím.

Ale aspoň to sedí do reality. Taky tu budou Vánoce a já nemám dárky :-D
Máte to taky tak?

Pokud do Vánoc nic nevydám, tak Vám chci popřát šťastné svátky, klid, lásku...

Mějte se krásně, pa pa.