Nebe v Pekle (FF Harry Potter) POZASTAVENO

Část devatenáctá - těžký výběr

Zbytek vyučování utekl jako voda. Po dlouhé době nebelvírská plavovlasá studentka šestého ročníku dávala opravdu pozor. Učitelé na tuto skutečnost nijak zvlášť nereagovali, ale Viktorie si všimla, že se na ni sem tam s úsměvem podívala profesorka McGonagalová. Zato její přátelé si toho nemálo všímali. Měli z toho opravdu radost.

Viktorie byla nachystaná už hodinu před konkursem. Na sobě měla famfrpálový dres a obyčejné černé legíny. Vlasy si stáhla do drdolu. Popadla koště a vyběhla z pokoje ven.

Dveře na ošetřovnu se pomalu otevíraly. Dívka je stejně potichu zavřela a šla na místo, kde sedávala už několik dní. Chytla dlouhovlasého chlapce za ruku a pozorovala jej. Hrudník se mu mírně nepravidelně zvedal, ale jinak vypadal jako v klasickém spánku.

"Siriusi, kdybys věděl, kolik už se toho stalo. Dneska je konkurs na famfrpál. Nevím, jak to zvládnu. Chybíš nám. Prosím, prober se co nejdřív," dívka domluvila a několik desítek minut jo ještě pozorovala. Pak se podívala na hodinky a vstala.

"Drž mi palce, sbohem." Moc dobře si uvědomovala, jak absurdně to zní, ale dívka podporu potřebovala. Zahloubaná do vlastních myšlenek vyšla z místnosti. Ani si nevšimla, že ji celou dobu pozoruje bradavická ošetřovatelka se smutným úsměvem.

"Tak jo. Ahoj, pro ty, kdo to neví, já jsem James Potter, kapitán týmu. Rovnou vám říkám, že pokud nebudete schopní chodit na tréninky, můžete rovnou odejít," James počkal, jestli se někdo zvedne. Když všichni seděli dál, pokračoval: "to, že jste byli v týmu loni, nic neznamená," pohlédl na Viktorii.
"Ale máme tady dvě vyjímky. A ano, je to fér. Viki v týmu zůstává i bez konkursu, protože jak všichni víte, je to nejlepší střelkyně momentálně v Bradavicích. Stejně tak jako Sirius Black, ale za něj teď najdeme náhradníka. Takže, střelci k Vik, brankáři ke mně a odrážeči zůstanou tak, kde jsou. Jestli je tu nějaký chytač, rovnou může jít," domluvil a přítomní se rozdělili do tří skupin.

Dál už konkurs pokračoval, jako každý jiný. Na konci James řekl, že kdo se dostal do týmu, se dozví do několika dnů. Uvedl, kdy jsou tréninky - každé úterý a pátek v pět hodin.

Viktorie s Jamesem z konkursu šli rovnou do věže. Cestou probírali, kdo by se do týmu měl dostat. Ale ani jeden to nechtěl rozhodnout bez Siriuse. To hlavně on by měl Jamesovi pomáhat. Ale plavovláska poznala, že to není to jediné, co jejího kamaráda trápí. Ale když se zeptala, jen nad tím mávl rukou. Ve společence se rozloučili a oba zamířili do jejich pokoje. V tu dobu byla zlato červená společenská místnost téměř prázdná. V křeslech potažených červeným sametem se vůbec nikdo nenacházel. U stolu sedělo jen pár prvňáků, kteří psali úkoly na další den. Ačkoli bylo veňku ještě teplo, v krbu vesele plápolal oheň.

"Kate? Co ty tady?" Zeptala se udiveně Viktorie, když vešla do pokoje. Dotázaná dívka si až v tu chvíli všimla, že do ložnice někdo vešel. Povzdechla si a začala vysvětlovat: "No, já....chystám se na...rande," trhaně to ze sebe dostala a dávala si záležet, aby pohled neodlepila z podlahy.

"Ty už nechodíš s Jackem?" Divila se bruneta.

"Ne. Nefungovalo by to. Jsem doma jen o prázdninách," řekla smutně Kate.

"Nic si z toho nedělej. Najdeš si určitě někoho lepšího," přišla plavovláska k ní a objala ji. "Kdo to je?"

"Neodsoudíš mě?" Bojácně se zeptala.

"Ne," řekla rozhodně bruneta.

"Rigel Zabini," řekla Kate tónem, z kterého bylo jasné, že ho považuje za více než kamaráda. Viktorie nevěděla, co na to říct. Rozhodně ji to nezanechalo chladnou. Už jenom to, že jí předtím ani neřekla, že se s Jackem rezešla nebo on s ní. Myslela si, že by jí lásku s tomuto studentovi nepřiznala, kdyby ji nepřistihla. Z toho taky neměla žádnou radost. Chvíli jí trvalo, než si vybavila, kdo tím hochem je. Byl čistokrevný, takže se potkávali na různých plesech, ale co si vzpomíná, nikdy s ním neprohodila ani slovo. Věděla, že to byl jeden z těch "lepších" zmijozeláků. Nedával nijak najevo odpor vůči nečistokrevným, ale ani je nijak neměl rád.

"Zklamala jsem tě moc? Zeptala se nejistě Kate, když její kamarádka neodpovídala.

"Ne," usmála se," jestli ho máš ráda a on tebe taky, tak proč by měla kolej hrát nějakou roli?"

"Jsi skvělá," řekla a objala její plavovlasou kamarádku. Bruneta se od ní po chvíli odtáhla a zeptala se: "V kolik tam máš vlastně být?"

"Merline," podívala se na hodinky, "musím jít," zděsila se blondýna a s "ahoj," vyletěla z pokoje. Viktorie se jen usmála zakroutila hlavou. Pak se konečně převlékla, jak měla celou dobu v plánu. Zalezla si do postele s knihou v ruce a nechala se vtáhnout do děje.

"Vik, jdeš na večeři?" Vtrhla do pokoje Lily.

"To už je tolik?" Podivila se bruneta. "Jo, jasně," řekla ještě mírně zmateně a zvedla se z postele. Knížku odložila na noční stolek a vyšla z pokoje za Lily. Ve společenské místnosti se k nim připojila i Mar a k Lilyině velké nelibosti i James se zbytkem Pobertů, kteří nebyli na ošetřovně.

Na večeři se dokonce i normálně najedli a večeře už neproběhla v úplné tichosti, ale stejně tomu ještě něco chybělo. No, spíše někdo. Na večeři došla i Kate. Křenila se jako měsíček na hnoji a holky z ní hned začaly vytahovat důvod, jejího úsměvu. Ta je ale jen odbyla s tím, že se může usmívat i bez důvodu. Holky jí to sice nevěřily, ale dál se už nevyptávaly. Po večeři se všichni vydali zpět na kolej. Viktorie se s Jamesem posadili do křesel, Kate s Marlen šly do pokoje a Lily s Remusem si sedli na gauč a zapovídali se o knížkách a Peter někam zmizel.

"Kdy myslíš, že se Tichošlápek vrátí?" Začal opatrně Dvanácterák.

"Netuším," povzdechla si Viktorie, "ale doufám, že brzo." Střapaté pako, jak chlapci říká Lily, přikývlo.

"Koho chceš vzít do týmu?" Zeptala se bruneta. James začal vyjmenovávat a počítal na prstech: "Já budu chytač, brankář Daniel McLaggen, Sirius odrážeč, Frank Longbottom střelec, ty střelkyně...takže nám chybí jeden střelec a odrážeč. Kdo by to podle tebe měl být?"

"Stephanie Burns jako sktřelkyně - to je ta páťačka," vysvětlila, když viděla Jamesův nechápavý výraz. "A možná Edward Mackenzie, čtvrťák," řekla a zamyslela se.

"Toho bych já nedával. Se Stephanie souhlasím, ta byla opravdu dobrá, nechápu, proč to loni nezkusila. Ale nemyslím si, že s Edwardem zvládne vyjít Sirius," poznamenal James a Viktorie musela uznat, že má pravdu. Tenhle temperamentní čtvrťák byl také mírně egoistický a se Siriusem, který měl velice podobnou povahu by spolu nebyli dobrá dvojka.

"Tak koho navrhuješ?" Zeptala se dívka.

"Možná John Vance, co si ty myslíš?" A tak to šlo dál. Jeden navrhl někoho a ten druhý ho zamítl. V deset hodin se oba vydali spát. No, James možná. Viktorie zjistila, že má na zítřek mít ještě esej do věštění, ale rozhodla se to udělat až zítra v době oběda. Tak se jen umyla a zalezla do postele s knihou v ruce. O třičtvrtě na jedenáct si obula bačkory a v tričku, teplácích a mikině vyšla z nebelvírské věže.

Mířila na severní věž, na které měla mít sraz s Luciusem Malfoyem. Na sebe aplikovala zastírací kouzlo a ševelissimo, což je kouzlo, které zabrání, aby někdo slyšel hluk, který způsobujete. Pomalu vyšla schody a zjistila, že Lucius už na věži je. Chtěla na něj zavolat, ale vtom okamžiku si všimla, že tam s ním někdo je. A ten někdo byl člověk, kterého Viktorie celým srdcem nenáviděla. Bellatrix Blacková.

Ahoj, doufám, že jsem vás touhle kapitolou neunudila k smrti. Ale ne v každé kapitole, se může stát něco zajímavého. Popravdě, s touto části nejsem vůbec spokojená, ale těch necelých 1300 slov, prostě mazat nebudu. Tahle část je i zbytečná, důležitý je jen ten konec. Těch pár posledních vět. Těch 27 slov. Dobré že? To se každému nepovede, aby napsal skoro 1300 slov, ze kterých bude důležitých a zajímavých jen 27. Můžu vás ujistit, že příště už by to zajímavé být mělo.
Mějte se hezky, pa pa.
-Ardilla-