Epilog

275 42 7
                                    

Milý Calebe,

myslím, že ti dlužím pár odpovědí. V tuto chvíli mě nejspíš spolu s ostatními pokládáte za mrtvou. Ale není tomu tak. Jsem naživu. Podařilo se mi z té budovy uniknout. Neselhal jsi. To v žádném případě. Našel jsi mě a tím jsi mi dodal naději.

Má pouť tímto městem však už skončila. Pomstila jsem Julii a zachránila několik lidí, jako jsem já. A teď musím jít dál. Až moc obyvatel se dozvědělo o mé moci a já teď musím využít své „smrti". Bude lepší, když mě budou všichni pokládat za mrtvou. Takže o tomto dopise prosím nikomu neříkej. Bude to takové naše malé tajemství, ano?

Nehledej mě, stejně se ti nepovede mě najít. Odjíždím do nové země někam daleko odsud, abych mohla začít svůj nový život s čistým štítem. A i když je mi trochu líto, že musím opustit i tebe, myslím, že to bude pro oba z nás lepší. Zapomeň na mě jako všichni ostatní. A hlavně si nic z toho, co se mi stalo, nedávej za vinu. Když už za to někdo může, tak jsem to jen já.

Přeji ti hodně štěstí. Ať pomůžeš ke spravedlnosti dalším lidem tak jako mě.

Sbohem.

S láskou,

Angela

Bez jediného slova vhodím dopis do jeho schránky. Snažím se zadržet slzy. Musím ho nechat jít, řeknu si potichu. Už jednou jsem připoutala svou mysl k minulosti a málem jsem to nepřežila. A Caleb už je jen minulostí.

A tak se otočím a vyjdu do slunečného podzimního dne. Nastoupím do prvního autobusu, který jede k letišti, a snažím se zahnat pochmurné myšlenky.

Vyjdu vstříc svému novému životu.

Na křídlech pomsty ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat