➤ EXPERIMENT 2: Labyrint [FF TMR]

MINULOST

Její drobné prsty se dokázaly protáhnout až dolů a nabrat na dně zmačkané konzervy trochu žlutého tuku s příchutí vepřového masa.

To bylo to jediné, co za tři dny měla k jídlu.

Nejdříve tiše plakala, když si tiskla ruce na kručící žaludek, i když ji její sestra s úzkostlivým výrazem tišila slovy, že musí být zticha. Rose věděla, že kdyby byla hlasitější, stane se něco hrozného. Dora to měla to napsané v propadlých tvářích a vyděšených tmavých očích.

Když se Bobby vrátil, měl prázdné ruce a roztržené obočí.

Nastala další hladová noc v opuštěném skladu, ve kterém se skrývali několik dní, ale z toho, co pochopila z konverzace dvojčat poznala, že další den budou chtít odejít pryč, protože ten člověk se bude vracet a sledovat Bobbyho až sem.

Ležela na boku u malého ohniště a vzlykala, když to uslyšela.

Boty už měla prošlapané a ty, co ji sehnal Bobby v jedné z popelnic u sběrného centra byly o dvě čísla větší a ona v nich nemohla chodit moc rychle.

Potom, co usnuli, zmožení únavou, se Rose protáhla zpod ochranné náruče Dory a přitáhla si velkou mikinu k úzkému krčku.

Měla hrozný hlad. Potřebovala něco jíst.

Vyklopýtala ze skladiště na čerstvý vzduch a ostražitě se rozhlížela po prázdné ulici, až zahlédla několik popelnic. Shodila z jedné víko, až zarachotilo o dlažbu a pokrčila nos nad zápachem. 

To, co smrdělo, byly zbytky rozkládajícího se jídla. 

Musela stát na špičkách a zcela se o koš opírat, aby dohlédla přes okraj. Měla dojem, že spatřila kus zabalené tyčinky a natáhla se po ní, když ji nějaká ruka v bílé rukavici chytila za předklotí a jemně ji odtáhla od popelnice.

Vzhlédla a spatřila přísnou tvář ženy se světlými vlasy pevně staženými do drdolu na temeni hlavy. Vypadala čistě a upraveně a mile se na Rose usmála, když se k ní sklonila, takže ani nevnímala tiché zapípnutí a zaštípnutí na krku.

"Kdo jsi?"

"Rose. Prostě Rose," zašeptala a očima přelétla ke skladišti. "Bobby a Dora říkali, abych se s cizími lidmi nebavila. Je to moc nebezpečné."

Žena to ignorovala. "Kdo je Bobby a Dora?"

"Můj bratr a sestra," odpověděla bezelstně a sklopila oči.

"Je imunní," pronesl nějaký hluboký hlas za jejími zády. 

Rose sebou cukla a znervózněla, ale žena ji zachytila a usmála se na ni. "To nic, drahoušku. Jsem tvoje kamarádka, neublížím ti. Odvedu tě i s tvými sourozenci na bezpečné místo, kde budete spolu s ostatními dětmi jako jsi ty.

Budete spát v opravdové posteli, mít spoustu jídla."

Znělo to skvěle, ale něco v Rose se mělo stále na pozoru.

Žena se k ní sklonila, aby měly oči ve stejné výšce a napříhla k ní ruku v pevné rukavici. "Jsem Ava. Teď už se známe."

Rose přikývla a nechala se tou ženou vzít za ruku a odvést k bílému bergu, který měl na boku napsané jediné slovo tak velkými písmeny, že je dokázala přečíst.

Z L O S I N