➤ EXPERIMENT 2: Labyrint [FF TMR]

SOUČASNOST

"To je fakt ona? Představoval jsem si ji jinak. Asi by neměla bejt tak... hezká, ne?"

Zaskřípala zuby a sklonila oči do plného talíře a začala zuřivě cupovat krajíc chleba na kousky, které házela na hromadu fazolí.

"Můžeš přestat? Takhle si o tobě budou myslet ještě horší věci než teď," zamumlal do sklenice s vodou a pátravě se na ni zadíval.

"Horší?" odtušila a ušklíbla se. Rozhodila rukama, až se na ni všichni v okolí podívali jako na vzteklého psa, který se probírá ze sedativ. "Vrah, zrádce, špeh... Zrůda. Tak mi říkají. To si o mě myslí. Jak by to mohlo být horší?"

"Prostě se uklidni," odsekl a rozhlédl se po jídelně. "Slyšel jsem, že utekli z áčka," prohodil a nabral si na lžíci velké sousto fazolí. "Thomas a Teresa," dodal pro jistotu, ale jeho sestra nemohla být vůči té zprávě netečnější.

"No a? Byli to tvoji přátelé. Já Teresu nesnáším."

Sotva to dořekla, dveře na druhé straně dlouhé jídelny se rozevřely a dovnitř se pomalu a velice ostražitě namačkalo několik chlapců s čerstvými škrábanci na kůži; sice v čistém oblečení, ale přesto nějakým způsobem v zářivě bílé místnosti působili špinavě.

Nedůvěřivě se posadili k jednomu ze stolů, ale do obřích porcí fazolí se až na pár vyjímek pustili hladově.

Typický. Žaludek kručí a mozek utíká.

Teresa nebyla nikde vidět, ale Thomas se rozhlížel kolem, tělo měl připravené k boji, nebo k útěku. Několikrát zalétl pohledem k jejich stolu, ale ani jeden z nich se na něj nepodíval, takže se po chvíli nerozhodně odvrátil.

"Vzpomněl si?"

Aris přikývl. "Jo, ale nevrátili mu všechno."

"Kdyby ano, už by tu nebyl. Vlastně ani nevím, proč tu jsme my."

Neobvykle vážně se zarýpal v jídle a pohlédl na svou mladší sestru: "Ani já nemám všechny vzpomínky. Nikdo si nepamatuje všechno. Nikdo kromě tebe."