➤ EXPERIMENT 2: Labyrint [FF TMR]

KAPITOLA 11 | Nový běžec

DEN 528

"A ta dobrá zpráva?"

Minho si zhluboka lokl Gallyho dryjáku a upřel na ni zamlžené oči. "Chybí mi jeden běžec a chci to nabídnout tobě."

"To už tu bylo, Minho," broukla Bella a vzala si nabízenou sklenici. "Hele, vážím si toho, že mi chceš pomoct, ale Nick s tím nebude souhlasit. Rozhodně ne potom, co jednoho z 'těch nejlepších' odsoudil ke smrti."

"Nech to na mě," zamumlal Minho a usnul jí na rameni.

DEN 532

Bella se zhluboka nadechla a vydechla. 

Chlapci kolem ní se protahovali, zívali, nebo se spolu bavili tichými hlasy, ale ona měla hrdlo tak sevřené, že by ze sebe nedokázala vydat ani hlásku. Cítila se trochu jako opilá; všechno se zdálo být ostřejší a štiplavější. 

Před dvěma dny Klec přivezla celou výbavu pro běžce v její velikosti, jako by Tvůrci tušili, že se Minhovi nějakým záhadným způsobem podaří Bellu do Labyrintu dostat, což ji nijak nepřekvapilo – už dávno věděla, že je špehují tak zvanými břitvouny, velkými kovovými ještěrkami s jedním rudým okem a šesti nohama.

Znepokojilo ji, jak dokonale ji veškeré vybavení padne – jednoduché bílé tričko; upnuté černé kalhoty s páskem a na něm napojeným stehenním popruhem na dlouhý nůž a malou taštičku s obvazy; vyšlapané běžecké boty.

Dlouze vydechla a znovu si překontrolovala batoh, jestli s něm má všechno, co by mohla v labyrintu celý den potřebovat – lahev s vodou, papíry, tužky, několik vysokoenergetických čokoládových tyčinek a jablko pro štěstí, jak to nazval Pánvička.

Hodila si kožený batoh na ramena a znovu si rozvázala a utáhla tkaničky u bot. Na několika místech byly odřené a vzorek na podrážce byl ošlapaný, ale sedly jí naprosto dokonale.

"Hoď se do chládku," poznamenal Newt, který ji z výšky sledoval. "Poprvý je to vždycky nejhorší," dodal a prohrábl si světlé vlasy. Jeho tvář byla popelavá a dolní ret měl zrudlý od toho, jak si ho neustále kousal.

Bella přikývla a rozhlédla se kolem.

Nemluvili spolu od Davidova vyhoštění, ze kterého měla dodnes špatné sny. Vlastně by se jí dost ulevilo, kdyby do Labyrintu mohla vstoupit jinou branou než tou, kterou vešel dovnitř on.

"Kde je ten frasák?" Zamumlala si pro sebe a podívala se na hodinky.

Byla pravák, ale upevnila si na pravou ruku, aby si levé předloktí nechala volné pro dlouhou rukavici s několika vrhacími noži: na tuhle dovednost přišla náhodou a neměla z toho zdaleka takovou radost jako Minho.

Nabízela se totiž otázka, na kterou nedokázala odpovědět: jak, kde a od koho se to naučila? 

Světlo vystoupalo přes stožár a brány se začaly se skřípotem otevírat. Bella nervózně přešlápla z nohy na nohu. Minho jí slíbil, že než se zacvičí, bude na její výcvik dohlížet osobně, ale teď nebyl nikde k nalezení.

"Nevíš, kde je?" Zavolala na Newta.

Ten si odkašlal, ale Bella ho přes skřípot bran neslyšela, tak víceméně jen odezírala z jeho rtů: "Vzal si volno a řek mi, že si tě mám vzít na starost já." Bella se zamračila a Newt pokrčil rameny. "Myslel si, že bysme si měli promluvit."

Brány se s hlasitým cvaknutím otevřely dokořán a běžci bez ohlédnutí vyrazli kupředu, takže v Place stála už jen Bella s Newtem.

Kdyby mohla, nahlas by zaklela, ale takhle se omezila jen na strohé přikývnutí a vyrazila jako první.

Naprosto pudově a přirozeně, jako by to dělala stokrát předtím.

Doběhla k první křižovatce, kde se chodba větvila do třech směrů a zastavila se, aby počkala na Newta. Zdál se být podrážděný, tak beze slova proběhl kolem ní doprava a přidal do kroku, takže ho musela Bella dobíhat.

Běželi plynule a beze slova dvě hodiny, kdy Newt bezmyšlenkovitě zatáčel a v každé křižovatce plynule mačetou odsekl kus břečťanu, který se po stěnách vinul úplně všude a hodil ho doprostřed chodby, kterou probíhali.

Na nic se neptala a on nic nevysvětloval.

Úžasná spolupráce, pomyslela si Bella jedovatě. 

Zachovávala Newtovi krok náskok a dívala se kolem sebe. Na první pohled všechny chodby působily jednotvárně a stejně, ale přesto v nich nacházela jemné rozdíly – hromádka suti u jedné ze stěn, mosazná tabulka mezi břečťanem, rozeklaná prasklina.

Podle jejího odhadu běželi tři hodiny, když Newt na jedné z křižovatek zpomalil do klusu a nakonec se úplně zastavil.

Bella se právě snažila rozluštit nápis na lesklé tabulce a nevšimla si toho, takže o něj plnou silou narazila a skoro spadla na zem, kdyby ji Newt nezachytil.

"Pozor, Krásko," vyhrkl a sevřel ji pevněji.

"Guty," zamumlala Bella a narovnala se, ale nedokázala zabránit usyknutí, když přenesla váhu na levé koleno.

"Co je ti? Bolí tě to koleno?" zeptal se Newt a starostlivě se zamračil. 

Aniž by Bella stihla odpovědět, klekl si před ní a jemně ji stiskl koleno, až zaúpěla bolestí a opřela se o jeho ramena, aby neupadla. "Bacha, šáde!" Vyjekla a zaťala mu prsty do batohu. 

Newt k ní překvapeně vzhlédl. "Šáde?"

Ale Bella mu nevěnovala pozornost, protože jí právě hrůzou vstaly chloupky vzadu na krku. Vycítila to nějakým šestým smyslem, než že by to doopravdy uslyšela, ale věděla jistě, že za několika ohyby chodby něco obrovského dýchá a vyčkává naprosto bez hlesu.

Pevně Newta stiskla a upřela oči za jeho záda.

Opatrně se postavil a podíval se stejným směrem jako ona.

Všichni na okamžik zadrželi dech, než ticho Labyrintu náhle protnulo tiché zavrčení nějaké strojku. Bella se prudce podívala doprava na stěnu a spatřila mezi břečťanem něco stříbřitě lesklého.

Byl to břitvoun a upíral na ně své jediné rudé světlo.

Na jeden úder srdce všechno znovu ztichlo, než se jako první pohnul břitvoun a Bella pevně stiskla Newtovi horkou dlaň.

"UTEČ!" Zaječela Bella a začala táhnout ohromeného Newta chodbou, kterou přišli. Břitvoun začal za jejich zády pískat a zuřivě vrčet a něco mnohem většího a nebezpečnějšího se dalo do pohybu.

Tentokrát je vedla Bella – pustila Newtovu ruku a jako první probíhala chodbami a křižovatkami stejnou cestou, jakou sem přišli. Několikrát skoro zakopla, ale Newt ji znovu chytil za ruku a vždy ji včas vytáhl na nohy.

Na jedné z křivovatek, kde se chodba větvila do čtyř, bez rozmýšlení zahnula do té vlevo, ale očima zavadila o místo, kam Newt odřezával kus břečťanu – bylo prázdné.

"Malej kovovej frasák," zasípala Bella.