➤ EXPERIMENT 2: Labyrint [FF TMR]

KAPITOLA 31 | Malířská poučka

Bella si povzdechla a zakoulela očima. Vážně ji chci zabít.

"Tohle k ničemu nevede. Pusť mě ven."

"Jasně, čónko," odtušila Bella a široce se usmála. "To je to poslední, co teď toužím udělat. Kromě toho, nemám klíčky ani pravomoc. Když se budeš snažit víc, možná o tom začnu uvažovat, ale ty prostě nemáš žádnej zájem nám pomoct."

Zastrčila si ruce do kapes a zhoupla se na patách.

"Říkala jsem ti to několikrát. Já-nic-nevím!"

"Nezájem." Bella se zamračila a odvrátila se od ní, protože právě v kapse nahmatala papír. Vytáhla do z kapsy – byl ohmataný a rozdrolený, ale když ho rozložila, něco v jejím hrdle se jí vzpříčilo. Jako ve snách ten obrázek natáčela ze všech stran a vnímala obraz, který na něj načmárala.

Teresa se přitiskla k mřížím a pohlédla dolů. "Kreslit moc neumíš."

"To je rmut," zamumlala Bella, "zabalenej do břečťanu a baletní sukýnky, jak se mě snaží zabít mechanickou paží s kotoučovou pilou." Natáhla k ní papír, aby se na něj mohla pečlivěji podívat. "Copak to nevidíš?"

"NE!" Odsekla Teresa uraženě a zadívala se na její kresbu. "Vidím jen nějaký obrázky květin, mechanický kolečka, geometrický znaky..."

Bella si odrkla a o krok ustoupila. "Jasně, že to tam je, ale když chceš vidět ten opravdovej obraz, musíš se na to podívat jako na celek. Trochu odstoupit a vnímat i to, co vypadá, že do sebe navzájem nezapadá.

To je základní malířská technika, frase."

"Stejně to tam nevidím," zamumlala Teresa uraženě, "je to prostě čmáranice– HEJ, co je ti? Jsi v pohodě? Neomdlíš, nebo tak, ne?"

Sotva, co to Bella dořekla, zapotácela se a spustila ruku s kresbou dolů. Hlavou jí duněla její slova, i když nebyla její. Přesně tuhle poučku, slovo od slova, ji kdosi z jejího života řekl. Nějaká žena s přísným hlasem, která to doplnila o šlehnutí štětcem přes hřbet ruky.

Někdo mě kdysi učil malovat.

"Když chceš vidět opravdový obraz, musíš se na to podívat jako na celek. Trochu odstoupit a vnímat i to, co vypadá, že do sebe navzájem nezapadá."

Zalapala po dechu a zhluboka se předklonila, aniž by vnímala Teresin křik a volání na ostatní Placery. Znovu se zadívala na svůj obrázek a jako ve snách se podívala na zkoprnělou Teresu.

"Vím, jak vyřešit ten podělanej Labyrint."

"Moc hezký, čónko," řekl Minho, který se k ní přitočil a nadzvedl obočí. "Ale doufám, že k tomu nepotřebuješ mapy, protože jsou v hajzlu."

"Přestaň mě krmit slintama," odtušila Bella a založila si ruce na prsou. "Myslíš, že vám věřím, že jste tak debilní, abyste je nechali bez dozoru? Potřebuju je vidět a ověřit si to, než vám to vysvětlím," odmlčela se a zhluboka se nadechla, aby se svými slovy nezadusila.

"A pusťte tu čónku z Lochu, budem ji potřebovat."

O hodinu později...

"No to mě–" Hlesl Newt a nechal to vyznít doztracena.

Bella se skoro úlevou sesunula na podlahu – doopravdy to fungovalo. Několik map, které před sebou měli překreslené na voskovaném papíře, byly pokryty její krví, jak se jí znovu otevřela rána na spánku, kam ji Beth– tedy Gally, praštil prknem do hlavy.

Ani se nesnažila zakrýt úsměv, když se rozhlédla kolem sebe na Newta, Minha, Thomase a Teresu, kteří bez dechu zírali na kupičku papírů, kde se ve středu různých čar rýsovalo písmeno P.

"Jaks na to sakra přišla?"

"Když chceš vidět opravdový obraz, musíš se na to podívat jako na celek. Trochu odstoupit a vnímat i to, co vypadá, že do sebe navzájem nezapadá," zadeklamovala poněkolikáté a vypustila všechen vzduch z plic.

"Nemám tušáka, o čem to mluvíš, ale evidentně to funguje," uznal Minho a roztržitě vytáhl z lepenkové krabice další hromadu neuspořádaných map. "Ale frasně, musíme pokračovat, protože tohle musím vidět ještě jednou."

Znovu rozdělili mapy a začali je v rychlosti s co největší pečlivosti překreslovat na poloprůsvitný papír na pečení. Bella je všechny shromáždila a navršila na sebe v pořadí za sebou a přitiskla je na hromádku.

Tentokrát se uprostřed vyjímalo písmeno L.

Tentokrát nikdo nic neřekl a začali v tiché shodě pracovat dál, až se jim dodařilo vyluštit několik dalších písmen, která začala dávat dohromady slova.

"Plout lov?" Ozval se Newt pochybovačně. "Mě se to nezdá jako nějaký kód, který by nás měl zachránit." Bella se ušklíbla a otřela si krev ze spánku, až to otiskla na čerstvé mapy. "Musíš jít za meďochama," řekl nekompromisně a odložil černou fixu na stůl.

"Vezmem ji tam," řekl Minho a popadl ji pod paží. "A pak s Thomasem půjdeme do Labyrintu. Teď je to důležitější, než kdy jindy," zavrčel, když se nadechoval k protestu. Newt to tady zvládne."

Newt si starostlivě přeměřil bledou Bellu, ale rázně přikývl. "Jen běž, Tommy. Najdu nějaký čóny, kterým můžeme věřit a vyluštíme ten pitomej kód.

Nemusíš bejt první u všeho."

"Tak zase hrdinka, co?" Poznamenal Minho, když se ze zatuchlého skladu dostali nahoru k meďochům, kteří se skláněli nad Albym.

Bella se ušklíbla. "Koukejte něco pořádnýho najít. Jinak vám neodpustím, že se tady budu válet, zatímco vy budete riskovat život v Labyrintu. Ale necítím se tak špatně," zamumlala slabě, "teda metaforicky, protože dneska v noci to bude tam venku možná bezpečnější než tady."

NOC 752/753

Někdo ji na noc přenesl do suterénu, kde se Teresa s několika dalšími čóni skláněla nad mapami, ale Bella byla příliš vyčerpaná, jak fyzicky, tak duševně, že jí připadalo, jako by se její obraz rozplýval a měnil do obrazu tmavovlasého mladíka se zelenýma očima, které na ni starostlivě upíral.

Znovu usnula a neprobudil ji ani poslední Adamův výkřik.

DEN 753

"To je bezva. Cítíte tu samou bezhlavou radost, jako já?"

"Je nám dost blbě i bez tvých pitomých keců," zareagoval Hank popudlivě a promnul si svědící oči. "Zatímco sis tady krásně vychrápávala, my jsme se snažili zachránit nám všem zadek.

Prokaž nám trochu úcty a vylešti mi boty, buď tak laskavá."

"Nevím, jak by nám tyhle kecy mohly zachránit zadek, nebo kteroukoli jinou část těla, když už jsme u toho," odvětila Bella a protáhla se. "No vážně." Natáhla se a vyhrabala z hromady chaotických papírů jeden, kam Teresa načmárala vyluštěný kód. "Plout, lovit, krvák, mrtvý, ztuha, tlač...

Vysvětli mi prosím, který z těhle slov nám pomůže."

"JÁ NEVÍM!" Vykřikl Hank, až všichni kolem nadskočili.

"Hele," začala Teresa, ale její hlas jen v Belle probudil něco vzteklého a agresivního, tak se na ni otočila a představila si, jak ten její bílý labutí krk láme na dvě poloviny.

"Drž hubu," odbořila se na ni a vydupala schody nahoru ze sklepa. Mezi dveřmi se srazila s Thomasem a Newtem, který se na ni nechápavě zadíval, ale jen zavrtěla hlavou a vyběhla ven do tmavého Placu.