➤ EXPERIMENT 2: Labyrint [FF TMR]

KAPITOLA 30 | Otřes mozku

Bella se schoulila do rohu, kde se sbíhaly dvě stěny.

Rozhodně se netoužila dostat k oknu jako Newt a ten bažant Thomas, který snad opravdu touží zemřít pomalu a bolestivě.

Po chvíli se vrátili k ostatním na druhou stranu místnosti a posadili se vedle Belly na postel. Všichni ztichli a naslouchali přibližujícímu se bzukotu a cvakání několika rmutů, ti se nejspíše shromáždili dole na úpatí Dvora a teď jim to v těch slizových mozcích šrotovalo.

Všechno ztichlo, když se jeden rmut začal plazit po stěně.

Bella si nedokázala představit tu obrovskou sílu, jak za sebou táhnou to obrovské rozplizlé tělo s několika kovovými pažemi, ale slyšela od Minha dost detailní popis, aby ji to jen ze zvuků připadalo jako obživlá noční můra.

Ze svého místa mezi mezerami prken spatřila rudé záblesky rudých očí břitvounů, jak jim ty potvory ukazovaly cestu k pozdní večeři.

Zvedl se jí žaludek a přitiskla se ke stěně blíž – nejvíc ze všeho teď toužila z toho ztichlého pokoje zmizet, utéct a začít ječet. Spolkla rodící se výkřik v hrudi a zavřela oči, aby se donutila pravidelně dýchat.

Cítila, jak sebou Thomas vedle ní cukl při každém zvuku, který se zvenku ozval a zkousla si jazyk, aby ho neokřikla.

V jednu chvíli všechno ztichlo a hned po tom okamžiku se zpoza jejich zad ozvala prudká rána, jak někdo otevřel dveře. Bella mlhavě vnímala, jak Placeři kolem ní zalapali po dechu a vykřikli údivem, ale sama se neotočila, protože si dokázala představit, kdo ve dveřích na chodbu stojí.

Potom začal křičet.

Bella si přitiskla ruce na uši, aby jeho slova neslyšela, aby je popřela, ale věděla, že se jí zaryjí do mozku a zůstanou tam navždycky: "Zabijou vás! Rmuti vás všechny zabijou – každou noc jednoho, dokud nebude po všem!"

Zabořila tvář mokrou od slz mezi kolena a neslyšně si pro sebe vrtěla hlavou.

Jako by zdálky zaslechla zvuky roztržky, překvapený výkřik a Newtovo zalapání po dechu, když se vymrštil z postele, ale jen třískot padající lampy se zdál být tak hlasitý, až sebou cukla a zvedla oči nahoru, právě ve chvíli, kdy se Gally vrhl k prknům v okně a začal je vytrhávat.

Výkřik v Bellině hrdle vyrazil ven ve zděšeném zaječení.

Vrhla se kupředu a popadla Bethin úzký pas oběma rukama a s trhnutím ji odtáhla od okna, ale v tom se v zavíření světlých vlasů její vzteklá tvář proměnila v tu Gallyho a Bella se zhroutila na zem, když ji jedním z urvaných prken praštil do spánku.

Zasténala a zkroutila se do klubíčka uprostřed místnosti.

"BELLO!" V Newtově výkřiku se skleněná výplň okna roztříštila a střepy se vysypaly po celé místnosti.

 Mlhavě cítila, jak se podlaha třese a střepy se jí zarývají do nohou, které ji Newt nechránil vlastním tělem. Vzal ji do náruče a začal ji pomalu sunout na druhou stranu pokoje, zatímco se kolem něj ostatní Placeři v panice rozbíhali na chodbu.

Cítila se jako hadrová panenka, naprosto bez vůle, nebo síly pohnout byť jediným článkem prstů, ale stále byla okrajově při vědomí, takže si všimla obrovské paže s mechanickou rukou, jak se prodrala dovnitř rozbitým oknem a začala po nich chňapat.

Beth něco mumlala, ale Bella jí dokonale rozumněla: "Nikdo nikdy nepochopil, co jsem viděla, co se mnou proměna udělala! Nevracej se do reálného světa, Rachel. Ty si nechceš vzpomenout!"

Obraz se před jejíma očima mihotal a mlžil, naslouchala těm příšerným zvukům, které se rozléhaly v pokoji a s dlouhým výdechem zavřela oči a nechala se stáhnout do temnoty.

DEN 752

Probudil ji kouř.

Rychle se vztyčila do sedu, až se ji zamotala hlava a žaludek se jí rozhoupal, jako kdyby plul po nějaké loďce uprostřed rozbouřeného oceánu.

Zasténala a nechala se cizí rukou položit na trávník před Dvorem, který více než co jiného připomínal hromadu třísek.

"Co se–"

"Klídek, frase," zamumlal Hank s krví podlitýma očima a přitiskl ji krvavý hadr ke spánku. "Nejspíš máš otřes mozku, neměla bys teď vstávat a začít tady pobíhat."

"Ten kouř–"

"Mapovej bunkr," konstatoval Hank klidně a vyždímal z ručníku růžovou vodu, "někdo se tam vloupal a celý to tam vypálil. Jo," řekl rychle, když viděl, že ho chce přerušit, "Alby tam byl, ale ten frasnej žhář mu omlátil tu jeho grinďáckou hlavu o stůl, či co... Bude v pohodě."

"Do hajzlu," poznamenala Bella a s jeho pomocí se pomalu vytáhla do sedu. "Konec světa se odkládá?"

Hank se ušklíbl a teatrálně se rozhlédl kolem sebe. "Mno, nevím jak tobě, ale mě připadá, že právě dosáhl svýho podělanýho vrcholu."

"Kde je Newt?"

"Hm, viděl jsem ho s Minhem a Thomasem řešit.

Teda potom, co se ten grind Minho vrátil ze svý sebevražedný výpravy do Labyrintu za patama rmutů. Jo a můžeš bejt v klídku, páč Gally, kterej tě tak nádherně přetáhl přes kebuli, totálně zcvokl a dal rmutům pusinku na dobrou noc."

"Mluv normálně, frase. Mám otřes mozku," zamumlala Bella a sama si přitiskla ručník k levému spánku.

"Je pryč," řekl jednoduše. "Prostě se vrhl rmutovi do náruče a všichni zmizeli v Labyrintu. A dnešní noc si zřejmě přijdou pro dalšího."

"Bereš to v klidu," poznamenala Bella kysele.

Hank pokrčil rameny. "Pravděpodobnost je na mý straně."

"Jsem ráda, že jsem tváří v tvář mučivě pomalý trýznivý smrti vystavena tvému obvyklému cynismu. Je hezký, že je alespoň něco v pořádku." Bella se vytáhla na nohy a zahodila rví prosáklý ručník na zem. "Potřebuju si něco zařídit, ale jestli má přijít další taková frasná noc, dala bych si víc dryjáku."

Otočila se od něj a vrávoravým krokem se vydala směrem k Lochu, odhodlaná dostat odpovědi i za cenu toho, že tu čónku vytáhne za vlasy a uváže ji k ústí Labyrintu.

"Nazdar," broukla Bella a sevřela mříže prsty, aby se neskácela dolů. Trochu sebou cukla, když se ze tmy vynořila dívčina bílá tvář.

Promnula si ospalé oči a nechápavě se na Bellu zadívala. "Myslela jsem, že jsou tu jenom kluci," poznamenala a rozmrkala únavu. "Jsem Teresa."

"Já vím, slyšela jsem. Já jsem Isabella a nemám tě ráda."

K Teresině cti sebou netrhla pod příkrostí jejích slov, jen lehce nadzvedla obočí. "To jsem si tak trochu všimla.

Předpokládám, že tu jsi, abys ze mě dostala nějaký odpovědi," odtušila klidně a na Bellin vkus se trochu moc spokojeně usmála. "Ale já je nemám."

Bella se natáhla mezi mřížemi a lehce se dotkla jejího spánku. "Jsem si jistá, že v té tvé rozkošné hlavince jsou a já je dostanu, i když ti ji přitom budu muset rozkřápnout jako zralý meloun...

Možná mi to i udělá radost."