➤ EXPERIMENT 2: Labyrint [FF TMR]

KAPITOLA 29 | První noc

NOC 751/752

"Jestli chceš znát můj názor, tak tohle je nejlepší čas na to, se pořádně opít," poznamenal Hank a nabídl ji lahev Gallyho dryjáku.

"Není to náhodou teď vzácnost? Však víš – potom, co se totálně zbláznil a vběhl do Labyrintu, aby spáchal rituální sebevraždu?" Poznamenala a lahev přijala. Pomalu odšroubovala víčko a nakrčila nos nad známou pachutí shnilého ovoce.

"Nevím, jestli byla úplně rituální."

"Nevím, jestli existuje nejlepší čas na to, se pořádně opít," opáčila a zhluboka se napila. "Minho by ti řekl, že takovej čas je vždycky právě teď."

Pokrčil rameny a ušklíbl se.

"Jsme zavřený ve stoletý boudě, která už pár let drží jen silou vůle a čekáme, až sem vtrhnou rmuti... Ale já jsem v klidu, protože podle mě se jednoduše leknou toho, jak mizerně jsme zabezpečený, že zdrhnou zpátky do tý rmutí díry, o který mluvil Minho s tím bažantem."

"Já bych se bála spíš těch záteras, který stavitelé postavili u bran," přiznala Bella a znovu se napila. "Největší chyba mýho života byla, když jsem se na ně koutkem oka podívala. Bezpečnější by bylo, kdybysme se shlukli do kroužku uprostřed Labyrintu a mávali nad sebou mírovou vlajkou."

Hank se uchechtl a převzal si lahev. "Měli bysme to vypít dřív, než příjde kapitán Newt a dá nám kázání o chování při konci světa."

"Sklapněte!" Zasyčel kdosi podrážděně a přitiskl se více ke stěně.

Bella si povzdechla. "Myslí si, že když budou zticha, pomůže jim to?" Broukla směrem k Hankovi. Choulili se ve tmě ve druhém patře Dvora s dalšími dvaceti Placery a očekávali příchod rmutů z otevřených bran.

"Nejlíp na tom je stejně ta čónka," poznamenal Hank kysele. "Měli jsme zavřít do Lochu víc čónů než jen ji. Možná budou chtít právě tu holku a ostatní nechaj na pokoji. Víš, jako v těch pohádkách–"

"Myslíš jako drak a princezna? Pochybuju, že by si tu nějakej rmut hledal nevěstu," zamumlala Bella, ale pousmála se té představě.

Nesdílela Albyho názor, že je rozpad Placu jen její vina, spíš působila jako rozbuška, kterou sem poslali; ale zároveň nijak se nehnala k tomu, aby se jí pokusila dostat z Lochu ven jako ten poblázněný Thomas.

Něco na ní ji znervózňovalo, bublalo jí to pod kůží jako vyrážka.

Když se na ni Bella dívala, jak se zvednutou bradou čelí Newtově skeptickému výslechu, zatoužila jít k ní a omlátit jí hlavu o zeď Labyrintu.

Zvláštní.

"Prostě žárlíš," vysvětlil Hank s pletoucím se jazykem, když se mu s tím náhle v opojení alkoholu svěřila.

Bella tvrdohlavě zavrtěla hlavou. "Prostě ji nemám ráda, nemá to nic společného s Newtem. Je otravná, s těma jejíma dlouhýma řasama a nevinným výrazem. Nevěřím jí. Ví víc, než nám říká."

"Už mluvíš jako Gally."

"Sklapni, frasáku," zašeptala Bella.

"Sklapněte oba!" Vyštěkl nějaký Placer dost hlasitě na to, aby se z vedlejšího pokoje, kde byl Newt, ozvalo podrážděné zašoupání židle a lehké kroky, jak jim přišel dát kázání o tichu. O dvě minuty později skutečně pootevřel dveře do chodby a strčil hlavu dovnitř.

"Něco jsem řekl, čóni. Copak nedokážete zavřít zobák?"

"To si vyřiď s ní!" Zavrčel nějaký hlas ve tmě a Bella protočila očima.

Samozřejmě, že za to může jen ona.

Newt napnul zrak do tmy, protnuté jen slabým světlem, které pronikalo mezerami mezi prkny, co stavitelé narychlo zatloukly přes jednoduchá okna.

Pokynul jí, aby ho následovala.

Rezignovaně si povzdechla a přes Hankovy protesty sebou vzala i zpola vypitou lahev pálenky. "Já ji potřebuju víc, grinde," zašeptala do ticha.

"Hej, a s čím se budu mazlit já?"

"Použij ruku, plopáku!" Odpověděl mu někdo a hlouček Placerů se pobaveně zachichotal, ale ztichl, když se Newtův stín ve dveřích pohnul a tiše vzdychl něco o nenapravitelných frasácích.

"No konečně, zatraceně," zamumlal, když k němu doklopýtala a vytáhl ji ven na chodbu. Propletl s ní prsty a táhl ji do dalšího pokoje. "Měli bysme zkusit spát, dokud to ještě jde. Shodli jsme se na tom, že ti necháme postel.

Poslední gesto lidskosti, tak si toho užívej."

"Jsem poctěná," zamumlala Bella a protáhla se do místnosti jako první. Kromě postele, na které už měla připravené dvě deky a ten největší polštář v Place tu ještě byl stolek se zaprášenou lampou a komoda s nějakým jídlem pro případ nejvyšší nouze.

Kdyby rmuti dostali po lidským předkrmu chuť na dezert.

"Je je Alby?" Zašeptala Bella a otočila se na Newta, který jí pokynul, aby si lehla do postele. Rozhlédla se kolem, ale skutečně ho na podlaze neviděla – o komodu se opíral Minho a vedle něj se válel Thomas, ale jejich kápo byl bůhvíkde.

"V Mapovým bunkru," zamumlal Newt rozmrzele a odvrátil oči. "Běž si lehnout, Krásko a zkus usnout, ty bestie přijdou nejspíš pozdějc v noci."

Povzdechla si a sklouzla i v botách na měkkou postel.

Stulila se k polštáři a překvapeně se uvědomila, že z něj cítí Newtovu vůni – směs pižma, potu a zeminy. Povzdechla si a skoro v tu chvíli usnula, když k němu natáhla ruku a stáhla ho k sobě.

Téměř cítila jeho rozpaky. "Lehnu si na zem."

"Frasárna," odsekla Bella a zabořila mu tvář do ramene. "Svět se hroutí, tak přestaň dodržovat ten svůj grindovskej řád a uklidni se."

Trvalo několik minut, než se jeho tělo uvolnilo z napjaté křeči a on začal dýchat hlouběji a klidněji, i když byl stále ve střehu a pečlivě naslouchal.

Jemně ji konečky prstů hladil po vlasech na místě za uchem a najednou tiše zamumlal: "Minho chce zůstat v Labyrintu několik dní. Přes noc, jestli má teď smysl to tak dělit."

"A ty půjdeš taky," dokončila Bella.

"Nezníš překvapeně."

Trhla rameny a přitiskla se k němu blíž. "Nebudu ti to rozmlouvat. Nebudeš chtít po ostatních čónech, aby dělali něco, čeho bys nebyl sám schopný. Chápu to, Newte... Právě pro tohle tě miluju, ale ani na vteřinu si nemysli, že tě do toho frasnýho Labyrintu nechám jít samotnýho.

A teď zkus usnout," vyhrkla a přetáhla si deku přes hlavu.

Jako jediné se jí podařilo doopravdy usnout než ji probudil Newt, který se v posteli napřímil a pokusil se opatrně vstát. Probudila se dezorientovaná a skoro se ho zeptala, co se děje, když těsně za zabedněnými okny uslyšela mechanické cvakání.

"Takhle jsem si naši první noc nepředstavoval," zamumlal Newt.