➤ EXPERIMENT 2: Labyrint [FF TMR]

KAPITOLA 16 | Probuzení

DEN 627

Zhluboka se nadechla nosem, až ji v plicích zaštípal svěží ranní vzduch a pomalu pootevřela oči, slepené dlouhým spánkem. Připadala si jako dřevěná figurka naplněná olovem, naprosto neohrabaná a ztuhlá.

Zadívala se nahoru – na prkna stropu tmavlá stářím – a pečlivě se vyhnula pohledu ven z pootevřeného okna, nebo na shrbenou postavu spící v židli vedle její postele, jak se snažila oddálit okamžik, kdy se bude muset něčím zabývat a odpovídat na otázky.

"Už jsi vzhůru? Že ti ale sakra trvalo."

Ztuhla překvapením, když se nad ní sklonila něčí tvář a zastínila ji pohled na strop. Někdo ji položil ruku na čelo; pod jeho dotekem se nepohodlně zavrtěla.

"Clinte?" Zašeptala a rozmrkala únavu.

"Jo," šeptl a ohlédl se za rameno, kde v židli ležel zkroucený Newt v nepohodlné pozici. Clint se pousmál. "Ten frasák trval na tom, že tu zůstane, dokud se neprobudíš. Nick s Albym se ho snažili odtáhnout pryč, ale on se do pěti minut vrátil."

"Chceš tím něco naznačit?"

Uchechtl se. "Každej čón tady vidí, že mu na tobě záleží."

"Jo, všimla jsem si," odvětila vyhýbavě.

Clint si povzdechl a vymáchal hadřík v misce s vodou, aby ji ho znovu položil na čelo rozpálené horečkou. "Albyho si nevšímej, je prostě majetnickej, ale v zásadě to myslí dobře, i když jsou jeho metody občas dost drsný," zarazil se a nenápadně si odkašlal.

"Tys tam byl? Tehdy v Krchálku?" Zamumlala Bella rezignovaně.

Zrudly mu konečky uší. "Já– já jsem nechtěl poslouchat, jen jsem tam zrovna byl a vy jste seděli nedaleko mě a já jsem nechtěl rušit."

Bella si povzdechla. "Guty, čóne."

Clintovi se očividně ulevilo, když to vyšlo najevo a Bella se na něj za to nijak nezlobila, tak si hned přisadil svým názorem.

"Jen ho to prostě zasáhlo a potřeboval najít nějakej smysl v tom, co se stalo. Newt je jeho nejlepší kámoš už od začátku a prostě ho vyděsilo, když skoro umřel. O to víc, že to byl on, kdo ho přitáhl zpátky. Vsadím se, že toho, co ti řekl, litoval hned, jak to řekl."

"Já vím," broukla Bella a pousmála se.

Byla přesvědčená, že to Alby myslel smrtelně vážně a byl si její vinou jistý do hloubi duše. Kdyby Newt v Labyrintu tehdy zemřel, nejspíš by ji do té díry od Klece sám strčil a její polovinu hodil do toho proskleného hrobu k tomu půlčónovi.

"Určitě se ti chce omluvit, jen je moc hrdej."

"To dřív uvidím rmuta v šatech, než by se mi omluvil," zašeptala Bella a ušklíbla se. Samotného rmuta viděla jednou, když se od něj nechala bodnout a byla si jistá, že se jí o tom bude zdát.

Clint se ušklíbl. "Ten tvůj kousek..."

Opatrně se na něj podívala. Tak trochu doufala, že její případ bude jen další z řady napadení za bílého dne, které se čas od času vyskytovaly, ale Alby ji jistě podezírá, že to byl její záměr a že to byl vlastně jediný opravdový důvod, proč se chtěla stát běžcem.

Což byla pravda, ale přiznat to nemohla.

Zašlala si, ale Clint se nedal zmást. "Slyšel jsem, že Alby přesvědčoval Nicka, žes to udělala naschvál."

Takže mě nejenom podezírá, ale ví to. Chytrej čón.

"To je blbost," prohodila, ale do očí se mu nepodívala.

Clint se ušklíbl a vymáchal hadřík. "Jo, to mu řekl každej, kdo ho slyšel. Kterej čón by se nechal dobrovolně pobodat?"

Ten, který trpí nočními můrami z minulého života.

"Ale prosadil si, že tohle nemůžem nechat náhodě a že by každej měl vědět, co v Labyrintu vlastně žije, než se stane běžcem."

"Copak přísaha nestačí?"

Každý čón, kterého si po týdnu nějaký kápo vybral, byl pokřtěný na shromáždění před všemi ostatními kápy a musel odříkat přísahu všem třem pravidlům se zvláštní pozorností k tomu poslednímu.

"Za žádných okolností nevstoupím do Labyrintu, pokud nejsem běžec. Nebudu si hrát na hrdinu a nebudu se snažit zachránit své přátele, pokud by tam zůstali přes noc, protože to je jen hloupé mrhání životy. Radši zavřu oči a budu předstírat, že neslyším jejich smrtelné výkřiky," zadeklamovala Bella posměšně a odfrkla si.

"Má to svůj důvod, Bello. 

Nemůžeme si dovolit zbytečně riskovat životy více lidí.

Každej jde v Labyrintu sám na sebe... No prostě, Alby říkal, že si to pak každej rozmyslí, jestli mu návrat vzpomínek stojí za to. Takže každej nováček dostane druhý ráno svýho novýho života námět na noční můry."

"Za to mu budou zatraceně vděční," zamumlal Newt a rozespale se protáhl. "Proč jste mě nevzbudili, zatraceně? Jak ti je?"

Bella prokrčila rameny. "Zeptej se mého ošetřujícího meďocha."

Clint se začervenal. "Je to lepší, jen má ještě zvýšenou teplotu a je slabá. Zítra už bude moct vstát, ale do tý doby ji drž pěkně v posteli. Dojdu k Pánvičkovi pro nějakej vývar, aby ses mohla najíst. Potřebuješ do sebe teď dostat nějaký jídlo," dodal na vysvětlenou; s tím se otočil a hlučně za sebou zavřel dveře.

"Frasák," zašeptala Bella, která ze svého místa jasně viděla, jak těsně předtím, než zavřel dveře, se na ni uculil a laškovně mrkl.

Newt se k ní naklonil a sevřel jí obličej v dlaních. "Takže jak ti je?"

V tu chvíli byla opravdu vděčná zbytku horečky, který se ji držel, protože na ni mohla svést prudké zrudnutí tváří, když se k ní naklonil tak blízko, že mu mohla spočítat jednotlivé řasy. "Já– eh, já jsem guty, čóne."

Nijak nevypadal, že by se chtěl odtáhnout, jen si ji dál pečlivě měřil a potom pomalu přikývl. "Bylo to horší než normálně, chvíli sem si vážně myslel, že–" Povzdechl si a pustil její tvář, která jí jako by zchladla o několik stupňů. "Vážně jsem se bál, že tě ztratím. Co tě zatraceně zapadlo?"

"Cože?" Nebyla si jistá, co z toho chce zopakovat.

Myšlenku Vážně řekl, že se bál, že mě ztratí? ihned následovala daleko hrůzostrašnější: Alby mě hodí do díry od Klece a mý tělo vystaví pod mou vlastní skleněnou desku přímo v Place, aby se na mě mohl každej den dívat.

"Netvař se jako neviňátko," zamumlal Newt a roztržitě si promnul kotník, jak ho špatně srostlá kost pod kůží svědila.

"Co tvůj kotník? Zvládáš to?"

Ostražitě se na ni zadíval. "Zvládám líp kulhat," odvětil trpce. "Už nevypadám jako postižený kuře, kterýmu někdo utrhl křídla," poznamenal, ale potom se zamračil: "Ale neodváděj pozornost. Oba víme moc dobře, žes to udělala schválně."

"Vážně?" Broukla a zatoužila se zahrabat pod deku a splynout s ní.

"Pomohlo to?"

Bella se zhluboka nadechla. Cítila, jak ji Newt visí na rtech. Pokrčila rameny a ucítila v očích slzy beznaděje a zrady: "Já si na nic nevzpomněla, Newte."