VZPOMÍNKA | Den klobouků

537 58 4
                                    

Pohlédla mu přes rameno a smutně se pousmála, když v jeho dětských ručkách spatřila zmačkanou fotografii usmívajícího se mladého páru s malým uzlíčkem v náručí.

Nějak se mu podařilo sem propašovat fotku rodičů.

Nebylo to moudré: měl se ji zbavit ve chvíli, kdy ho k tomu vyznali při rozdělení věcí na likvidaci, protože mu ji brzy seberou a bude ho to bolet ještě více, než kdyby se pomalu užíral myšlenkami na své rodiče, od kterých ho odtrhli.

Položila mu ruku na rameno a nechala mu několik vteřin, aby si fotku založil do kapsy a setřel si slzy ze zrudlých tváří. "Hej," broukla mu do ucha a prohrábla mu kudrnaté vlasy.

Otočila se a přes rameno zachytila Newtův pohled, široce se na ni usmál a přikývl, jiskřičky v očích mu rošťácky zasvítily.

"Chceš být sám? Jestli jo, tak to chápu," dodala, když Chuck mlčel a žmoulal si mezi prsty lem volného trička, do kterého se mu vpíjelo několik čerstvých slz. Hraně si povzdechla a postavila se na nohy. "Je to škoda, protože dneska je fakt super den."

Neudělala ani dva kroky, když zvedl oči. "Úterý je super?"

Prudce se na něj otočila a nevěřícně otevřela pusu. "Ty to nevíš? Počkej," zarazila se a prohrábla si vlasy. "Tohle je šílený. Takovej super den a ty o ničem nemáš tušení. Tohle nemůžeme nechat jen tak," zašeptala a nenápadně na Newta mrkla.

"To je fakt," přikývl a také se k němu naklonil.

"Pojď, my ti to ukážeme."

Slzy mu na tvářích už oschly a on vyskočil na buclaté nožky. Smutek vystřídala zvědavost a nedůvěřivé pobavení, když si je měřil se založenýma rukama. "Co je dneska za den? Je přece úterý!"

Usmála se a narazila mu na hlavu jasně růžový klobouk s obrovským bílým perem. "Dnes je přece Den klobouků!"

Nechápavě se na ni zadíval zpod široké krempy. "To není žádnej den!"

"Ale je," přisvědčil Newt a chytil ji kolem pasu. "Stejně jako Vánoce, Velikonoce, Den nezávislosti, nebo Den jízdy na bruslích."

Chuck se na ně zamračil. "Děláte si legraci."

Newt zadržel úsměv a stáhl obličej do vážného výrazu. Zpoza zad vytáhl další klobouk – tentokrát kovbojský – a položil si ho hlavu. "Mě se zdá se ne, mylady."

Tentokrát Chuck vybuchl smíchy a nechal se od něj vyzbrojit dalšími, které našel v zapadlém skladu a po několika minách byli všichni v jídelně opatřeni vlastními klobouky šílených barev, které ostatním naráželi na hlavy.

➤ EXPERIMENT 2: Labyrint [FF TMR]Kde žijí příběhy. Začni objevovat