➤ EXPERIMENT 2: Labyrint [FF TMR]

KAPITOLA 35 | Poslední proměnná

"Já to nezvládnu, Newte," zamumlala Bella, když přímo před ní zmizela Minhova rozježená čupřina.

Otočil se na ni až zuřivě, ale díval se skrze ni. "Zvládneš, zatraceně," zavrčel tiše a bez varování ji postrčil před sebe, popadl ji za pas a společně s ní se odrazil od hrany a spadl do nekonečna.

Bella zavřískla překvapením a zčásti nadšením, když se zlomek vteřiny vznášeli ve vzduchoprázdnu a potom projeli neviditelným otvorem, který ohraničovaly šlahouny břečťanu dolů.

Tělem jim projel palčivý chlad a po něm následoval náraz.

Sklouzli po olejovité hmotě, kterou byla Rmutí nora vyplněna a svalili se na sebe; několik vteřin bez dechu leželi na zemi, než je Minho s Thomasem začali tahat na nohy a podpírat.

Bella si všimla Newtovy tváře, jak se zkřivila bolestí, když došlápl na zraněnou nohu, ale než stačila něco říct, otvorem propadl Pánvička a vzápětí po něm Winston a oni se museli přesunout dál do tmavé chodby, kam nedosahovalo světlo baterek, aby se tam všichni vešli.

Protáhla se k Newtovi a unaveně se k němu přitiskla. "Vypadněme odtud," řekl dutě a objal Bellu kolem třesoucích se ramen.

"Kam půjdeme?" Ozval se Minho.

Thomas si povzdechl a ukázal směrem do tmavého tunelu. "Slyšel jsem, jak se tam tím směrem otvírají dveře."

Minho přikývl a se svou obvyklou razancí se bez ohlédnutí vydal kupředu a ostatní Placeři ho pomalu následovali. Bella stála na místě a pozorovala, jak světla jejich baterek pomalu mizí a v ní se pomalu probouzí bolest z utržených ran, jak z ní vyprchával adrenalin.

Všimla si až Newta, který ji jemně popostrčil kupředu a vyrazil za Chuckovou siluetou, která jim osvětlovala baterkou cestu vpřed, protože oba byli natolik vyčerpaní bojem, že se nesnažili vytáhnout ty svoje, zahrabané v batozích.

Bella ostatně ten svůj kdesi ztratila.

Zastavili se až po několika desítkách metrů, kde se shromáždila skupinka Placerů, co si mezi sebou znepokojeně špitali.

"Co se děje?" Zeptal se Newt a poklepal někomu před nimi na rameno.

Otočil se k nim Hank a nevesele se ušklíbl. "Skluzavka. Prej," odmlčel se a zaposlouchal se do překvapeného výkřiku nějakého chlapce před nimi, který se postupně ztrácel a mizel kdesi dole. "Opravdu to vypadá jako hra, co? Skoro jako dětský hřiště z hororu."

"Obávám se, že už mě tu nic nepřekvapí," ozvala se Bella a založila si ruce na prsou, jak ji polil chlad. "Proč by Rmutí nora nemohla mít i vlastní skluzavku?"

"Půjdu první," řekl Newt, když na ně přišla řada po Terese.

Bella přikývla a zůstala tam sama s Thomasem, který ji povzbudivě poklepal na rameno. "Bude to v pohodě, slibuju."

"Jasně," odtušila Bella a pomalu si klekla: před sebou nahmatala díru připomínající otvor, kterým sem propadli.

Přehodila nohy dolů a s povzdechem se odstrčila.

Brodila se dutou trubkou, která byla celá obalená v rmutím sádle a páchla jako zkažená vajíčka a přepálený olej. Nakrčila nos a potlačila pocit na zvracení z prudkého klesání a smradu všude kolem. Křik ostatních Placerů se odrážel od stěn pokrytých slizem a Bellu z toho rozbolela hlava.

Zavřela oči a snažila se vytěsnit všechny myšlenky z hlavy, když se roura začala stáčet doleva a to její pád zpomalilo natolik, že nohama narazila do Newtových zad.

Spirála pokračovala pořád dál, až se dusný vzduch kolem nich trochu uvolnil a začal páchnout zatuchle, ale rozhodně čerstvěji než ten nahoře v Rmutí noře.

Hank před Newtem překvapeně vyjekl a po několika dalších vteřinách se trubka rozšířila a Bellu to vyhodilo ven přímo na Newta.

Všude kolem se po sobě váleli Placeři obalení v rmutím tuku, sténali a tlumeně si navzájem nadávali, jak se snažili vymanit ze své blízkosti.

Belle se podařilo vyškrábat se zpod Thomasova těla, které do ní prudce narazilo a přitisklo ji mezi Hanka a Newta a vytáhla se na nohy, které měla ztěžklé únavou a bolestí.

Vzhůru se držela prakticky silou vůle, protože i když se jim po dvou letech podařilo dostat se ven z Labyrintu do úplně jiného prostředí, kdyby si teď lehla, do minuty by usnula.

I obalená slizem a zraněná.

Newt si s ní propletl prsty a jemně ji táhnul dál za hradbou Placerů.

Bella se trochu vytáhla na špičky a sykla bolestí, když jí levým lýtkem projela ostrá bolest. I přes to všechno se v ní probudila stará zvědavost a ji zajímalo, co si to před ní Thomas s Minhem špitají před velkými, dvoukřídlými skleněnými dveřmi.

"Co se děje, Tommy?"

Thomas pokrčil rameny a zadíval se na dveře, za kterými se rýsovaly nezřetelné stíny. "Asi budeme muset jít dál. Zůstávat tady nemá smysl."

Bella se mezitím rozhlédla kolem – stáli v místnosti velké asi jako Dvůr, zpola pokryté rmutím slizem. Ty dveře byly natřeny na jasně bílou barvu a zářily čistotou, takže vypadaly zcela nepatřičně, jako by je sem speciálně pro ně někdo umístil sotva před pár minutami.

Minho si odfrkl a dveře prudce otevřel.

Placeři couvli před náhlým světlem a chvíli se nikdo ani nepohnul, až se nakonec jako první z davu oddělil Thomas a vstoupil dovnitř, následovaný Teresou. Ta vypnula baterku, protože v místnosti bylo matné světlo, které je po tmě bodalo do očí.

"Co to zatraceně–" Hlesl Newt a i s Bellou je následoval.

Ocitli se v nějaké počítačové laboratoři, ale veškeré vybavení bylo roztříštěno a rozsekáno na kusy, sem tam někde probleskly jiskry z odtržených elektrických drátů a u nich leželi mrtví lidé s prostřílenými lebkami, vytřeštěnýma očima a pokrytí krví.

Thomas pomalu přešel na druhou stranu místnosti, kde svítila zcela neporušená obrazovka.

Bella pevně stiskla Newta a zatoužila na Thomase zaječet, ať se toho nedotýká, když se jí konečkem prstu dotkl a obrazovka zablikala.

Zjevila se před nimi žena s tuhými, světlými vlasy a začala tichým, ale pevným hlasem přednášet připravený proslov, který zněl jako ze zpravodajství. Její řeč doplňovaly obrázky spálené země a znetvořených lidí s černými boláky po těle.

Erupce.

Bella se zachvěla a odvrátila se, takže si jako první všimla tmavé postavy, která nehybně postávala mezi dveřmi, kterými sem přišli.

"Beth?" Zašeptala, ale v tom se silueta pohnula a do matného světla vstoupil Gally, třesoucí se a tiše vzlykající. To už si ho všimli i ostatní a postupně se začali od obrazovky odtrhávat a otáčet se na něj.

"Ne... nemůžu," zachrčel Gally potichu.

Mumlal ještě něco, ale Bellu zachvátil takový strach a podezření, že zavřela oči a slyšela jen tlukot svého srdce, který protnul až hlasitý výkřik.

Vřískavý dětský výkřik.

Přitiskla si ruce na uši a odvrátila se, aby se nemusela dívat na Chuckovo malé tělo, tak křehké a bezbranné v zápasu s dýkou, zabořenou v jeho hrudi až po rukojeť.

Měla pocit, že Thomasův křik je ten její, že spolu splývají v kakofonii a stejně utichají, když se dveře na druhé straně místnosti otevřely a dovnitř napochodovaly nějaké postavy s tmavými šátky přes obličej.

Nechala se od Newta táhnout směrem k nim do světlého obdelníku světla, které vedlo ven, na opravdické sluneční světlo a vzduch.

Na Spáleniště.