Narozen 28.Července

3.

"Honzíku vstávej!" Začal mě budit líbezný hlas mamky. Já se usmál a otočil se na druhou stranu."No tak Honzo, ani jsi se nepřevlékl." Začala oddělávat žaluzie."Mami, ještě chvíli." "Je půl desáté, nevím jestli zase nepřijdeš někam pozdě!" "Co je dneska za den?" "Pondělí, můj milý zlatý." "Oo, shit, já mám jet do Prahy!" "No tak vidíš!" Řekla ještě než začla scházet schody. Rychle se nasnídat, obléct, učesat a jet. Říkal jsem si v hlavě, jenže to jsem nevěděl, že to tak lehký nebude. Dole seděla Linda s Kamčou, jenom je pozdravím a letím se chlebem v hubě nahoru, tam potkám zbytek rodiny."Synu, kam ten spěch?" Zastaví mě táta a já jen pokrčím rameny. Všechno stihnu a v a ve čtvrt na jedenáct sedím v autě, nestíhám ani točit vlog a tak ho spustím až v Praze.

Vyřídil jsem dvě schůzky a teď jdu s Alim na oběd, po obědě už jedu do studia a ještě se stavím za babičkou pro nějaké jídlo co pro mě má nachystané. Jdu po cestě a pořád něco melu do kamery až do někoho vrazím. "Jejda promiň já tě neviděla." "Nevadí, aaa co to říkám já se omlouvám, taky jsem tě neviděl!" Krásně se na mě usmála a já se na ní zaculil tak až jsem ji rozesmál. Po velkém smíchu si utřela slzu a pořádně se na mě podívala. "Nejsi ty náhodou MenT?"  "Jo jsem, ale mám radši Honza." "Jo jasně já nevím jak se jmenuješ, jenom tě znám z obrazovky, můj brácha tě hrozně sleduje." "Aha, tak chceš podpis pro něho?" "Jo a mužem i fotku, pro mě?" Dodala a vytáhla mobil."Že váháš!?" Zase se usmála a namířila hledáček na nás dva, byla to asi první fotka s nějakou holkou, kde nevypadám jak idiot."Díky moc, měj se." "Jo, ty taky a ještě jednou promiň." Nevím jestli mě slyšela, ale docela mě to mrzelo. Když dorazím do studia uvidím tam Kamilu.
"Co tu děláš a kde je Doggus?" Zeptám se jí hezky.
"Něco šel vyřídit a já na něho čekám."
Radši jsem se už na nic neptal a šel stříhat dnešní vlog. Hodina střihání byla za mnou a já se rozhodl, že se půjdu napít než jsem se, ale zvedl někdo mi omotal ruce kolem krku, byla to Kamila.
"Kamilo já nejsem Tomáš?!" Zaraženě jsem na ni pohlédl.
"Já vím a proto bychom to měli zkusit."
"Jsi blbá, každou chvíli přijde."
"Nepřijde jel pryč a teď se určitě nevrátí."
"Ty jsi mi lhala odkud máš klíče od kanclu?"
"Od Tomáše, no tak, já vím, že to chceš."
"Co to meleš? Líbíš se mi, ale nechci zranit Tomáše."
"Honzo..."
Začla mi šeptat do ucha nesmysly a rukou jela čím dál níž. Začalo mě to vzrušovat, po chvíli jsem to nevydržel, vstal se židle popad ji do náruče a hodil ji na gauč. Ona se usmála a olízla si horní ret. V zápětí jsem se na ní vrhnul, sundal jsem ji tričko a hned potom podprsenku, nebyla pozadu a udělala to samé, ale ještě k tomu přidala moje kalhoty, které skončily někde v rohu místnosti. Chytl jsem ji za ruku a začal ji zuřivě líbat, spolupracovala. Nakonec mi chybělo sundat poslední kusy oblečení, učinil jsem a mohli jsme začít vykonávat."Žádné předehry, nic!" Zvolal jsem a překulil se na ní. Ještě jednou jsem se na ní podíval a vnikl do ní, vzdychala moje jméno, začal jsem přirážet čím dál rychleji.
"Honz.. já... já už..."
"Já taky." Oba jsem se udělali na stejno... Kamča se svalila vedle mě a těžce oddechovala.
"Byla jsi úžasná."
To bylo moje poslední slovo a potom jsem usl. Probudilo mě až houkání sanitky, podíval se na hodinky, bylo půl jedenácté a Kamila nikde. Bylo mi jasné, že odešla, užila si a teď se semnou nebude bavit. Musím jen doufat, že nic neřekne Tomovi to by byl potom velký průser.