Narozen 28.Července

10.

V noci se mi zdál sen o Lauře, ale nebyl nějak krásný, spíš hororový, jako vždy, probralo mě to a já se rozhodl, že půjdu ve čtyři hodiny ráno běhat. Když si nedělám vlasy tak mi oblékání zabere pět minut, hodil jsem na sebe sportovní oblečení a vyrazil.
Po cestě jsem sledoval nádherný východ slunce. Jaksi jsem se do toho zakoukal až jsem do někoho vrazil a dotyčná osoba spadla na zem.
"Omlouvám se, já vás nevid...Je Lauro, ahoj!" Usmál jsem se a pomohl jí na nohy.
"Ahoj, v pohodě já tě taky neviděla, dívala jsem se na nohy." Podíval jsem se jí na nohy, na kterých měla zelené sportovní boty.
"Wow, ty jsou nádherný!" Poznamenal jsem a ukázal na její boty.
"Líbí se ti, koupila mi je kamarádka, že prý to je oblíbená barva nějakého youtubera co má ráda, ale už nevím to jméno." Trochu mě to zmátlo a tak jsem se ptal dál.
"Nechceš se jí zeptat?"
"Na co?"
"No kdo to je?"
"Ty to taky sleduješ?"
"Ne, je to blbost." Ani nevíte jak těžké to pro mě bylo když jsem to říkal.
"Taky si myslím, nechápu co je to za práci, celý život sedět za compem a mlet něco do kamery, že je to baví."
"Mají za to peníze."
"Samozřejmě, za měsíc si vydělají dvě stě tisíc a jaké auta, byty a hadry mají." Ze vším měla pravdu, ale nechci se jí přiznat, mám takové tušení, že toho kluka co neví jak se jmenuju jsem já, je to první holka, která vůbec neví co doopravdy dělám a jak žiju, úplně stejně jak to teď popsala. Nemůžu se jí přiznat, stratil bych potom veškerou šanci žít dál... Sakra co to melu, Honzo vzpamatuj se!!!
"Nepůjdem si zaběhat?" Rychle jsem změnil téma.
"Jo, ať to můžu zase všechno smazat."
"Jo já taky."
"A co vlastně děláš?" Zeptala se a já v úplném klidu, ale nervózně jsem řekl:
"Studuju, respektivě dělám výšku." A v reálu tam vůbec nechodím.
"Já taky a na co si zaměřený?"
"Promiň, ale nebudeme se bavit o něčem jiném?"
"Jo promiň, je pravda že při běhu se tobě asi těžko mluví, já jsem ukecaná a zvyklá." Usmála se.
"Jo máš pravdu já jsem taky ukecaný nesedneme si tady na trávu?"
"Jasně, aspoň se podívám na východ."
"Tak mi aspoň něco o sobě řekni." Bohužel mě nenapadlo, že se bude ptát i na mě a můj život se skládá převážně z YouTubu.
"Nic zajímavého, narodila jsem se tady a teď žiju ještě s rodiči a sestrou, protože můj byt si teprve zařizuju, dělám výšku a přiznám se moc tam nechodím, ráda cestuju, jsem šílená, hrozně ukecaná, uřvaná a miluju čokoládu a ty?"
Celou dobu jsem se na ni culil má totiž úplně stejné, skoro stejné zájmy jako já.
"No-No já taky žiju v Pardubicích, bydlím s rodiči, sestrou a nevlastním bratrem, taky dělám výšku, ale moc tam nechodím, flákám se, cestuju, bavím lidí a miluju čokoládu a pizzu."
"Skoro to co já a kde už jsi byl?"
"V Americe, Japonsku, Maďarsku, Chorvatsku, Itálii, Číně, Německu, Slovensku a dokonce na Moravě."
"Máš to hodně procestované a co ta Morava?" Ušklíbla se, asi ji to urazilo i když nevím proč.
"Jo mám a co s ní, doufám, že tě to třeba nějak neurazilo."
"Ne, jenom Morava patří k České republice..."
"Ano já to beru jako srandu."
"Aha utahování z toho, že nemají internet nebo ho mají pomalý?"
"Jo jak to víš?"
"Mám tam bratrance a pořád si z Moravy utahuju a jeho to s prominutím sere."
Hrozně mě rozesmála, je vážně vtipná, chtěl bych s ní prožít více času.
"Hele Honzo já už musím jít tak se měj."
"A uvidíme se ještě někdy?"
"Samozřejmě."
Ještě mi zamávala a běžela zpátky odkud přiběhla, já tam ještě chvíli seděl a promítal si to zpátky a došel k tomu, že se pomalu začínám zamilovávat...