18.

326 26 2
                                    

"Pane Macáku, slyšíte te mě, vezeme vás na sál, snažte se nezavřít oči." Slyšel jsem hlasy, které se mi v hlavě ozývaly. Moje snaha byla o to, abych se soustředil na komunikaci se sestrou a nezavřel oči.
"Honzíku, Honzíku, kam ho vedete?" Křičela mamka, táta se ji snažil utišit, viděl jsem Lindu, jak potichu pláče a Davida jak ji objímá. Tomáš tam ovšem nebyl, chtěl jsem ho vidět a zeptat se ho proč to udělal, ale nemohl jsem, počkám až přijedu zpátky na pokoj a potom hned půjdu. V tom okamžiku jsem přemýšlel snad nad vším a proběhl mi před očima i můj celý život, ve kterém je i mimochodem "hlavní role" Tomáš.
"Nebojte pane Macáku za chvíli bude zase všechno dobré, pan doktor se jen podívá jestli je vše v pohodě, protože jste utrpěl tři bodné rány, dvě do břicha a jednu do nohy."
Chtěl jsem něco říct, ale nebyl jsem toho schopný, bože ať už je po všem.
"Na chvíli si odpočiňte." Řekl mi doktor a já pomalu začal zavírat oči. Ok, dobrou...

Trochu pozdě, ale neměla jsem jak. Nevím, jak jste to dokázali, ale tenhle příběh má už 1K shlédnutí. Mockrát vám děkuju, strašně to uteklo, ještě před chvílí jsem vydávala první část. Vypadá, že se to uchytilo a za to jsem ráda! Samozřejmě budu pokračovat a říkám vám... máte se opravdu na co těšit, bude to ještě zajímavé :D. Ještě jednou díky, doufám, že to je vše co jsem chtěla! :D.

MišuleMia28

Narozen 28.ČervenceKde žijí příběhy. Začni objevovat