Narozen 28.Července

1. /2

"Honzo, já se asi zblázním, je to všechno v prdeli."
"Cože?" Vzbudil jsem se náhodně ve studiu, opřený a klávesnici.
"Radyho propustili z vězení."
"Cože?!"
"Jo!"
"Lepší probuzení si neměl co?" Zeptal jsem se rozespale Tomáše, který zjevně přišel.
"Nemám, dneska ne, sorry!"
"A co s tým budeme dělat?"
"To já nevím." Sklopil hlavu Tomáš.
"Myslíš, že po mě opět půjde?"
"Vážně nevím Honzo, budu se ti snažit pomoct, ale nic neslibuju."
"Nemůžou to prodloužit?"
"Máš otázky, na které nemám vážně odpovědi."
"Jo dobře, dobře. Nechám si to všechno projít hlavou." Odstoupil jsem od stolu a popadl padající mi vlasy do obličeje.
"Co si chceš procházet, času moc nemáš."
"Říkáš to jako bych měl umřít."
"A ne...?" Klesl hlasem Tom."Nechci, aby se ti něco stalo, jsi osoba co v mém životě zanechala tolik vzpomínek, mám tě rád, udělal bych pro tebe všechno, ale nevím jestli jsi v pohodě." Poslední slova mi něco připomněly, vlastně... Lauru...
"Jsem v pohodě, vážně, mám se skvěle, neboj se o mě." Usmál jsem se a nastavil ruku na plácnutí.
"Fajn." Úsměv mi oplatil a plácl si.

"Co dneska podnikneme?" Probořil to ticho Dogg.
"Nevím, můžem zavolat Baxovi a jet k ním na bazén a vířivku."
"Tak dobře!" Pousmál se a vzal všechny potřebné věci já mezitím zavolal Baxovi.
"Tak jedem, všichni s tím počítají!"

Cesta byla klidná až na jeden úsek, kde nás pořád otravovala černá audina.
"Tak do prdele, co furt dělá?" Naštvaně jsem třískl do volantu.
"Klid kluku, nějaký fanda se chce přisvědčit jestli to jsi ty."
"A nějaká bezpečnost mu nic neříká? Chci vidět kdo to je?!"
"Má černé okna, nic neuvidíš!"
"Já mám taky černé okna, taky nic neuvidí!" Dupl jsem na plyn a jel rychle pryč od toho debila, co nás chtěl zabít.

"Čaute!" Zvolal jsem když jsme dojeli ke klukům.
"Čus!" Jako první mě pozdravil Kuba.
"Už jste tu? Vítejte!" Zasmál se Radek a poplácal mě po zádech.
"Kde máte toho posledního?" Zeptal se Tomáš zvědavě.
"No jo? Kam šel Štěpán?" Zeptal se Kuba, Radka.
"Nevím. Co říkal, že jde dělat?"
"Vlastně, říkal, že jde nachystat vířivku, že přijdou kluci." Plácl se do čela Kuba a ukázal na nás s Tomášem, my tam stáli ještě pořád ve dveřích a nechápavě koukali na ně.
"Můžeme teda dovnitř?" Opět prolomil to ticho Tomáš a uchechtl se.
"No jasně, sorry, pojďte." Pustili nás, já si vyzul své nové boty a letěl do obýváku, už to tu znám, nejsem tu poprvé, akorát Doggus jo a tak jsem se musel pro něj vrátit na chodbu.
"Sorry, nechal jsem tě tu, pojď!" Zasmál jsem se a ukázal mu ať jde přede mě.
"Pohoda, zvykám si, že nejsem na prvním místě."
"Tomáši." Zakroutil jsem hlavou. Nechápu co to za kravinu řekl, nejsme ani jeden na kluky tak nevím proč ze mě dělá vola.

"Baxi?" Zavolal jsem přes celý dům a vylezl ven na větší zahradu.
"Baxi?" Zhrozil jsem se, když jsem ho viděl domláceného a přivázaného sedět na židli.
"Co se ti stalo? Kdo ti to udělal?"
"Za...."
"Cože?"
"Za t....." Snažil se mi něco říct.
"V klidu Štěpáne, co je?"
"Za tebou!" Vykoktal nakonec ze sebe. Prudce jsem se otočil a spatřil týpka se železnou tyčkou v ruce.
"Kurva!"