Narozen 28.Července

26.

Z celého toho incidentu jsem  potřeboval vypadnout někam hodně daleko a když říkám daleko tak opravdu daleko. Zajel jsem si na dva týdny do Číny do Pekingu. Byla pohodová cesta, takže když jsem doletěl šel jsem se ubytovat na hotel a hned vyrazil do ulic. Bylo rušno a všude to žilo. Bez natáčení a focení sebe na instagram jsem vydržel týden potom jsem už musel do ruky chytnout tu úžasnou věc zvanou kamera a natočil jsem aspoň jeden vlog. Jediná věc, o kterou vím, že nepřijdu, teda když mi ji nikdo neukradne nebo ji někde nevyflákám je právě ona... kamera. Ach!

Procházel jsem jednou ulicí zvanou Wang- fu- ťing a narazil do někoho. Jako vždy...

"Sorry." Vzorně jsem se omluvil a pomohl dotyčné osobě vstát.
"I'm okay."
"Okay." Zvedl jsme ji, byla to​ slečna, pěkná, och jak já mám štěstí na ty holky.
"Ehm, nejsi MenT?" Právě na mě začala mluvit česky, je to Češka, jaká to náhoda.
"Jo jsem ty mě znáš?"
"No ano, pracuju pro Asus a jsem tady na služebce a ty?"
"Já, jsem tady na dovolené." Usmál jsem se a ona taky.
"Mimochodem já jsem Lili."
"Já Honza a jak dlouho už tu jsi?"
"Už měsíc."
"A nestýská se ti po Česku?
"Jo stýská, tak mám tam sestru a rodiče."
"Jo je mi to jasné já tu jsem týden a taky bych už chtěl domů."
"Co ti brání?"
"Ještě je brzo!" Sklopil jsem hlavu.
"Aha, osobní problémy?"
"Ani ne osobní."
"No už musím, ráda jsem tě poznala, možná se ještě potkáme."
"Jo možná ano, měj se."
"Ty taky ahoj." Zamávala mi a ztratila se mi z dohledu docela mi to zvedlo náladu, šel jsem si sednout na chvíli do hustého parku a pozoroval jak všichni lidé pořád někam pospíchají. Proč? Život je krátký a měli by si užívat každou minutu, vteřinu. Nikdy nevíte, co vás čeká!

Jeden den volně dýcháte...žijete a
druhý den už pro vás na světě není místo...

Jak kruté, ale prosté...