Narozen 28.Července

6.

Probudil mě můj pach potu, protože jak jsem včera přišel, moje tělo nebylo schopné už ničeho a tak jsem v tom spoceném oblečení usl. Hned jak ségra odešla ze sprchového koutu, vlezl jsem tam já a strávil pod teplou vodou půl dne, až do půl jedenácté, potom jsem si sbalil všechny věci a jel na oběd a potom do kanceláře. Tomáš už tam byl i Kamča a pořád se něčemu smáli, úplně mě ignorovali a tak já je taky.
"Dostříháno!" Zařval jsem a protáhl se.
"Úžasné." Řekl Tomáš a falešně se usmál. Nechápal jsem to, co se stalo, že to řekl tak ironicky a ještě k tomu hodil ten face. Jenom jsem ho celého projel očima a koukl se na Kamilu, ta se vesele usmívala a dělala, že mě nevidí.
"No tak já jedu."
"A kam tak brzo?" Otázal se mě Tomáš a vypadal, že ho to vážně zajímá.
"Jedu domů ať mě rodiče taky někdy vidí."
"Vidí tě každý večer." Podíval jsem se na něj a hned pohled obrátil na dveře.
"Čus." Řekl jsem ve dveřích a křápl s nimi. Vůbec nic mě nezajímalo, jenom to jestli tam bude ta holka, protože si jdu zaběhat.

Konečně vycházím z domu, trvalo to.
Blížím se k místu kde jsme se poprvé potkali, není tu, ok běžím dál a co neuvidím, naproti mě běží v modrých kraťáskách a bílém tílku. Ještě pár metrů a jsme u sebe, zrychlím, dělám, jakože mě moc nezajímá a jen na ni mrknu, pomalu zastavuju, přeběhla mě, (jako vážně, Honzo ty jsi debil, proč jsi nezastavil!) otočím se a ona se vrací zpátky za mnou.
"Běháš často?" Zeptá se mě.
"Jo." Nejistě řeknu a usměju se.
"Nevypadá, včera jsem tě nepotkala."
"To není pravda, já běhám a včera jsem to byl, kolem sedmé."
"Aha, já tudyma probíhám až kolem osmé." Sladce se usměje a já se tak, tak držím na nohou. Nic mě nenapadá a tak začnu zjišťovat to co mě zajímá nejvíc.
"Jak se jmenuješ?"
"Laura a ty?"
"Máš krásné a nezvyklé jméno, já jsem Honza." Podívám se jí do očí a ona se mi do nich úplně zaryje.
"Nebudeme běhat spolu?" Zeptá se mě a já jen přikývnu.

Už je jedenáct a já jsem právě došel domů, doma už je i Tomáš a hned mě zastaví.
"Co dneska s tebou bylo?"
"Nic." Usměju se, protože mi Laura zvedla náladu.
"Ježíši, proč se směješ, to vážně Kamču nemáš rád?"
"Kdo řekl, že ji nemám rád, jenom jsem si šel zaběhat a zvedlo mi to náladu, stačí?!" Poslední dobou se docela často s Tomášem hádáme i kvůli blbostem.
"Ok, tak sorry, že mám starost." Nedzvedne obočí a odejde. Doprdele, řeknu si v hlavě a vlezu do svého pokoje, ještě chvíli přemýšlím a potom se jdu osprchovat a hned spát.