Narozen 28.Července

Narozen 28. Července 2

Pokračování Narozen 28. Července.

Víc zamotané,
Víc šílené,
Víc autentické,
Víc vulgární...

Dokáže si už dvacetiletý Honza zařídit život podle svého? Nebo se mu zhroutí celý svět, dřív než všechno začne...?
                                                                       

"NE!" Zakřičel jsem přes celé studio.
"Ale no tak, Honzo." Škemral Tomáš.
"Nikam nejdu, jsem tady ve studiu a stříhám videa."
"Ok, jak chceš, přemlouvat tě nebudu, je to asi zbytečný!"
"Jo, to máš pravdu!"
Po několika minutách začal otravovat znovu.
"Co když tam bude Lili?"
"Co by tam dělala?"
"Je to Asus akce, může tam být."
"Nebude!"
"A čím si si tak jist?"
"Prostě to vím."
"Stáváš se větším a větším peciválem."
"To není pravda."
"Ale je!"
"Není!"
"Je!"
"Dobře, půjdu s tebou."
"No vidíš jak to jde, pár hrubých slov a jak si milý." Jenom jsem se na něj zaškeřil a odtáhl se od stolu. Vždycky mě umí přemluvit, taky to chci umět, nemám tušení jak to dělá, možná, že se dám lehce přemluvit a taky svést... víme své...

Jeli jsme mým autem, do Prahy.
"Říkám ti, že tam nebude."
"Ty jsi, ale vážně debil."
"To jako proč?"
"Nedáš si říct, já nevím jak ti víc pomoct."
"Nepotřebuju pomoc, já se se svým životem vypořádám sám, nepotřebuju, aby mi někdo pořád stál za zadkem."
"Trvám na svém, že si debil."
"Ok, pohoda." Zastavil jsem uprostřed dálnice."
"Co děláš ty kreténe?"
"Vystup si!"
"Honzo? Jebe ti?"
"Říkám, vystup si!"
"Jsme na dálnici, nemůžu vystoupit."
"Do prdele vystup Tomáši!"
"Dobře, dobře sorry, když jsi tvrdohlavý, dělej si co chceš, někoho stopnu."
"Joo to udělej a dlouho mi nelez na oči." Zařval jsem na něj ještě před tým než pořádně prásknul dveřma.

No okay poštval jsem proti sobě dalšího člověka. Aby jste byli v obraze. Je to dva roky co umřela Laura, dva roky co jsem se naposledy viděl s Lili, dva roky co zavřeli Radyho, dva roky co bloudím po světě a hledám tu pravou. Říkal jsem, že jsem to vzdal, ale opak je pravdou, NE pořád trvám na tom, že si někoho najdu. Všichni ve mě ztratili důvěru, jediný kdo ne je Tomáš, člověk, který mi celé ty dva roky pomáhal, nutil chodit na Asus akce, dohazoval každou co mu přišla pod ruce, ale nejspíš zbytečně. A právě dneska jsem to posral tak, že mi nepomůže už ani on!

Rozjel jsem se a po pár minutách se vrátil na místo, kde by měl stát ještě pořád Tomáš.
"Sorry Tome, nastup, pojedeme domů!"
"Nejedu s tebou."
"No tak." Škemral jsem.
"NE!"
"Tyvole stojím uprostřed dálnice, auta na mě troubí, zavolají na mě poldy, pojď!"
"Jenom, že jsi na dálnici." Nastoupil do auta a vyjeli jsme zpátky domů. Po cestě jsem se mu asi stokrát omluvil až jsem ho nasral ještě víc...

"Tak zítra čau." Zastavil jsem u jeho domu.
"Nazdar." Podruhé praskl dveřma.
"Kurva Doggu!" Zařval jsem na něj, on na mě vesele ukázal prostředníček a cupital do svého bytu.

K večeru jsem byl stavěný za mým kamarádem ze střední, jen tak pokecat, má docela pěknou přítelkyni, neříkám, že bych si nedal, ale je to přece můj kamarád.

Na zítřek se moc netěším, doufám, že tam bude Dogg, jinak už vážně nevím...

Whouuup jsem zpátky, snad se bude líbit!!!