Narozen 28.Července

31.

"Vstávej!" Probudil mě hlas Tomáše.
"Drž hubu!"
"Nebudu, je deset a ty jsi zase usl u compu!"
"No a co?"
"Já chápu, že ti není zrovna nejlíp, ale musíš jít pracovat, běž něco dělat ať na to zapomeneš!"
"Na to se nedá zapomenout." Odvětil jsem.
"Dělej!" Sundal mě ze židle a já upadl na zem.
"Nebuď na mě hnusný nebo budu hnusný já na tebe!"
"Ok jak chceš, chtěl jsem ti pomoct." Chystal se odejít.
"Tomáši!" Otočil se."Tak co mám dělat?"
"Zkus ji zkontaktovat přes facebook."
"Ale...ok.""A co jí tam mám jako napsat."
"To co chceš vědět snad ne?"
"Jo jasně."

Tomáš odešel a já zůstal v pokoji sám, chvíli čekal co udělat, přemýšlel jak začít, aby ji to třeba neranilo a tak jsem něco vypotil.

Odeslal zprávu a čekal na odpověď.

Odpověď trvala hodiny, dny, týdny, měsíce až konečně...

"Ahoj Honzo, omlouvám se ti, že jsem neodepisovala. Nemohla jsem...
Nemusíš se mi omlouvat, udělala to, protože se do tebe zamilovala a já vím, že to byla práva láska k tobě. Když neměla mě, měla tebe. Myslím si, že to tak má a mělo být. Potkali jsme se... ale já tohle přeruším a už se potkávat nebudeme. Jedu zpátky do Číny, nejezdi za mnou, nekontaktuj mě, bude to tak lepší. Nastal problém, který musím vyřešit sama ze sebou. Miluju tě! Ale má sestra tě milovala dřív a určitě víc. Já vím, známe se krátko, ale něco mě k tobě táhne a to já nechci... Užívej života, neobracej se zpátky do minulosti, je to ta největší chyba co můžeš udělat...

Tvoje Lili

Nahrnulo mi to slzy do očí. Nebudu ji bránit, je to její svobodné rozhodnutí.

"Tomáši, už odepsala!" Zakřičel jsem na Tomáše, který byl právě v koupelně
"Nekecej, co?"
"Že jede zpátky do Číny a že ji v hezkém smyslu mám nechat tak. Ona mě totiž miluje."
"Ale to ty ji taky ne?"
"Jo, ale nechce to kvůli Lauře."
"Honzo, kde žijeme, Laura je pryč je tu Liliana skoro stejná holčina a ty ji pustíš k vodě!?"
Já ji nepustil k vodě to ona sama!"
"Snad z té zprávy nevyplývá, že čeká na tebe?"
"Cože?"