Narozen 28.Července

3. /2

"Sedni si tady a chvíli počkej, zajdu pro lékárničku."
"Jasně." Sedl jsem si na menší křeslo a prohlížel si co všechno mám dokrvácené.
"Jsem zpátky. Teď ti na to dám desinfekci a zavážu ti to." Souhlasil jsem a koukal na ni jak to s pečlivostí dělá.
"Au." Sykl jsem bolestí.
"Promiň."
"Nic v pohodě." Usmála se a já taky.
"Asi tam máš střep, vyndám ho, bude to trochu bolet."
"To je dobrý."
"Není, mlč, mysli na něco jiného."
"Fajn, fajn." Otočil jsem se na druhou stranu, zaklonil hlavu a z nějakého prostého důvodu si skousl ret.
"Je to!" Zajásala a ukázala mi na pinzetě větší, krvavý střep.
"Skvělý." Bolestně jsem se na ni usmál a přál si jídlo.

"No a co si teda dáš?" Zašla k pultu, když jsem se já zvedal z křesla.
"Něco dobrýho." Zakřenil jsem se a vytáhl si z kapsy peněženku.
"Tady máš, hrdino." Usmála se.
"Děkuju a děkuju za ošetření, mohla by si být doktorka."
"To asi ne, ale taky děkuju."
"Za co?" Kousl jsem si do bagety.
"Za zpříjemnění večera." Změnila návrh, proč děkovala, určitě schválně.
"No nevím, bylo to spíš... jak bych to řekl pěkně.... divoký?!" Zeptal jsem se sám sebe i ji, ona mě nejspíš nepochopila, poznal jsem to na jejím váhajícím úsměvu.
"Budu muset jít, snad někdy příště, ahoj." Otočil jsem se a spatřil tu spoušť po mě.
"A za to se omlouvám." Vrátil jsem se zpátky k ní."Tady máš moje telefonní číslo, dej ho kdyžtak šéfovi, ať mi zavolá, zaplatím škodu."
"To je v pohodě, nedělej si starosti."
"Eliško, nech toho, je to moje chyba, dej mi za pravdu." Upřímně jsem se usmál a nadiktoval ji číslo.
"Dobře, kdyžtak se zítra stav, měl by to být."
"A budeš tu i ty?"
"Budu." Tiše řekla a usmála se.
"Těším se." Mávl jsem na ni a ztratil se za rohem.

Wau nevazuju nové vztahy, že by něco konečně bylo? Sám pro sebe jsem se usmál a odjel domů. Byl to dlouhý den, musím si odpočinout aspoň na dvě hodiny.