Narozen 28.Července

16.

"Nazdar brácha." Ozve se za mými dveřmi pokoje. Je to Linda.
"Lindo? Pojď sem prosím."
"Ale copak?"
Otevře pomalu dveře a vstoupí.
"Potřebuju s tebou mluvit."
"Ježiš a mám se bát?"
"Ne, nemusíš jenom se ti chci s něčím svěřit."
"Ou, je ti dobře mě se moc často nesvěřuješ."
"Právě proto, ale nechci aby jsi něco vykecávala těm tvým povedeným kámoškám nebo mámě."
"Neboj brácha."
Začal jsem tedy, prvně to moc nechápala, ale když se vžila do děje chápala mě prostě jako pravá ségra.
Párkrát mě utišila.
"Honzo, ty, ty svoje problémy nikdy neřešíš, buď pořád sám sebou a nebudeš mít špatný pocit, že si něco zkazil, prostě se na to vykašli a dělej jako by se nikdy nic nestalo, to ti jde přece nejlíp."
"Díky Lindo a pojď sem obejmu tě."
"Mám tě ráda Honzine."
"Já tebe taky Linduno."

Z našeho objetí mě vyprovokoval mobil, na displeji na ukázalo jméno Laura.
"Ahoj."
"Ahoj, nechceš se sejít, chci ti něco říct."
"Jo, dej mi pár minut."
"Nechceš rovnou hodin?!" Naštvaně mi řekla a na konci se zasmála. Já se taky zasmál a vyrazil na naše místo. Ještě jednou jsem se rozloučil s Lindou a šel.

"Ahoj." Zase mi řekla a usmála se.
"Ahoj, tak povídej."
"Jo, už vím kdo je ten youtuber."
"A kdo?" Nervózně jsem se zeptal a nehorázně se mi rozbušilo srdce.
"Jmenuje se MenT." Zasmála se.
"Ježíši co to je za přezdívku?"
"Něco ve smyslu DeMenT?"
"Možná?" Nahodil jsem úsměv a zároveň se mi udělalo špatně, jak jí to teď vysvětlit, aby se nenaštvala?!
"Nechceš zajít třeba na kafe?" Nevím proč jsem to řekl já totiž kávu nepiju.
"Jo, tak jo, ráda."

Bylo už k večeru a já Lauru dovezl domů a taky jel domů, těšil jsem se na postel po tom dlouhém dnu. V posteli jsem přemýšlel jak to Lauře říct? Nebo jí to neříkat? A ona na to přijde sama?!