Narozen 28.Července

4.

Dneska se skoro nic nedělo s Tomášem se normálně bavím, takže Kamila nic neřekla. Byli jsme s Tomášem na oběd a potom se přesunuli do studia a začli stříhat to co se dalo.
"Hey, co budeš dělat zítra?" Zeptal se mě Tomáš.
"Já jdu zítra na nějakou akci s asusem, proč?"
"Aha, tak nic." Usmál se a pokračoval ve stříhání.
"Honzo?" Zeptal se mě po chvíli znovu.
"No?"
"Kamča, bude mít příští týden narozky, co jí mám koupit?"
"To se ptáš mě, vždyť jí skoro neznám."
"Ale bavíš se sní o holčičích věcech víc jak já!"
"To myslíš vážně?" Nechápavě jsem rozhodil rukama a podíval se na něho.
"Jo." Vybuchl smíchem a já taky, zbožňuju jeho smích je tak roztomilý.
"No tak já nevím, nějakou kosmetiku, vím, že mluvila o nějakém čokoládovém sprcháči, co jí doporučila Lucka."
"Ty posloucháš její kecy?" S natvrdlým výrazem se mě zeptal.
"Občas ano."
"Ježiš ty jsi krypl." Prozradil mi.
"Nebo více sexu, když lozí za ji....
Ujelo mi a já neměl trenky na to, abych se na něho podíval. Jenom jsem doufal, že ty poslední čtyři slova nešly slyšet.
"Ona snad něco říkala?"
"Ne, omg ne, to by se mi snad nesvěřovala."
"Pche, ona je toho schopná, ale máš pravdu, možná bychom do toho mohli praštit!"
"Snad nechceš naznačit, že bys už chtěl být tátou."
"A proč ne, ty nechceš mít děti?"
"A s kým by sis to představoval, když nikoho nemám."
"Mohl by jsi třeba někoho začít hledat." Snažil se něco naznačit pouhým zvednutím obočí.
"Když jsme u toho, včera, jak jsem šel do studia potkal jsem docela hodnou a hezkou holčinu, která mě moc z YouTubu neznala jenom říkala, že mě sleduje její brácha."
"No vidíš a máš její číslo?"
"Ne, tak snad nebudu rozdávat čísla na chodníku."
"Tak se nediv, že nemůžeš nikoho najít." Ukončil Tomáš náš rozhovor a dál se věnoval obrazovce. Já se rozhodl, že pojedu domů si zaběhat, rozloučil jsem se a vyrazil.

Doma byli mamka s taťkou, kteří mě úplně ignorovali. Převlékl se do sportovního a šel na naší pěšo-běžící stezku. Hodina běhání byla za mnou a já se už líně štráchal domů, musel jsem přejít kolejiště, ale jak na sviňu tam jel zrovna vlak. Chvíli čekám až na druhé straně uvidím něčí nohy. Vlak se blíží ke konci a já konečně uvidím osobu na druhé straně. Byla to slečna asi tak ve stejném věku jako já, vyšší blondýnka, velké modré pronikavé oči na, které nemůžu přestat myslet, její kouzelný úsměv mě tak oslnil jak nikdy předtím u jiné holky, ani mi nedošlo, že vlak už přejel."Můžeš jít, už přejel." Uslyšel jsem nádherný hlas té dívky, která se na mě nechápavě dívala.("Honzo, vzpamatuj se!") Řekl jsem si v duchu a soustředil se na ni, nikdy před tím jsem ji tu neviděl a to tu chodím běhat už dlouho, no ale ne každý den. Než se vzpamatoval můj mozek a celé mé já, byla pryč. Cestou zpátky mi hlavou běhalo mnoho otázek.

Nebyl to jenom sen?
Vážně byla tak krásná?
Proč se najednou objevila předemnou a potom zmizela?
Potkám ji ještě někdy?