Narozen 28.Července

28.

Škola byla jako vždy nudná a hned po skončení jsem šel do kanclu natočit dvě videa. Později přišel Tomáš a začal mluvit o nějaké akci ohledně Asusu. Moc jsem ho nevnímal, sledoval jsem totiž muže, který si koupil zeleného sporťáka, kterého si chci do budoucna koupit i já.
"Posloucháš mě vůbec?"
"Jojo."
"Tak co jsem teď řekl?" Otočil si mě na židli a dal ruce v bok.
"No..Ehm.. Že..?"
"Takže si mě vůbec nevnímal!"
"Upřímně, ne."
"Ok, takže znovu." Prootočil jsem očima a začal sledovat Tomáše jak mi něco vysvětluje. Máchal rukama kolem sebe, usmíval se, mračil, škeřil.
"Půjdeš tam?"Zeptal se mě po jeho krásném vystoupení.
"Nevím, moc se mi tam nechce..."
"Určitě tam budou hezké holky!" Zazářili mu oči.
"Proboha, ale já bych tam nešel kvůli hezkým holkám, pochop to!"
"A proč ne? Přeskočí jiskřička a jsi v tom znova!" Uchechtl se a sedl si zpátky na své místo."
"Jak jako jsem v tom znova?"
"Nooo, že se zase zamiluješ!?"
"To není pravda."
"Ale je přiznej si to!"
"Říkal jsem ti o té holce co jsem potkal v Pekingu?" Odbočil jsem od tématu.
"Ne, nějaká šikmoočka?" Hlasitě se zasmál Tom.
"Haha, vtipné. Byla to Češka, jmenovala se...no tyvole zase nevím jméno. Pracuje pro Asus."
"A co dělá v Pekingu?"
"Je tam na služebce a říkala, že tam je už měsíc."
"Aha a půjdeš teda semnou?"
"Nevím Tomáši, večer ti dám vědět."
Ukončil jsem konverzaci a šel si obléct bundu.
"Tak čau." Mávl na něj a šel, nečekal jsem na jeho pozdrav.

Dorazil jsem domů a tam čekala jenom Linda.
"Kde jsou naši?"
"Šli na večeři a říkali, že až přijdeš tak máš jít s košem."
"To určitě neříkali."
"Jo říkali."
"Ne, určitě to máš udělat ty, ale tobě se nechce tak to dáš na mě co?"
"Ne to není pravda." Zamračila se na mě.
"No, ale já ti nevěřím."
"Tak fajn." Napučeně odešla nahoru a už jsem jí neviděl.
Dal jsem si v klidu večeři a potom šel nahoru, v posteli jsem napsal Doggovi, že na tu akci půjdu a šel spát.

Přišel jsem do kanclu ruku v ruce s tou nejlepší osobou co znám.
"Sedni si tady jdu ti udělat pití."
"To nemusíš."
"Ale musím zlato!" Dotyčná osoba se zasmála.
"Já stejně za chvíli půjdu."
"Nene ty nikam nepůjdeš." Vrátil jsem se zpátky na gauč a pevně ji sevřel v obětí.
"Promiň lásko už musím." Stoupla si, dala mi jemnou pusu do mých vlasů a bez dalších slov odešla.
"Lolo, lásko neopouštěj mě..."