11.

389 29 1
                                    

Je na čase se vrátit domů a věnovat se moji každodenní práci. Doslova jsem vyletěl z místa, kde jsem seděl a šel domů se převléct a jet do studia. Mezitím jsem potkal celou rodinu Tomáše, mámu, Lindu, tátu i dokonce babičku, která přijela na návštěvu, jenom jsem ji objal a řekl, že se určitě ještě uvidíme.
"Tomáši, jedeš semnou?"
"Ne, půjdu za Kamilou."  Ježíši, zase mi ji připomněl, kurva jak se mi udělalo blbě, že když jsem nasedl do auta chvíli jsem tam seděl a hladil volant. Po deseti minutách mě vyrušila Linda.
"Honzo, dovezeš mě do školy, máma nestíhá?!"
"Jo, nasedej a kde máš vůbec školu?"
"Honzo, chodím tam, kam jsi chodil ty, na to si snad už nezapomněl kam si chodil."
"Právě že jo." Hodila na mě ten její face a já se rozjel jak debil. Musela se chytnou, bylo to úsměvné. Po cestě jsme řešili kluky a došlo i na to jestli mám přítelkyni, wow asi jsme se spolu dlouho nebavili, když teď o sobě nevíme vůbec nic já jen vím, že ona má kluka, který je ještě víc nagelovaný a navoňený než já a to je už co říct.
"Fuj, jedu pryč čau a užij si školu."
"DeMenTe, nenávidím tě, nazdar!" Asi se na mě naštvala, ale zase mi to je volný. Ještě mě napadlo, že bych mohl zajet do Makra, dlouho mě tam neviděli...
Zaparkoval jsem jak pan a vzal si ten nejhorší košík co tam byl.

Narozen 28.ČervenceKde žijí příběhy. Začni objevovat