Mezi hvězdami [DOKONČENO]

--Poznání--

Ta neskutečná krása...

Byli jsme na vysokém útesu, ze kterého byl výhled na moře,lesy a parky.

Zrovna se stmívalo. Paprsky slunce se začaly ztrácet za obzorem a krajinu pohltila tma. Jednotlivé části města začala rozsvěcovat pouliční lampy a nám se naskytl pohled možný přirovnat k nebi plnému hvězd.

Někdo mě chytil za paži a otočil směrem k davu. ,,Přestaň se kochat a pojď" řekl Marek s úsměvem. Lehce jsem přikývla a naposledy se ohlédla. Na tento výhled nezapomenu, nikdy.

***

Šla jsem s davem. Netušila jsem z jakého důvodu, ale museli jsme jít v zástupu - nikdo nesměl mít vedle sebe někoho jiného, než vojáky, kteří byli náhodně rozestoupeni podél naší řady. Bylo tu tolik lidí, že jsem neviděla na začátek ani na konec zástupu. Zajímalo by mě, kam nás vedou.

Začínaly mě bolet nohy. Šli jsme už dlouho, ale krajina kolem byla překrásná. To se musí uznat.
Naše cesta vedla po vyšlapané cestičce uprostřed louky, která byla poseta miliony malých modrých kytiček, jejichž okvětní lístky byly zdobeny malými fosforovými ornamenty, které teď ve tmě krásně svítily. ,,Miluju tuhle zemi "řekla jsem tiše.

                               ***
Naše cesta se zřejmě začínala blížit ke konci. Všude kolem byly vysoké betonové domy porostlé nějakou rostlinou se žlutými květy.Všichni si je s obdivem prohlíželi. Dovedli nás do jednoho z domů a všichni jsme se posadili do velké místnosti na připravené židle. ,,Ještě jednou vás vítám" řekl Karel. ,, Ztráty své paměti se nemusíte bát. Do 2 hodin by jste si měli na vše vzpomenout. Za chvilku vám rozdáme klíčky od bytů ve kterých bude vaše útočiště do doby než se přestěhujete nebo postavíte vlastní dům. Na to navazuje další informace. Od doby předání klíčů jste naprosto volní. Ale pozor. Každý máte v obývacím pokoji knihu se zákony a právy. V případě porušení zákonu, to bude řešit policie. Celkově tu platí stejný režim jako na Zemi. Tak přeji příjemný pobyt" domluvil Karel a začal každému rozdávat klíče.
     Vzpomněla jsem si na Marka. Od doby co jsme byli na útesu jsem ho neviděla. Stoupla jsem si na špičky a rozhlédla se kolem a hledala jeho hnědé rozcuchané vlasy. Byl jen kousek odemne. Mávla jsem na něj. Naštěstí si toho všiml celkem brzy a mávnutí mi oplatil. Mezi lidmi si protlačil cestu a než jsem se nadála, byl vedle mě.

,,Ahoj" zasmál se.

,,Ahoj" odpověděla jsem.

,,Co na to říkáš? " zeptal se

,,Na co? " nechápala jsem.

,,Na to, že každý budeme úplně volní" řekl s kouzelným úsměvem na tváři.

,,Je to super" zazubila jsem se.

,,A co jméno? Vzpomněla sis? "

,,Ne, ale jak říkal Karel. Do dvou hodin bude vše OK"

,,Tak jdeme najít naše byty? " řekl nadšeně a pro efekt i mírně nadskočil.

,,Jasně" odpověděla jsem a namířili jsme naši cestu ke schodům.

***

,

,Jaký máš číslo bytu? "

,,Já mám 345. A ty? " odpověděla jsem Markovi na otázku.

,,Já 350. Jsme ve stejným poschodí. To je super" usmál se s jiskřičkama v očích.

,, Hele, radši pojď" zasmála jsem se a pěstí ho šťouchla do ramena.

***

Došli jsme ke dveřím mého bytu.

,,Tak, ahoj zítra" řekla jsem.

,,Ahoj" odpověděl, ale nehnul se z místa. Jen se na mě tiše usmíval.

,,Nemám ráda trapný ticha" řekla jsem po chvilce.

,,Promiň, ale mě se s tebou vůbec nechce loučit. Ani nevíš jak jsem rád, že jsem tu potkal tak suprového člověka" řekl a objal mě.

,,Ale..." řekla jsem zaskočeně ale pak mu objetí oplatila. ,, Já taky, moc" řekla jsem s hlavou položenou na jeho rameni. Odtáhli jsme se a usmáli na sebe.

,,Tak čau zítra, parťačko" usmál se.

,,Ahoj" odpověděla jsem a vešla do bytu.

První čeho jsem si všimla byl gauč, tak jsem neváhala a hned si na něj lehla. Moc toho nestačilo a spala jsem jak zabitá.