Mezi hvězdami [DOKONČENO]

--Proč se to stalo? (část druhá) --

Pokračování Flashbacku do kapitoly Působí to depredivně

Chtěl jsem vyjít z kanceláře, ale Karel mě můj plán překazil.

,,Ještě jsem s tebou neskončil!" zařval a chytil mě pod krkem. Bolestivě se mnou hodil o zeď a agresivně mě k ní namáčkl.

,,Proč jí chceš zabít?! Dobře víš, že si všecho nepamatují! Paměť se jim vrátila jen z části!" vykřikl jsem přiškrceně.

,,Jak to můžeš vědět?!" zařval a pustil mě.

,,Vím, že. ..." načal jsem větu, ale Karel mě opět přerušil.

,,Zmiz mi z očí! Do dvou dní splň úkol, jinak to nedopadne dobře. To ti zaručuju!" vyhodil mě ze dveří, a následně je s hlasitou ranou zabouchl.

Chtělo se mi z toho všeho brečet. Jak se mám rozhodnout?! Matěj a Natálie, nebo Patris?

Skryl jsem obličej do dlaní. Nejradši bych se schoulil do kubíčka a uzavřel se před vším.

Flashback do kapitoly
Může mi někdo říct, co se děje?!

Stojím ve dveřích Patrisina bytu.

,,Marku?!?!" vyjekne radostí, když otevře dveře. Do očí se jí nahrnuly slzy štěstí a ihned se mi vrhla kolem krku.
Tak moc mi chyběla.
Oplácel jsem jí objetí a nasával vůni jejich vlasů. Už jí neopustím, nikdy.
Nemůžu dopustit, aby jí někdo ublížil.

Vyprostím se z jejího objetí a vběhnu dovnitř.  Musíme utéct. Postarám se o to, aby jí nikdo nic neudělal.

Flashback do kapitoly Dobrou noc

,,A jak to teda bylo?" zeptala se mě Patris sedící vedle mě.

Zpanikařil jsem. Na tuhle situaci jsem nebyl připraven. Budu muset lhát. ...

Flashback do kapitoly Spánko.....co?

Sedím u cesty. Patris leží vedle mne.
Je tak sladká, nemůžu jí ublížit.
Do očí se mi nahrnuly slzy. Proč jsem se do ní musel zamilovat?! Celý jsem si to podělal.

Sebastian se začal probouzet. Rychle jsem si střel slzy z tváří a šel probudit Patris.

Jemně jsem jí pohladil po tváři.
,,Partris..." zašeptal jsem.

Flashback do kapitoly Nabídka

,,Karel je mrtvý, válka skončila" řekla Ala.

Nemůžu uvěřit tomu, že to bylo tak snadné. Moc se mi to nezdá. Ale pokud je to pravda,  znamená to, že jsme v bezpečí?

,,Můžu si to na pět minutek promyslet?" zeptal jsem se.

,,Jasně, že jo" usmála se Ala a já odešel kousek od nich.
Jestli to je pravda, nevidím v tom problém. Nic tím ztratit nemůžu.

,,Berem to"

Flashback do kapitoly Ty brečíš?